Hudebníci vs. literáti za klavírem

Po čistě vokálním večeru v prostorách evangelického chrámu se Moravský podzim přesunul zpět do svého zázemí v Besedním domě. Program tentokrát patřil romantickému sólovému klavíru. Hlavní role se ujal český pianista a pedagog Jan Jiraský, v jehož provedení byly konfrontovány skladby hudebníků a literátů z přelomu devatenáctého a dvacátého století; konkrétně šlo o filozofa Friedricha Nietzscheho, spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého a Borise Pasternaka, a jejich vrstevníků z řad velikánů klasické hudby, Ference Liszta a Alexandra Nikolajeviče Skrjabina. K přímému srovnání tvůrčích výpovědí s osvědčenými díly hudebních mistrů nemáme příležitost zase tak často, a je jisté, že ze strany organizátorů se jednalo o odvážný krok směrem k obohacení dramaturgie festivalu takovéto velikosti a prestiže.

První polovina večera patřila jednomu z čelních představitelů novoromantické školy a zejména revolučnímu klavíristovi Ferenci Lisztovi. Přestože v úvodu byly předneseny dva kusy z tvůrčí dílny Friedricha Nietzscheho (programem avizovaná symfonická báseň pro klavír Ermanarich a krátký kus Da geht ein Bach, který plnil funkci přídavku hned dvakrát, podruhé ještě na závěr večera), silný Lisztův vliv na jeho velkého obdivovatele Nietzscheho byl patrný. Harmonické postupy nápadně připomínaly rané pokusy idolu tohoto německého myslitele, avšak melodický ani tematický obsah nedosahovaly Lisztových kvalit. Tento estetický nedostatek byl patrný zejména v oné přímé konfrontaci s Lisztovou Sonátou h moll, jež zazněla vzápětí. Toto dílo, tvořící jeden z pevných pilířů klavírní literatury, známé svým grandiózním charakterem, bylo v interpretaci Jana Jiraského bohužel až příliš mdlé a racionální. Utrpělo rovněž technickými nedostatky svého interpreta, jemuž se soustavně nedařilo vymodelovat fráze k dosažení onoho pověstného strhujícího účinku. Jiraský rozhodně není pianista, jenž by disponoval chabou technikou, avšak Lisztovo opus magnum si vzalo svou daň.

Tolstého Valčík F dur otevřel druhou část koncertu. Než se ale posluchač stačil ponořit do atmosféry salonního prostředí, prostor vyhrazený tomuto ruskému spisovateli skončil. Kratičká skladba působila spíše jako úvodní článek programu než jako jeho svébytná část. Ke slovu se záhy dostal Boris Pasternak, syn klavíristčin a žák Skrjabinův. Stopy mistrova vlivu byly patrné i v této konfrontaci učitele a žáka. Všechny tři uvedené Pasternakovy kusy vznikly sice na počátku dvacátého století, avšak stylově odpovídaly pojetí, v jehož rámci mluvíme o prvních letech minulého století jako o pokračování století devatenáctého. Tyto juvenilní skladby (Preludia es moll a gis moll napsal Pasternak v šestnácti, Sonátu h moll pak v devatenácti letech) byly věrným odrazem estetiky Skrjabinova prvního tvůrčího období, z něhož koneckonců pocházela i navazující Sonáta-fantazie č. 2 gis moll. Proměnlivé nálady Skrjabinova hudebního zpracování mořského živlu byly v Jiraského podání vykresleny tak napůl.

I v tomto případě byl totiž výsledný obraz kompozice, oplývající symbolistními a impresionistickými prvky, nebývale strohý. Čeření mořské hladiny či běsnění v hlubinách moře, obrazy, jež se Skrjabin snažil vyvolat hudbou, nebyly bohužel přesvědčivě vykresleny. Hrozící patos byl potlačen, s ním však zmizela i živelnost a barevnost charakteristické pro tvorbu tohoto ruského skladatele. Zde bohužel došlo ke stylovému nepochopení, a ve výsledku tedy k totálnímu splynutí všech děl, ač jinak pravděpodobně pestřeji diferenciovaných.

Nápad dotvořit imaginární obraz tvůrčí palety devatenáctého století převážně zapomenutými či přehlíženými skladbami umělců, jejichž hlavní kvality tkvěly spíše v práci se slovem než s tónem, byl přinejmenším zajímavý a programově vlastně odpovídal snaze pořadatelů o propojení více uměleckých žánrů (byť tentokrát v jakési převrácené podobě). Nehledě na umělecké kvality Jana Jiraského bohužel nedošlo k pečlivějšímu vykreslení, a jednotlivé skladby, i ty pocházející z dílen takzvaných hudebních velikánů, pozbyly své plastičnosti a zazněly příliš ploše, což jim zásadním způsobem ubralo na kouzlu.

Hodnocení autorky recenze: 60 %

Moravský podzim 2015
Klavírní recitál
Jan Jiraský (klavír)
13. října 2015 Besední dům Brno

program:
Friedrich Nietzsche: Ermanarich, symfonická báseň pro klavír
Franz Liszt: Sonáta h moll S.178
Lev Nikolajevič Tolstoj: Valčík F dur
Boris Pasternak: Sonáta h moll
Boris Pasternak: Preludiua es moll a gis moll
Alexandr Nikolajevič Skrjabin: Sonáta-fantazie č. 2 gis moll op. 19

www.mhf-brno.cz