První sólistka Baletu ND? Nezměnilo se pro mě nic, říká Andrea Kramešová

Známe se od útlého věku. Před mnoha lety jsme obě začínaly tančit v baletní přípravce Národního divadla. Už tehdy byla Andrea Kramešová talentovaná, velmi pilná a cílevědomá dívenka a během studií na Taneční konzervatoři v Praze bylo rok od roku jasnější, že tato usměvavá brunetka má nakročeno ke skvělé kariéře. Po absolutoriu tančila čtyři roky v pražském Národním divadle, poté úspěšně vystřídala několik prestižních zahraničních angažmá, až v roce 2012 zakotvila zpátky ve "zlaté kapličce". Tam je od loňského roku první sólistkou.

Andreo, co ti dalo dlouhých devět let v zahraničních angažmá? Změnil se díky nim také nějak tvůj pohled na českou taneční scénu?

Léta, která jsem strávila v zahraničí, mi dala spoustu zkušeností. Procestovala jsem půlku světa, potkala úžasné lidi, pár z nich se stalo mými velmi blízkými přáteli. Zatancovala jsem si spoustu krásných rolí a choreografií, naučila jsem se jazyky, ve Švédsku jsem potkala přítele, se kterým v létě plánujeme svatbu.

Můj pohled na českou taneční scénu se vyvíjel současně s tím, jak jsem se vyvíjela já sama. Uvědomíte si, že ne všechno je v zahraničí tak růžové, jak si to tu malujeme. V každém souboru bylo něco pozitivního i negativního stejně tak, jako je tomu u nás. Když jsem před čtrnácti lety odcházela z pražského Národního divadla, byl zdejší soubor na úplně jiné úrovni, než je tomu dnes, a když jsem se tehdy ocitla v USA, byl to pro mě naprosto nový, fascinující svět. Poté jsem dostala možnost pracovat jak v Německu, tak ve Švédsku. Díky tomu jsem získala velký nadhled a rozhled a jsem za to nesmírně vděčná!

Je něco, co ti roky v zahraničí naopak vzaly? Nestýskalo se ti po domově a přátelích?

Samozřejmě mi vzaly možnost být v každodenní blízkosti mé rodiny. Ze začátku jsem to nijak zvlášť nevnímala, byla jsem zahleděná sama do sebe a žila svou kariérou, ale ke konci mého pobytu v zahraničí mi rodiče začali chybět víc a víc…

Tvůj dlouholetý partner, kterého jsi už zmínila, je švédský hudebník. Pomáhá vašemu vztahu, že je z podobného prostředí? Obohacuje tě a inspiruje i pro tvou profesi?

Ano! Ohromná podpora, kterou mi dává, a porozumění, které pro mou práci má, mi dodávají energii stále dělat to, co dělám. Velmi si ho za to vážím. Můj partner je hudebník, hraje ve Švédském královském orchestru na violu a také skládá hudbu. Baletu velmi rozumí, ale sám není tanečník, takže si vlastně nemůžeme lézt na nervy. Obdivuje to, co dělám, a já zase obdivuji jeho práci. On chodí na má představení, já na oplátku na jeho koncerty. Je to člověk, který mě několikrát v životě hodně podržel, a já se už nemohu dočkat dalších společně prožitých let…

Změnilo se něco s tvým povýšením na post první sólistky Baletu Národního divadla v loňské sezoně? Dostáváš častěji příležitosti tančit velké role nebo jde spíš o formální poctu a odměnu za tvou práci?

Nepociťuji, že by se něco změnilo. Povýšení beru jako ocenění mé dosavadní práce. O titul nejde, byť jsem tomu samozřejmě ráda a jsem za něj velmi vděčná, ale role mi nezaručuje! Snažím se pracovat a tancovat stejně jako kdykoliv předtím.

Když jsme u těch rolí, je nějaká, kterou sis vždycky chtěla zatančit a doposud jsi neměla to štěstí?

Ano, Manon. Nebo mě napadá, že kdyby někdo zchoreografoval libreto Pucciniho opery La bohème, chtěla bych být Mimi.

Jak se těšíš na nového uměleckého šéfa Baletu Národního divadla, Filipa Barankiewicze, který nastoupí už příští sezonu?

Jsem na nového šéfa velmi zvědavá. Nevím samozřejmě, co přesně očekávat, jaké změny nastanou, jak se změní repertoár a způsob práce. Ale těším se!

Nedávno jsi zahájila studium Taneční vědy na AMU. Proč ses pro něj rozhodla? Rozšiřuje ti škola nějak zásadněji obzory?

Loni v září jsem si zlomila nohu a měla tudíž dostatek času přemýšlet, co bych mohla kromě tance dělat dál. Řekla jsem si, že bych měla začít studovat, že je pořád spousta věcí, které se můžu naučit a poté snad v budoucnu zužitkovat. Pravdou je, že v mém pracovním procesu mi na školu moc času nezbývá, ale snažím se a přiznám se, že mě studium i baví.

Čas je neúprosný a za pár let tě chtě nechtě čeká konec aktivní taneční kariéry. Mluvíš o tom, že přemýšlíš, co bys mohla dělat dál. Máš už třeba teď nějaké konkrétnější plány?

Plánů je spousta, baví mě učení, ale vše se bude odvíjet od toho, kde nakonec zakotvím…

Ať to bude kdekoliv, přeji ti hodně štěstí!

Vizitka:
Andrea Kramešová (1981) je absolventkou Taneční konzervatoře v Praze. Během studií se několikrát zúčastnila letních tanečních škol v Kolíně nad Rýnem a ve francouzském Pertuis. V roce 2000 získala první cenu na baletní soutěži v Brně a cenu za nejlepší umělecký projev. Po ukončení studií se na čtyři roky stala členkou Baletu Národního divadla v Praze (1999–2003), následovalo dvouleté angažmá v Tulsa Ballet v americké Oklahomě. Poté působila jako sólistka baletu Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde tančila především v choreografiích Yuri Vàmose, například Julii v Romeovi a Julii, Helenu ve Snu noci svatojánské, Svatební pár v Giselle, Kláru v Louskáčkovi, titulní roli v Židovce z Toleda.

Od sezony 2009/2010 byla členkou Švédského královského baletu ve Stockholmu, kde záhy po svém nástupu byla obsazena do role Swanildy v baletu Coppélia v choreografii šéfa souboru Marca Ribauda. Byla častým hostem Státní opery Praha, kde ztvárnila dvojroli Odetty/Odilie v Labutím jezeře nebo titulní roli Anastasie v baletu Spící krasavice – poslední dcera cara.

Od sezony 2012/2013 je sólistkou Baletu Národního divadla, kde patří ke stěžejním představitelkám hlavních partů. Ztvárňuje hlavní role velkých titulů (Klárka v Louskáčkovi, Aurora v Šípkové Růžence, Giselle ve stejnojmenném baletu, Julie v baletu Petra Zusky Romeo a Julie nebo Cecile de Volanges ve Valmontovi Libora Vaculíka). Patří k všestranným tanečnicím, což dokazují i sóla v současných choreografiích Nacho Duata, Matse Eka, Jiřího Kyliána, George Balanchina, Jacopa Godaniho, Williama Forsytha či Ohada Naharina.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.narodni-divadlo.cz