Světová hvězda na Smetanově Litomyšli

Jiří Fuchs, 18.06.2012 16:15

Druhý vokální večer padesátého čtvrtého ročníku festivalu Smetanova Litomyšl patřil světovému tenoristovi Marcellu Giordanimu. Dne 17. června vystoupil tento špičkový italský pěvec spolu s ukrajinskou mezzosopranistkou Mariannou Kulikovou, s Pražským filharmonickým sborem a se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Koncert dirigoval americký umělec Steven Merkurio, který se na večeru představil též jako skladatel.Dle očekávání zcela vyprodaného auditoria v Litomyšli na velkém II. zámeckém nádvoří se právem stal hvězdou večera pěvec Marcello Giordani. Charismatický tenorista neobyčejně nádherného hlasu se představil publiku s nonšalantní elegancí a rázem si získal neobyčejné sympatie. Pěvec těsně před padesátkou disponuje spinto tenorem mimořádné barevnosti, se zářivými výškami, důsledně, ale zcela přirozeně vystavěným italským il ponticellem na přechodové tónové oblasti. Na rozdíl od dubnové návštěvy Villazóna v Praze se Giordani nijak nešetřil. Publikum obdařil plným hlasovým rozpětím vypjatých tenorových partů a ukázal tak skutečně nádherné výšky, jak se sluší na přední světovou hvězdu, která nejen hostuje, ale i často přímo zahajuje sezóny v Met.V první části večera nabídl Giordani paletu neobelcantových arií. S noblesou a od počátku ihned s plným zvukovým i výrazovým nasazením přednesl árii Rudolfa z Verdiho Luisy Millerové o domnělé zradě své milenky. Je to snad nejkrásnější Verdiho tenorová árie vůbec, kupodivu však vzácněji uváděná. Nářek Federikův z Arlézanky Francesca Cilei vystřídal duet a árie z Mascagniho Sedláka kavalíra, zazpívaná v obrovském výrazovém napětí a vrcholící čarokrásným béčkem, při jehož lesku a tónové šíři jakoby se nad litomyšlským amfiteátrem rozsvítilo italské slunce… Rodilý Sicilan ukazoval nefalšovanou nádheru pravého italského tenoru a doslova hýřil podmanivou barvou, jaká se takto v reálu slýchá jen vzácně. Ale i takovýto veliký pěvec, pokládaný za generačního nástupce Pavarottiho, má také svoji maličkou Achillovu patu. To už bylo pozorovatelné v přenosu Verdiho Ernaniho z Met do kin. Je jí trochu spodní kvinta hlasového rozsahu, kde hlas ztrácí na zvučnosti a tóny této oblasti bere jen hlavově shora, bez plnější podpory prsního rejstříku. Podobně to je na nahrávkách zřejmé u legendárního Tita Schipy či i Benjamina Gigliho. Jako tito pěvci i Giordani hloubky nezdůrazňuje. Ostatně i v mluvním hlase to bylo znát, když oznamoval své přídavky. Pro tenoristu je to ale málo významné. Jeho hlasové těžiště leží jinde a pěvci lyrických registrálních struktur (kam zřetelně patří i Giordani, vzdor nádheře širokých, až opravdu hrdinných výšek) si nechtějí zdůrazňováním prsních hloubek porušit citlivou rejstříkovou stavbu svých hlasů. V květinové árii dona José z Carmen bylo výše řečené vnímatelné pro citlivé ucho nejvíce. Árie má i nižší polohy, takže ji zvládají i barytonisté s rozsahem (Teodor Šrubař ji rád předváděl, aby ukázal svůj velký rozsah). Ve druhé části se italský fenomen uchýlil k písním své Itálie, kde jeho nevšedně zářivá barva dominovala a povyšovala tyto jinak songy pop hudby na vyšší uměleckou platformu. V závěru, v mohutně aplaudovaných přídavcích, nemohla chybět ani Pavarottiho Catari. Ovšem vypjatým přídavkem v závěru samém – Nessun dorma z Pucciniho Turandot se pěvec prostě nešetřil a jeho závěrové dlouze podržené vysoké háčko, co budu zapírat, dohnalo až k slzám tou nepopsatelnou nádherou…. Publikum doslova šílelo. Poněkolikáté za večer byl aplaus celého auditoria vstoje. Ale co platno, po vítězném Kalafově há už těžko co přidávat….Abych vše trochu snesl z nebes výšin na zem… O pauze jsem musel nechtě vyslechnout v davu lidí jednu dámu, mobilem komusi sdělující čerstvý zážitek: „No, je to super hlas, taky zpívá pořád v Met. Ale je to taky pěknej, šarmantní mužskej….” Hlas lidu, hlas boží, jak se u nás říká. Vyjádřeno jednoduše a docela výstižně… Přes logickou dominanci v krásném večeru měla pěvecká hvězda své spolutvůrce. Jednak partnerkou v první části večera byla mezzosopranistka Marianna Kulikova, která byla Giordanimu Santuzzou i Carmen v duetech a samostatně si střihla populární Habaneru z Bizetovy Carmen. Zvučný, průrazný a kulatě znějící mezzosoprán imponoval a publikum odměnilo pěvkyni vřelým potleskem. Důležitým partnerem byl též Pražský filharmonický sbor se sbormistrem Lukášem Vasilkem. Samostatný vstup měl se známým hitem – sborem Židů z Verdiho Nabucca. Tato doslova již „omletina“, zaznívá na mnoha amatérských akcích a mnohdy příšerně…. Tak jsem si ji mohl vychutnat zase po čase na úrovni vysoké kultivace zvuku a dynamicky vzorově přednesenou. Partnerem ve večeru zcela nepostradatelným byl Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, který pozvedl ku špičkové platformě legendární dirigent dr. Václav Smetáček. Pod taktovkou amerického maestra Stevena Mercuria sice v úvodní předehře k Verdiho Síle osudu ještě koncentraci hledal, ale podstatné je, že ji posléze našel. Ve druhé části v excelentní ouvertuře k Rossiniho Vilému Tellovi se orchestr zaskvěl ve výborné souhře s imponujícím zvukem trubek v nástupu k rychlé části a vysloužil si zcela obrovské ovace publika, podobající se frenetickému aplausu po áriích pana Giordaniho. Steven Mercurio se představil také jako skladatel ve své Mercurial ouvertuře. První z přídavků Giordaniho v závěru patřil právě aranžmá dirigenta večera, který přispěl významným dílem k úspěchu celku a mimo jiné byl velmi citlivým doprovazečem velkého pěvce. A to není vůbec málo! Zdaleka ne každý dirigent má cit pro perfekci doprovodů.Resumé – podmanivý, okouzlující večer na nádvoří litomyšlského zámku za svitu hvězd na jasné letní obloze. Večer výjimečný, jichž neprožíváme mnoho.
Smetanova Litomyšl 2012
Hvězdy operního nebe – Marcello Giordani
Marcello Giordani (tenor)
Marianna Kulikova (mezzosoprán)
Dirigent: Steven Mercurio
Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK
Pražský filharmonický sbor
Sbormistr Lukáš Vasilek
17. června 2012 II.zámecké nádvoří Litomyšl

program:
Árie, duety a sbory z oper a písně
G. Verdi – Síla osudu, Luisa Miller, Nabucco
F. Cilea – Arlézanka
G. Puccini – Tosca
P. Mascagni – Sedlák kavalír
G. Rossini – Vilém Tell
G. Bizet – Carmen
S. Gastaldon – Musica proibita
M. Costa – Era de maggio
E. De Curtis – Ti voglio tanto bene
A. Buzzi-Peccia – Mal d’amore
G. Cali – E vui durmiti ancora
S. Cardillo – Core ‘ngrato
S. Mercurio: Mercurial Overture