Celé půlstoletí patřila v nejlepším divadle na světě ke hvězdám souboru

Před devadesáti lety se narodila Maja Plisecká

V rozvětvené židovské rodině původem z Litvy se 20. listopadu 1925 v Moskvě narodila Maja Plisecká, jedna z největších postav baletu dvacátého století. S baletem začala v devíti letech a o dva roky později již stála na prknech moskevského Velkého divadla. Jako sólistka tohoto podle ní „nejlepšího divadla na světě“ začala tančit v roce 1943 po absolvování choreografického institutu a k hvězdám souboru patřila celé půlstoletí.

Láska k Velkému divadlu byla jedním z důvodů, proč Plisecká nikdy neemigrovala, na rozdíl od kolegů Michaila Baryšnikova či Rudolfa Nurejeva. V „Balšom“ to přitom zpočátku neměla lehké, kvůli židovkému původu i osudu otce, popraveného během procesů koncem třicátých let. Životní dvojroli Odetty a Odilie v Čajkovského baletu Labutí jezero tančila poprvé až v roce 1947. Mezinárodní kariéra Plisecké vlastně pak začala až v roce 1959, kdy na přímluvu Nikity Chruščova hostovala v New Yorku.

Do ciziny sice mohla jezdit už dřív, ale hlavně na východ, včetně Prahy. „Když slyším slovo Praha, mám vždy velmi příjemný pocit,“ vzpomínala později baletka, která se od sedmdesátých let začala věnovat i choreografii. Spolupracovala třeba se světovými choreografy Mauricem Béjartem a Rolandem Petitem. Béjart dokonce přímo pro Pliseckou vytvořil několik baletů. V roce 1983 převzala na dvě sezony vedení baletu Římské opery, v letech 1987 až 1990 vedla balet Národního divadla v Madridu.

O svém životě mnohé vypověděla v autobiografii Já, Maja, která se však nesetkala s jednoznačným nadšením. Jejím kritikům vadilo třeba to, že jako celebrita za totalitního režimu moc netrpěla. Na druhou stranu Plisecká ani její manžel, hudební skladatel Rodion Ščedrin, nebyli ve straně, a Ščedrin dokonce odmítl podepsat dopis umělců schvalující obsazení Československa v roce 1968. Ke konci života žila Plisecká v USA, litevském Trakai nebo Mnichově, kde letos v květnu zemřela.