Andreas Scholl zpívá Purcella

aneb Hudba na chvíli všechny tvé strasti přelstí

Německý kontratenorista Andreas Scholl (narozen 1967) vystoupil s programem z díla Henryho Purcella na koncertu v pražském Rudolfinu. Konečně se tak naplnilo očekávání festivalového publika, které bylo tolik zklamáno zrušením festivalového koncertu Pražského jara 28. května 2014 velmi těsně před vlastní produkcí. Andreas Scholl patří mnoho let mezi absolutní špičku kontratenorového oboru a dramaturgicky zcela jednotný koncert toho byl jednoznačným důkazem.

Pěvec se ukázal ve své nejlepší a koncentrované formě. Vychvalovat finesy jeho techniky, preciznost frázování a výslovnosti, dovednost trylku a umění držených tónů, důmyslnou práci s dynamikou a inteligenci při práci s textovou složkou, by bylo jen opakováním mnoha mediálních ohlasů jeho vystoupení. Umělec je na vrcholu tvůrčích sil a propojení jeho pěveckého umění, energie, interpretační inteligence a zkušenosti i osobnosti, je pro posluchače skutečným zážitkem.

Zmínil bych jen dva další faktory, které formují Schollovo mistrovství. Velmi pečlivý a opatrný výběr repertoáru, který skutečně vyhovuje jeho hlasovým prostředkům. V Schollově kariéře nenaleznete přehmaty při výběru rolí nebo role a hudební programy, které by vyžadovaly hlasové přepínání v jakémkoliv směru. Na operním jevišti se soustředí především na několik partů händelovského repertoáru. K nim patří Bertarido z Rodelindy, ve které jsme ho poznali i z přenosu z Metropolitní opery vedle titulní hrdinky v podání Reneé Fleming, a také Athamas v Semele (Salzburger Pfingstfestspiele 2015). Zásadní rolí jeho operního repertoáru zůstává Julius Caesar v Händelově opeře Giulio Cesare in Egitto, kterou již dvakrát kompletně nahrál (labely Harmonia Mundi a Decca), a také ji s velkým úspěchem interpretoval na Pfingstfestspiele i letním festivalu v Salcburku v roce 2012 po boku Kleopatry v podání Cecilie Bartoli. Letos ji zpíval v inscenaci ve Frankfurtu nad Mohanem.

Pěvcův rozsáhlý koncertní program je mnohem širšího záběru, vedle bachovského a mozartovského repertoáru také obsahuje mnohé opusy Vivaldiho, Caldary a dalších skladatelů, kteří například psali árie pro proslulého kastráta Senesina (Händel, Mozart, Hasse, Gluck), kterému kontratenorista věnoval celý projekt s CD pod názvem Heroes. Zabývá se i umělou písní. Významnou složkou jeho koncertního repertoáru je nyní hudba anglická. Nahrál například písně Johna Dowlanda s loutnovým doprovodem pod názvem Crystal Tears. Dílo Henryho Purcella si zamiloval již takřka před celou dekádou a v roce 2010 nahrál oceňované CD O Solitude se souborem Accademia Bizantina pod vedením Stefana Montanariho. Právě totožný výběr skladeb na této nahrávce byl i základnou programu pražského koncertu (If Music Be the Food of Love, Fairest Isle, What Power Art Thou, Sweeter than Roses, When I am Laid in Earth, Here the Deities Approve, Music for a While, O Solitude, Evening Hymn – v pořadí na nahrávce). Analogicky k nahrávce doplnil dirigent Václav Luks tento výběr árií a písní orchestrálními skladbami, především svitami ze scénických děl s Purcellovou hudbou.

Druhým nesmírně přesvědčivým aspektem Schollova umění je jeho narativní schopnost práce s textem i hudebním výrazem. Každé číslo formuje jako samostatný příběh, který vypráví posluchači s nuancovanými náladami a citovými změnami. Nepoužívá převážně žádné herecké prostředky, soustředí se jen na krásu tónu a předání emoční struktury bez jakéhokoliv přehánění. Skvělou ukázkou jeho podání bylo dvojí zařazení takzvané Cold Song – What Power Art Thou (Píseň chladná – Cos to za sílu) s rozdílnými finesami jak v řádném programu, tak jako druhý přídavek. Árie nadpřirozené postavy zvané Cold Genius (v překladu nejlépe Duch chladu) z Purcellovy semi-opery King Arthur (Král Arthur) s fascinujícím a sugestivním rytmem, zpravidla interpretovaná basbarytonem, byla mistrnou ukázkou Schollovy charakterizace s až smyslovou sugescí chladu.

Z původního výběru purcellovského repertoáru na CD je zřejmé, že výběr se řídil spíše sympatiemi k jednotlivým číslům, se kterými se pracovalo jen jako s výchozím materiálem, protože druhá ukázka z Krále Arthura – líbezná árie bohyně Venuše Fairest Isle (Nejlíbeznější ostrov) je na scéně a v nahrávkách svěřována sopránu. Jde ovšem o legitimní přístup daný již provozovací praxí Purcellovy doby, kdy tlak nebyl tak směřován na primární autorský záměr, jako na oblíbenost čísla a momentální provozovací možnosti, pro které byla skladba dle potřeb okamžitě upravována. Ostatně Purcellova doba kastráty (kterým hlasové možnosti kontratenorů dnes asi nejlépe odpovídají) v Anglii ještě prakticky neznala, jejich příchod je na britských ostrovech spojován až s větším vlivem italské opery, a zejména příchodem skladatelů Händela a Porpory. Řada skladeb byla ovšem komponována pro chlapecké hlasy.

Trochu zvláštnímu pocitu genderové nepatřičnosti jsem se ale nemohl ubránit u zařazení slavného Didonina nářku (When I am Laid in Earth), který ale vřazují v současnosti do koncertního programu i další kontratenoři, třeba David Hansen nebo Alexis Vassiliev, a skladba se stala i součástí pop-music v podání Alison Moyet. Opravdu působivé se stalo střídání hudebních momentů velkoleposti s místy intimními. Pěvcův naprosto profesionální přístup a dokonalou koncentraci i dobrou náladu nedokázala narušit ani nutnost náhlého odkašlání v Didonině nářku a ani zvuky blízkého ohňostroje ve ztišených místech O Solitude.

Ve shodě s výběrem vokálních skladeb zařadil dirigent Václav Luks především svity ze semioper a scénických hudeb, které svou krásnou formou i opojným zvukem souboru Collegium 1704 (s asi pětadvaceti členy), patřily k druhému vrcholu večera. Došlo i na hravé akustické efekty v úvodní svitě z The Fairy Queen (Královna víl), v části Echo (Ozvěna), díky rozmístění hudebníků na emporu a strany pódia. Soubor byl světovému zpěvákovi zcela rovnocenným partnerem a potvrzuje svou úroveň v rámci obdobných cizích těles specializujících se na provozování staré hudby. Diváci dlouhým potleskem (tentokrát opravdu zasloužené ovace ve stoje) ocenili jak výkon sólisty, tak orchestru. Po velkém úspěchu jiného zcela „anglického“ večera, kdy britský soubor New London Consort pod současným vedením Davida Robloua předvedl hudební program inspirovaný pozdějšími barokními scénickými verzemi Shakespearovy Bouře v jakubovské době (naši recenzi najdete zde), patří koncert Andrease Scholla s Collegiem 1704 k vrcholům letošního festivalu Pražského jara.

***
Poznámka pod čarou: Poprvé za mnoho let jsem byl upozorněn ochrankou, že si nemohu vypít sklenku sektu na venkovním schodišti budovy. Je to dáno bezpečnostními důvody nebo obavou, že návštěvníci budou i při ceně 70 Kč za sklenku sektu krást nádobí?

Hodnocení autora recenze: 95%

Pražské jaro 2016
Andreas Scholl, Collegium 1704 & Václav Luks
Andreas Scholl (kontratenor)
Collegium 1704
Dirigent: Václav Luks
2. června 2016 Dvořákova síň Rudolfinum Praha

program:
– Henry Purcell: The Fairy Queen, suita (výběr)
– Henry Purcell: If Music Be the Food of Love (Song Z379a)
– Henry Purcell: Sweeter than Roses (Pausanias, the Betrayer of his Country)
– Henry Purcell: Evening Hymn: ‘Now that the sun hath veil’d his light’, Z 193
– Henry Purcell: Abdelazer, suita (výběr)
– Henry Purcell: Dido’s Lament: ‘When I am Laid in Earth’ (Dido & Aeneas)
– Henry Purcell: Hail, Bright Cecilia, Z.328
– Henry Purcell: Cold Song: ‘What Power Art Thou?’ (King Arthur)
– Henry Purcell: Welcome to All the Pleasures: ‘Here the Deities Approve’ – Ode For Saint Cecilia’s Day
– Henry Purcell: Pavane & Chaconne pro smyčce a basso continuo g moll (Z730)
– Henry Purcell: O Solitude, My Sweetest Choice!
– Henry Purcell: Music for a While (Oedipus)
– Henry Purcell: King Arthur, suita (výběr)
– Henry Purcell: Fairest Isle (King Arthur)

www.festival.cz

(poznámka autora: V úvodním titulku použit citát z textu árie Music a While/Hudba na chvíli z dramatu Oedipus, King of Thebes/Oidipus, Král thébský s textem Johna Drydena a Nathaniela Leese v českém překladu Ivana Vomáčky. Skladba byla součástí koncertního programu.)