Nejšťastnější jsem, když stojím na jevišti a zpívám. Zemřel tenorista Johan Botha

Jen několik dní po svých jedenapadesátých narozeninách zemřel dnes ve Vídni světově uznávaný jihoafrický tenorista Johan Botha. Během bezmála třicetileté kariéry se objevil ve všech nejvýznamnějších světových operních domech, v posledních letech sklízel úspěchy především ve wagnerovských rolích. Před časem mu lékaři diagnostikovali rakovinu. V rakouské metropoli žil Johan Botha od konce devadesátých let se svojí manželkou a dvěma syny.

Johan Botha podlehl v jedenapadesáti letech ve Vídni těžké nemoci
(Standard – 8. září 2016 – Daniel Ender)

Heslo „život pro jeviště“ plnil Johan Botha zvláště důsledně. Jeho cíl se zdál jasný od samého začátku. Narodil se roku 1965 v Rustenburgu v Jižní Alfrice a vyrůstal na farmě svých prarodičů. Jeho otec poslouchal díky samozásobování elektřinou gramofonové operní nahrávky a tak se Botha už jako pětiletý chlapec toužil stát zpěvákem. V mládí byl basbaryton, během studia v Pretorii pak rozvinul vyšší polohu. Po debutu jako Max ve Weberově Čarostřelci roku 1989 v Roodepoortu nastoupil následujícího roku do sboru v Bayreuthu. Ještě než na Zeleném pahorku vzbudil nadšení jako Siegmund ve Valkýře (kdy byl dokonce srovnáván s pěveckou legendou Lauritzem Melchiorem), prošel několika provinčními divadly a stal se sólistou Opéra Bastille v Paříži, kde okouzlil jako Pinkerton v Madama Butterfly. To už se o něm doslechli intendanti dalších operních scén – a tak byl objeven tenor století, který zvládal repertoár od Beethovena přes italské autory až k Wagnerovi a Straussovi.

Hrdinsky zářivý hlas
Svou typickou zdrženlivostí v hereckém projevu ztělesňoval zcela na hudbu koncentrovaný a v dnešní době téměř anachronický pěvecký typ, který se díky hrdinsky zářivému, neobvykle robustnímu a plnému hlasu stal jedinečným zjevem. Přes Hagen, Dortmund a Bonn dospěl do velkých operních divadel v Miláně, Londýně, Paříži, New Yorku, Chicagu, Los Angeles, Berlíně Drážďanech, Mnichově a Hamburku, zpíval na Salcburském festivalu a ve Vídeňské státní opeře, s níž byl od tamního debutu v Tosce roku 1996 pevně svázán. Ve dvou desetiletích od svého angažování zde odzpíval 222 představení, mezi nimi osm premiér ve dvaadvaceti různých rolích.

Roku 2003 obdržel titul „komorního pěvce“ a letos byl jmenován čestným členem Státní opery. Kromě mezinárodních závazků – roku 2010 například poprvé zpíval v bayreuthském Prstenu – se stala Vídeň jeho uměleckým i soukromým domovem. Zde žil s manželkou a dvěma syny a často ho bylo možno potkat v restaurantu Plachutta nebo v Café Mozart; veřejnosti se však jinak vyhýbal.

„Nejšťastnější jsem, když stojím na jevišti a zpívám,“ řekl loňského roku v jednom ze vzácných rozhovorů, když v Johannesburgu dával benefiční koncert ve prospěch dětské nemocnice. Nedávno musel mnoho vystoupení odříci, také Pucciniho Turandot ve Státní opeře minulou sezonu; vinu na tom neslo těžké onemocnění, které se v létě zdálo zažehnáno. V srpnu ještě mohl Johan Botha navštívit rodiče v Rustenburgu a měl mnoho plánů. Příští rok měl zpívat v Berlíně Tristana. Zemřel ve čtvrtek ve svém vyvoleném městě Vídni.

Přeložila Vlasta Reittererová