Anda-Louise Bogza: Pro mne je Praha stále srdcem Evropy

Jak často vlastně svou rodnou zemi navštěvujete? Určitě vás tam nelákají jen pracovní povinnosti, ale i rodinní příslušníci a přátelé, za kterými se ráda vracíte…

Naposledy jsem Rumunsko navštívila kvůli písňovému recitálu v Bukurešti, kde jsem zpívala hlavně komorní hudbu skladatelů George Enesca a Manuela de Fally. Často také na rumunských operních scénách zpívám role, jakými jsou Aida, Tosca nebo Abigaille. Jezdím tam ale i soukromě, protože tam mám maminku, bratra a spoustu přátel.

Návštěvníci pražského koncertu Angely Gheorghiu mají jistě v dobré paměti pozdrav a jednu z árií, kterou vám tenkrát z pódia věnovala. Jaký je váš vztah k ní a k dalším známým rumunským pěvcům? Přátelíte se, jste s nimi v kontaktu?

Ano, Angela mě na svůj pražský koncert pozvala, ale že mi přitom věnuje árii Desdemony, to jsem netušila… Bylo to pro mne každopádně překvapení! Vím, že na jejím dalším koncertu ve Frankfurtu byl přítomen slavný rumunský barytonista Nicolae Herlea a že i jemu jednu z árií věnovala. Byl to od ní krásný dárek! Pana Herleu jsem také velmi obdivovala, a tím více je mi líto, že už není mezi námi.

Angelu znám z doby studií, byly jsme dobré kamarádky. V té době jsem já studovala hru na klavír a Angela folklorní a pak i klasický zpěv. Ráda jsem ji na klavír doprovázela a často jsme se setkávaly. Na to se nedá zapomenout…

V kontaktu jsem dodnes i s mezzosopranistkou Ruxandrou Donose. Studovala se mnou u stejné profesorky a mohu říci, že právě ona patřila k těm, kdo mi radili věnovat se především klasickému zpěvu. Jako studenti klávesových nástrojů jsme ve škole měli zpěv povinný jako druhý obor. Že se budu jednou věnovat opeře, jsem v té době rozhodně netušila.

Víme o sobě i s pěvkyněmi Marinou Krilovici, Vioricí Cortez, Eugenií Moldoveanu a Elenou Moşuc. Známý rumunský tenor Corneliu Murgu je dnes ředitelem opery v Temešváru a na jeho pozvání jsem tam několikrát zpívala. Sluší se ale připomenout, že vynikající umělkyně, které mě natrvalo ovlivnily a obohatily, jsem potkala i v Praze: Magdalénu Hajóssyovou, Naděždu Kniplovou, Gabrielu Beňačkovou a mnoho dalších…

Stále více se v poslední době prosazují i mladí rumunští pěvci – Anita Hartig, Theodor Ilincai, George Petean nebo Adrian Sampetrean. Vnímáte nějaká zásadní specifika rumunské pěvecké školy, která pomohla ke kariéře jak vám, tak i vašim kolegům?

Je mnoho mladých pěvců původem z Rumunska, kteří mají talent, krásné hlasy a dobrou pěveckou techniku. Byli tam a dodnes jsou vynikající profesoři, počínaje například Artou Florescu, která byla často členkou v porotách mezinárodních soutěží v sedmdesátých a osmdesátých letech, bohužel již nežije. Dále paní Georgeta Stoleriu, vynikající pedagožka, nebo známá Eugenia Moldoveanu, která zpívala často v Metropolitní opeře, nebo Marina Krilovici, která působí také v Aténách. Jako všude, i v Rumunsku existuje tradice, že učitelé pomáhají svým žákům prosadit se nejen doma, ale i na světových scénách.

Z Rumunska ostatně pocházela i sopranistka Hariclea Darclée, vůbec první Pucciniho Tosca. To je i vaše zamilovaná role, kterou často zpíváte doma i v zahraničí.

Ano, dosud jsem ji zpívala skoro dvě stě padesátkrát… Ráda vzpomínám na své účinkování v inscenaci Tosky ve Florencii a v Bavorské státní opeře v Mnichově pod taktovkou Zubina Mehty nebo na překrásné inscenace v New Israeli Opera v Tel Avivu a v Arena di Verona v režii Huga de Ana. Moc se mi líbila i inscenace v Římské opeře, kde byla použita opravená scénografie premiéry z roku 1900, kdy zpívala Tosku Hariclea Darclée, kterou jste zmiňoval. Krásnou produkci Tosky jsem měla v Opeře v Bordeaux, kde režíroval známý Nicolas Joel, účinkovala jsem i v moderní inscenaci ve Frankfurtské opeře. V Česku jsem interpretovala poprvé tuto roli v roce 1998 v Národním divadle v Brně, ale nejraději mám Tosku v Praze v Národním divadle v režii Vladimíra Morávka a ve Státní opeře, kde scénografii vytvořil světoznámý Josef Svoboda. Na 3. června 2016 je naplánována derniéra této produkce.

Tosca ale zdaleka není jediná operní úloha, s níž jste se dostala na významné světové scény…

To jistě – báječnou inscenací byl třeba Verdiho Trubadúr ve veronské Aréně v režii a scénografii Franca Zeffirelliho, kde jsem zpívala roli Leonory a mým jevištním partnerem byl Marcelo Álvarez jako Manrico. Zajímavá byla i Rusalka v Římě, kde jsem vystoupila v titulní roli a dirigoval tam skvělý dirigent Günter Neuhold. Důležitý režisér pro mě byl Robert Carsen, se kterým jsem spolupracovala v Opéra Bastille rovněž v Rusalce, nebo dirigent Maurizio Arena, který dirigoval Verdiho Trubadúra v Seville. Také nemohu zapomenout na svou Aidu v berlínské Německé opeře v režii Götze Friedricha, a to pod taktovkou vynikajícího dirigenta Michaila Jurowského, se kterým jsem zpívala potom i koncertně ve Stuttgartu v Rachmaninových Zvonech.

Vraťme se ale do Prahy, kterou jste si kdysi zvolila za svůj domov především díky vašemu českému manželovi. Jak vnímáte Prahu a vlastně i Českou republiku dnes? Jsou pro vás skutečným domovem? A je Praha dobrou základnou pro umělce, který, tak jako vy, tráví mnoho času na cestách?

V Praze žiji už dlouho… Tady jsem také studovala a měla jsem tu rodinu. Můj manžel chtěl, abych v Praze zůstala, takže jsem zde začala zpívat a potom i dostala angažmá současně ve Státní opeře a v Národním divadle. Dnes už jsem česká občanka a Praha je mým domovem, i když jsem často v zahraničí nebo v Rumunsku. Naštěstí má Praha překrásné operní domy: Stavovské divadlo mě vždycky fascinovalo už tím, že tady dirigoval můj milovaný Mozart! Zpívala jsem zde také často Donnu Annu v různých produkcích a režiích. Praha je pro mne opravdu srdce Evropy, miluji ji možná víc než Paříž, Řím nebo Vídeň. Rozhodně měla rozhodující vliv na můj osobní život a na mé umělecké začátky.

Navzdory vašim zahraničním úspěchům, o kterých jsme mluvili, zůstáváte nadále věrna Národnímu divadlu, především pak své domovské scéně ve Státní opeře. Určitě dokážete říci, proč zpíváte ráda právě tady – a možná i co byste na pražských scénách ráda změnila k lepšímu… A jak se vám zpívá v dalších operních domech České republiky?

Je to tak, jsem věrná Národnímu divadlu, protože jsem se zde naučila spoustu hezkých rolí a účinkovala jsem v překrásných inscenacích, například jako Aida, Donna Anna, Desdemona, Leonora, Maddalena, Liù, Turandot, Minnie, Tosca, Abigaille nebo Santuzza. Nedá se zapomenout ani na Zásnuby ve snu skladatele Hanse Krásy (role Sina ve Státní opeře), nebo na Káťu Kabanovou, Jenůfu nebo na Pikovou dámu (role Elisy v Národním divadle). Pražské operní budovy mají nádhernou akustiku!

V Praze jsem zažila různá vedení a různé ředitele. Všichni měli svoje vlastní názory a každý zkusil něco měnit k lepšímu. Mimo jiné je pro divadlo důležitá reklama a propagace, a to se dá zlepšovat kdykoliv… Operní publikum chodí na dobré inscenace, zkrátka tam, kde je kvalitní režie, scénografie, nastudování a interpreti. Operní tvorba a operní představení vyžaduje celkově velmi komplexní a synkretický projev, kde všechno hraje důležitou roli. Já osobně podporuji logické, zajímavé, atraktivní současné operní produkce, ale určitě nejsem ani proti takzvanému „retro stylu“ – tradičním inscenacím, které mohou být stále moderní, aktuální a oblíbené.

Často zpívám i v Národním divadle v Brně. Miluji jeviště Janáčkovy opery, je obrovské a přitom má fantastickou akustiku. Zpívala jsem i v opeře v Ostravě, v Opavě a ve staré operní budově v Plzni, kde je taktéž výborná komornější akustika a překrásná architektura.

V minulé sezoně přibyla do vašeho repertoáru Lady Macbeth a v letošní sezoně zpíváte Maddalenu v Andreovi Chénierovi. Plníte si oběma rolemi svůj „umělecký sen“? A které role byste si ráda zazpívala v budoucnu, případně ke kterým byste se ráda vrátila? Narážím například na Minnii v Pucciniho Děvčeti ze Západu, za níž jste obdržela Cenu Thálie…

Role Maddaleny a také role Lady Macbeth jsou napsány pro „lirico-spinto“ a „spinto“ soprán, jak to kategorizují italští odborníci. Jsou to těžké dramatické role, které jsem dříve neměla čas zpívat a jsem ráda, že jsem se k nim konečně dostala. V budoucnu bych ráda interpretovala roli Giocondy ze stejnojmenné opery Amilcare Ponchielliho a doufám, že někdy budu zpívat roli nesmrtelné Emilie Marty z Janáčkovy Věci Makropulos. Chtěla bych také ztvárnit Ariadnu ze Straussovy opery Ariadna na Naxu, titulní Giordanovu Fedoru, Juditu z Bártokovy opery Modrovousův hrad nebo roli Chimeny z Massenetovy opery Le Cid.

K partu Minnie z Pucciniho Děvčete ze Západu bych se vrátila určitě moc ráda. Škoda, že hezká inscenace Národního divadla z roku 2007 se hrála tak málo, i když byla věnována památce Emy Destinnové, která kdysi vystoupila v newyorské premiéře toho díla.

Zmínila jste několik rolí z českého repertoáru. Zpívala jste s úspěchem v Rusalce či Jenůfě, koncertně uvádíte Dvořákovy písně a nedávno jste s úspěchem vystoupila ve Svatební košili v Madridu…

Český repertoár miluji, právě Janáčka jsem vždy interpretovala s velkým nadšením. Pamatuji si na období, kdy jsem zpívala ve Státní opeře v Praze a v Národním divadle v Brně Jenůfu a Káťu Kabanovou. Janáčka považuji za geniálního skladatele, jeho hudba je pro mne symbolem „moravského verismu“. Dvořákovu Svatební košili jsem zpívala v Auditorio Nacional v Madridu pod taktovkou Victora Pabla Péreze, ale ráda vzpomínám i na kantátu Svatební košile pod taktovkou skvělého dirigenta Jiřího Bělohlávka v Royal Albert Hall v Londýně. I když často zpívám Cizí kněžnu, také ráda vzpomínám na titulní roli Rusalky. A v rámci svých vystoupení moc ráda uvádím i Dvořákovy písně.

V poslední době pořádáte kromě operních koncertů často také písňové recitály. Čím jsou pro vás zajímavé? A co v této oblasti v blízké době chystáte?

Mám ráda komorní hudbu, zvlášť písňové recitály s doprovodem klavíru. Často na nich zpívám písně Brahmse, Liszta, Enesca, Wagnera a Richarda Strausse. Doufám, že do konce tohoto roku i v roce příštím budu mít další písňové večery s repertoárem tvorby Belliniho, Pucciniho, Verdiho, Respighiho nebo Ravela a Villa-Lobose.

Do jaké míry se věnujete vyučování zpěvu? A zbývá vám i čas na nějaké osobní záliby a koníčky?

Když má někdo zájem a já čas, pochopitelně s radostí pomohu a poradím. Učila jsem pár mladých zpěváků, ale často jsem byla zaneprázdněna a nemohla jsem se věnovat této činnosti pravidelně. V budoucnosti plánuji pěvecké kurzy, možná již v příštím roce.

Ráda pěstuji květiny, hlavně na zahradě doma v Rumunsku u babičky. Často chodím na procházky – v Praze nejraději na Vyšehrad – a v létě cestuji i na hory a k moři. Na sportovní rekreace čas nemám, i když v podstatě zpěv, a operní zpěv zvlášť, je fyzicky velmi namáhavý. Dříve jsem hrála volejbal a stolní tenis. A jsem také ráda, když se občas mohu věnovat hře na cembalo a hře na klavír, ráda doprovázím při zpívání jiné pěvce.

Děkuji za rozhovor!

Vizitka:
Rumunská rodačka Anda-Louise Bogza (1965) vystudovala klavír, cembalo a zpěv na konzervatoři v Bukurešti a na pražské Akademii múzických umění. Po ukončení AMU přijala angažmá ve Státní opeře a v Národním divadle v Praze. Na svém repertoáru má přední role lyrického a dramatického oboru, mezi které patří Mozartova Hraběnka (Figarova svatba) a Donna Anna (Don Giovanni), Verdiho Aida, Leonora (Trubadúr), Desdemona (Otello), Abigaille (Nabucco), Elisabetta (Don Carlos), Santuzza, Pucciniho Tosca, Liù a Turandot, Sina (Hans Krása: Zásnuby ve snu), Janáčkova Jenůfa a Káťa Kabanová. V Národním divadle v Praze vytvořila role Donny Anny, Giorgetty (Puccini: Plášť), Elizy (Čajkovskij: Piková dáma), Aidy, Pucciniho Tosky a Minnie (Děvče ze Západu), za kterou získala prestižní Cenu Thálie. Vystoupila na mnoha světových operních a koncertních scénách, například ve vídeňském Musikverein (Verdi: Requiem, Haydn: Jahreszeiten), v londýnské Royal Albert Hall (Dvořák: Svatební košile), ve Festspielhaus Salzburg (Verdi: Requiem), Aidu zpívala ve vídeňské a berlínské Staatsoper, v Oper Leipzig, Tokiu, Deutsche Oper Berlin, Tosku v Bayerische Staatsoper v Mnichově, ve Florencii na festivalu Maggio Musicale Fiorentino (dirigent Zubin Mehta), Semperoper v Drážďanech (dirigent Fabio Luisi), v Teatro dell’Opera v Římě, v operním domě ve Frankfurtu, New Israeli Opera v Tel Avivu (režie Hugo de Ana), v Opéra National de Bordeaux (režie Nicholas Joel), Théâtre de Luxembourg, Národní opeře v Bukurešti, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, Leonoru v Trubadúrovi zpívala v hamburské Staatsoper, Královské opeře v Kodani, Státní opeře v Budapešti, Teatro de la Maestranza v Seville (dirigent Maurizio Arena). Vystoupila v pařížské Opéra National de Paris – Bastille (režie Robert Carsen) a bruselském Théâtre Royal de la Monnaie (dirigent Ádám Fischer, režie Stefan Herheim) a v Teatro dell’Opera v Římě debutovala v titulní roli Rusalky (dirigent Günter Neuhold). Dále se představila v Opéra de Marseille (Donna Anna), Suntory Hall Tokyo (Káťa Kabanová), Liederhalle Stuttgart (Rachmaninov: Zvony), Dublin, Madrid, Taipei, USA. V Arena di Verona zpívala Tosku (režie Hugo de Ana) a Leonoru ve Verdiho Trubadúrovi (dirigent Marco Armiliato, režie Franco Zeffirelli). Hostovala v Teatro Filarmonico Verona (Manon Lescaut; režie Graham Vick, dirigent Riccardo Frizza), ve vídeňské Volksoper (Turandot), v divadle Herodes Odeon-Akropolis v Athénách (Abigaille) a v drážďanské Semperově opeře (Rusalka). Pro firmu Decca nahrála operu Pavla Haase Šarlatán (Rosina), pro firmu Arco Diva Lieder, pro Arte Nova Classics Trubadúra (Leonora) a Album italských árií.
(Zdroj: ND Praha)

www.andalouisebogza.com