Pavel Černoch znovu v Praze, tentokrát s Berliozovým Faustem

Na setkání se zástupci médií před Berliozovým Faustovým prokletím v Národním divadle jste uvedl, že role Fausta je pro vás zásadní – v čem je vám blízká?

Já se hodně profiluji ve francouzském repertoáru, ovšem tato role je mi blízká nejen po hudební stránce, nýbrž i co se týče charakteru Fausta. Faust prochází proměnou po hudební stránce tak velkou, že se mění hlasový obor z lyrického romantického tenoru až po lirico spinto, což je pro mě velice zajímavé. Už úvodní prolog je nesmírně náročný, já jsem to neměřil, ale je to snad čtyřicet minut v kuse, kdy na scéně jsou jen Faust a sbor, následuje několik krásných árií, rozsáhlý duet s Markétkou, trio a potom celý závěr s Mefistem. No a poté, co mě stáhne Mefisto do pekla, nastupují do velkého finále sbory včetně dětského sboru. Obě počáteční árie jsou napsány ve střední poloze s až wagneriánskou orchestrací, a pak dojde na duet, ve kterém je přes šest taktů drženo háčko, pak jsou tam dvě cis, která všichni zpívají většinou čistým falzetem a já se snažím je zvládnout ještě hrudním tónem – a někdy se to podaří, někdy ne! (smích)

Víte předem, zda jste v takové kondici, že „dnes to dáte tím hrudním tónem“ – anebo je to vždy i pro vás překvapení? Jako sázka do loterie?

Pochopitelně mám nazkoušenu variantu A i B, to jest v případě, že bych se necítil dobře, bych to zazpíval hlavovým tónem, ale zatím jsem naštěstí variantu B při představeních nikdy nepotřeboval.

Není vám líto, že v Praze bude Faustovo prokletí jen v koncertním provedení? Kdyby bylo scénické a ujal se toho nějaký třeba avantgardní režisér, nebylo by to pro Prahu přínosem jako lákadlo pro evropské publikum?

Popravdě řečeno, zažil jsem velmi avantgardní zpracování! Dle mého názoru, v našem Národním divadle by přece jen mělo jít spíše o klasické zpracování oper. Nechci teď vypadat příliš konzervativně, ale experimenty podle mě nepatří na první scény. Když už by to však muselo být, pak bych byl raději, kdyby se v nějaké divoké režijní interpretaci objevilo právě Faustovo prokletí než například La traviata nebo Rusalka. Takže ať odpovím na otázku – ne, není mi to líto, koncertní provedení tomuto dílu sluší!

Jak se vám vystupuje s mezzosopranistkou Stanislavou Jirků, představitelkou Markétky?

Stáňa Jirků má ojedinělý, krásně sametový hlas! Vždy, když se vracím do Prahy, jsem překvapen, jaké talenty a hlasy tady neustále rostou. A pochopitelně i vizuálně se pro tuto roli velmi hodí! Ať se s tím někdo chce, či nechce smířit, světová opera se posunula jinam a je třeba počítat s tím, že se to jaksi prolnulo a není to jen a pouze o kvalitě zpěvu, ale fyzický vzhled hraje neméně důležitou roli. Režiséři si ze dvou stejně kvalitních zpěváků vyberou toho, kdo bude pro diváky v dané roli představitelný, a tedy uvěřitelnější.

V roce 2013 jste v rozhovoru pro náš portál řekl, že máte v plánu dobýt čtyři stěžejní mety, nejprestižnější operní domy – a to milánskou La Scalu, Metropolitní v New Yorku, Covent Garden v Londýně a Staatsoper ve Vídni. Jak jste daleko s plněním těchto smělých plánů?

To jsem opravdu řekl???!!! (výraz velkého překvapení a smích) Tak to vezměme popořadě. V roce 2014 jsem debutoval v La Scale, a to rolí Lykova v Carské nevěstě Rimského-Korsakova, pod taktovkou Daniela Barenboima. V příští sezoně vystoupím v Covent Garden v roli Števy v nové inscenaci Její pastorkyně a roce 2019 jako Boris v Kátě Kabanové. S touto rolí budu také debutovat v Metropolitní opeře v New Yorku. Už mám podepsané do obou těchto operních domů smlouvy. Ve Vídni mě taktéž registrují, neboť již dvakrát požádali o záskok, ale já jsem v té době byl zaneprázdněn někde jinde. Tam na řádnou smlouvu stále čekám.

Přestože vaše kariéra postupuje takto směrem vzhůru, minulý týden jste oznámil na Facebooku, že jste vyměnil zastupující agenturu – můžete nám říci důvody?

To je pravda, nově mě výhradně zastupuje agentura Askonas Holt. Důvodem je to, že předchozí agentura sice byla výborná, ale v posledních dvou letech jsme se začali postupně rozcházet v názoru na obor, který bych měl zpívat. Já bych rád ještě zůstal u lyrického tenoru či lirico spinto, oni už mě začínali prosazovat jako dramatický tenor – a na to se ještě necítím. Předkládali mi smlouvy na Wagnera, Strausse, Korngolda. Pár těch více spintových věcí jsem si i zkusil, ale právě po těchto zkušenostech se obávám, že bych si mohl předčasným přechodem k dramatickým rolím zničit hlas. Upřednostním v blízké budoucnosti role pro velký lyrický obor a nanejvýš lirico spinto – jako je třeba právě ve Faustově prokletí – a tady vidím tu mez, na dramatičtější role mám dle mého názoru ještě čas.

V říjnu 2017 budete vystupovat jako alternace světové jedničky Jonase Kaufmana v Opéra National de Paris ve Verdiho Donu Carlosovi.

To je pro mě obrovská čest a jedna ze zásadních událostí, na které se v příští sezoně těším. Bude se jednat o novou produkci světově proslulého režiséra Krzysztofa Warlikowského, dirigovat to bude šéfdirigent pařížské opery Philippe Jordan. Jsem rád, že budu vystupovat po boku takových operních hvězd, jako jsou Sonya Yoncheva, Elīna Garanča a Ildar Abdrazakov. Bastille je jeden z největších prostorů na světě, tam si připadáte jako na stadiónu. Bude to původní pět a půl hodiny trvající francouzská verze, ne ta zkrácená italská, kterou potom Verdi přepsal pro Miláno. Oni mě v této roli a v té francouzské verzi slyšeli vloni v Hamburku, kde jsem měl velký úspěch i u kritiky.

A nebojíte se vystupovat ve francouzštině před francouzským publikem?

Nebojím, protože se na to připravím! (smích) Ona ta zpívaná francouzština a frázování jsou také trošku o něčem jiném než běžná řeč, máme pochopitelně hlasové poradce a navíc, já mám francouzské role ve svém stěžejním repertoáru a ve francouzštině zpívám hrozně rád! A jak je z výše řečeného obsazení zřejmé, nebude tam vystupovat žádný Francouz v zásadnější roli. Myslím si, že francouzské publikum je velmi tolerantní – podělím se s vámi o zážitek z loňského roku, kdy jsem tam zpíval roli Prince v Carsenově produkci Rusalky s Kristīnou Opolais v hlavní roli. Jim se tam při premiéře porouchal počítač při složité scéně vyměňování vodního jezera, voda zůstala viset na půl cesty ve vzduchu, Ježibaba nevyjela a dirigent Jakub Hrůša stopnul hudbu – šéf opery vystoupil před publikum s omluvou, lidi se smáli a šli si pokojně dát sklenku vína do foyer, potom se za půl hodiny vrátili a hrálo se dál. Na konci byly bouřlivé ovace, publikum ocenilo, že bylo přítomno velmi ojedinělé události.

Co vás čeká v nejbližší době po Faustově prokletí v Praze?

Hned z Prahy odlétám do Hamburku, kde budu zpívat Dona Josého v Bizetově Carmen, a potom o Velikonocích vystoupím v Rotterdamu v Dvořákově Stabar Mater pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, který bude řídit Rotterdamskou filharmonii. V květnu mám šest představení v Paříži v roli Lenského v Čajkovského Oněginovi, na to se moc těším, protože Taťánu bude zpívat Anna Netrebko.

Děkuji vám za rozhovor a přeji vám splnění všech plánů a také úspěšné dobytí té vaší čtvrté mety ve Vídni!

Vizitka:
Pavel Černoch se narodil 2. května 1974. Brněnský rodák Pavel Černoch absolvoval v poslední době řadu významných debutů a stal se jedním z nejvyhledávanějších tenoristů své generace. Je absolventem brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, oboru hudební management. Svůj vztah k hudbě si uvědomoval již od dětství, a to v brněnském dětském sboru Kantiléna. Operní zpěv později studoval soukromě ve Florencii u italského mistra Paola De Napoli, který je doposud jeho mentorem.

Svůj jevištní debut absolvoval v Mozartově Kouzelné flétně na scéně brněnské Janáčkovy opery. Poté následovala jeho první angažmá v operních domech ve Vídni, Grazu, Rize, Seville, Düsseldorfu, Varšavě a v Praze. Po úspěšném debutu v roce 2009 v Bavorské státní opeře v Mnichově jako Števa v Její pastorkyni se stal stálým hostem na scénách nejvýznamnějších operních domů, jako jsou mj.: Teatro alla Scala v Miláně, Opera San Carlo v Neapoli, Státní opera v Berlíně, Německá opera v Berlíně, Státní opera v Hamburku, Opera Stuttgart, Opera Curych, Théâtre La Monnaie v Bruselu, Opéra de Bastille v Paříži, Opéra de Lyon, Teatro Real v Madridu, Velké divadlo v Moskvě, Finská národní opera v Helsinkách, operní festival v Glyndebourne, a to s rolemi italského, francouzského, ruského i českého repertoáru: Alfredo (La traviata), Gabriele Adorno (Simon Boccanegra), Rodolfo (Bohéma), Pinkerton (Madama Butterfly), Faust (Gounod i Berlioz), Lenskij (Eugen Oněgin), Vaudémont (Jolanta), Lykov (Carská nevěsta), Števa (Její pastorkyňa), Boris (Káťa Kabanová), Princ (Rusalka) a Jeník (Prodaná nevěsta).

V sezoně 2014-15 byl vysoce ceněn jak odbornou kritikou, tak i publikem v nových rolích jako Albert Gregor (Věc Makropulos) v Mnichově, Laca (Její pastorkyňa) v Opeře ve Stuttgartu a jako Don José na festivalu v Glyndebourne. Představil se opět pařížskému publiku v roli Prince v Dvořákově Rusalce v Opeře Bastille a jako Pinkerton (Madama Butterfly) v Opeře v Kolíně nad Rýnem. S Bostonskými symfoniky pod taktovkou Andrise Nelsonse absolvoval svůj debut v USA. V letošní sezoně se poprvé představil jako Don Carlos v Hamburské státní opeře a vystoupil na festivalu BBC Proms v Londýně, opět pod vedením Andrise Nelsonse.

Další angažmá ho zavedla mimo jiné na Bregenzský festival, do Mnichova, Paříže, Amsterdamu, Hamburgu, Toronta a nově i do Královské opery v Londýně či Metropolitní opery v New Yorku v rolích Don Carlos, Don José, Hamlet (Hamlet: Franco Faccio) Vladimír (Kníže Igor), Lenskij, Boris (Káťa Kabanová), Števa a Laca (Její pastorkyňa).

Pravidelně vystupuje na koncertních jevištích, kam je zván renomovanými orchestry a festivaly, doposud spolupracoval mj. s Birmingham Symphony Orchestra, Boston Philharmonic Orchestra, Orchestr Tonhalle Curych, s Ruským národním orchestrem, festivaly v Bergenu, Verbier a Glyndebourne. Spolupracuje mj. s následujícími dirigenty: Daniel Barenboim, Kirill Petrenko, Simon Rattle, Andris Nelsons, John Eliot Gardiner, Charles Dutoit, Gennadij Rožděstvenskij, Vasilij Sinajskij, Jiří Bělohlávek, Tomáš Hanus, Jakub Hrůša a Jaroslav Kyzlink.
(Zdroj: pavelcernoch.cz)

www.pavelcernoch.cz