Seznamte se: Monika Machovičová

Opera Plus představuje současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře. Tentokrát je to Monika Machovičová z pěvecké třídy prof. Jiřího Kotouče.

Kdy a kde jsem se narodila
Narodila jsem se v únoru roku 1998 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Celá moje rodina má hudbu velmi ráda, jen jsem jediná, kdo se jí věnuje aktivně. Musím říci, že mě všichni velice podporují.

Jaké byly moje hudební začátky
Hudba byla a je mou neoddělitelnou součástí již od dětství. Neustále jsem si něco broukala nebo zpívala. Když moji rodiče zjistili, že mám hudební vlohy, zapsali mě na (mnou dlouho vytouženou) zobcovou flétnu a do sborečku. Když jsem nastoupila na základní školu, tak jsem rodiče po dlouhých debatách přesvědčila, že housle jsou pro mě to pravé. V tom jsem se zmýlila. Zhruba v osmi letech mi maminka s tatínkem našli sbor s tím, jestli nechci zkusit zpívat. A tak jsem nastoupila do Dětské opery Praha, kde se mi otevřel nádherný svět opery.

Proč jsem si nakonec vybrala právě svůj obor
Od malička jsem zbožňovala nejen zpěv, ale i všelijaké příběhy a opera spojuje oba tyto zájmy. Hudba dodá příběhu to, co nelze vyjádřit slovy.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Pokud nebudu počítat domácí koncerty, kterými jsem jako malá oblažovala svou rodinu, tak si vybavuji první koncert se zobcovou flétnou. Byly mi tehdy asi čtyři roky a hrála jsem Koleda, koleda Štěpáne. Pamatuji si, jakou radost jsem měla, protože jsem to zahrála bez chyby. Co se týče sólového zpěvu, tak si pamatuji na svou první soutěž. Bylo mi zhruba sedm let, zpívala jsem nějaké lidové písně a na sobě jsem měla džínovou sukni s proužkovými punčochami. Myslím, že jsem dostala nějakou cenu, i přes ten bláznivý model.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Mou první učitelkou zpěvu byla Barbora Řeřichová, která mi, s velkou trpělivostí, pomohla dostat se na Pražskou konzervatoř k paní profesorce Jiřině Markové-Krystlíkové. Po pár letech jsem přestoupila k paní profesorce Brigitě Šulcové, a když ukončila své působení na škole, nastoupila jsem do třídy pana profesora Jiřího Kotouče. Také jsem začala navštěvovat konzultační hodiny u Paola De Napoli.

Musím říct, že jsem měla, a mám, velké štěstí na pedagogy. Každý mě něco naučil. A nejen nějakému aspektu pěvecké techniky, ale svým způsobem také formovali mou osobnost.

Soutěže, kterými jsem prošla, a co mi daly
Zatím jsem se například zúčastnila soutěže Pražský pěvec (2014 – 1. cena), soutěže B. Martinů (2015 – čestné uznání a cena Beno Blachuta) a na Mezinárodní soutěži A. Dvořáka (2015 – cena za interpretaci české árie a v roce 2018 – 1. cena).

Ač jsem kdysi neměla soutěže příliš v oblibě, nyní je vnímám za velmi přínosné. Je to výjimečná příležitost vyzkoušet si stres, který je, alespoň v mém případě, zcela odlišný od nervozity před koncertem. Zároveň si na nich uvědomím, na čem je třeba ještě pracovat.

Co považuji za svůj největší úspěch
Že jsem se ani v těžkých chvílích nevzdala svého snu stát se operním pěvcem a ještě jsem se v tom utvrdila.

Můj profesní vzor
Mám spoustu oblíbených pěvců – například Fredericu von Stade, Joyce DiDonato, Marii Callas  a mnoho dalších.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Chtěla bych to dotáhnout, co nejdále to jen půjde. Toužím po práci pěvkyně v divadle, protože, jak jsem zmiňovala výše, zbožňuji, když na scéně ožívají příběhy umocněné hudbou. Je to báječný pocit být toho součástí. Ale uvědomuji si, že cesta není snadná.

Jakou hudbu provozuji nejraději
Nejraději zpívám belcantový repertoár, mám ráda Mozartovo dílo a užívám si i hudbu barokní. Avšak mojí srdcovou záležitostí jsou Biblické písně od Antonína Dvořáka.

Jakou hudbu ráda poslouchám
Poslouchám to, co mě zaujme. Pokud zrovna neposlouchám klasickou hudbu, tak si pouštím klasický jazz, swing, nebo skupinu Queen.

Co mám dalšího ráda, jak trávím volný čas
Baví mě sport – preferuji zejména zimní sporty, jako je lyžování nebo bruslení, věnuji čas četbě, hlavně klasické literatury, a ráda trávím čas v přírodě.

Co mně dokáže udělat největší radost
Raduji se z různých maličkostí.

Moje největší přání
Mým největším profesním přáním je odvádět kvalitní práci za každých okolností a předávat posluchačům radost a lásku z hudby.

Poznámka prof. Jiřího Kotouče
“Monika Machovičová se řadí ke studentům, které je radost učit. Kromě toho, že má krásný hlas je velice pilná a muzikální – což je často důležitější než vrozené vlohy. V současné době je již velmi dobře vybavenou technickou pěvkyní – může zpívat Händelovy i Vivaldiho koloratury, Bachovy kantilény, má na repertoáru veškeré árie Mozartovy jejího oboru a nemá problému u Rossiniho brilantních scén. Rovněž francouzskou a ruskou hudbu s jejími širokými frázemi přednáší výborně.  Jsem rád, že patří k pěvcům, kteří u mne absolvovali, má všechny předpoklady ku krásnému profesnímu růstu a nyní jí mohu přát už jen štěstí!“