Princ Charles upozornil na existenci Tavenerovy dosud neuvedené opery

O tom, že opera je stále ještě živý žánr těšící se z čilého zájmu jak publika, tak skladatelů se v posledních dnech a týdnech měla možnost přesvědčit britská hudební veřejnost, když kulturní přílohy většiny významných periodik zaplavila zpráva o znovuobjevení pozdní Tavenerovy opery "Krishna". Opera z roku 2005 s podtitulem "mystická pantomima v patnácti scénách" má být ve svojí světové premiéře uvedena na jeviště v roce 2024. Grange Park Opera se sídlem ve West Horsley Place v hrabství Surrey na jihovýchodě Anglie s ohledem na námět opery za tímto účelem oslovila skupinu významných indických filantropů se žádostí o spolufinancování celého, podle dostupných informací, mimořádně náročného projektu.

Když v roce 2013 Sir John Tavener zemřel, jen málo lidí vědělo o existenci tohoto díla. Umělecký vedoucí Welsh National Opera, Sir David Pountney, kterého o existenci skladby informoval Princ Charles, vzpomíná na první dojmy ze studia rozsáhlé partitury následovně. “Po chvíli čtení mi bylo nad slunce jasné, že mám před sebou velmi zajímavý projekt. Byl jsem ohromen masivním rozměrem Tavenerovy práce. Vzrušující a lákavý dojem z díla umocňoval fakt, že námět je tak blízký nejen ostatní Tavenerově hudbě, ale i jeho životu.”

Tavener poprvé upoutal veřejnost v roce 1968 skladbou s názvem The Whale, vydanou pod křídly labelu Apple Record, domovskou nahrávací společností ikonických The Beatles. Výraznou popularitu mu však vynesla až kompozice uvedená při pohřbu Diany princezny z Walesu, Song for Athene. Z charakteru hudby, jíž lze bez nadsázky popsat jako “trans vyvolávající”, cítíme intenzivně duchovní vyzařování. Duchovní tematika se ve zralé fázi Tavenerova života pro něj stala centrální a nikdy ji už do konce života neopustil. Diskutovaná opera je svým rozměrem a závažností pravděpodobně vyvrcholením této tendence.

Podtitul celé práce “mystická pantomima” má původ v režijním záměru ztvárnění Krišnovy postavy zaneseném už v samotném libretu. Krišna, včetně všech reálií s ním souvisejících, by měl být prezentován jako magická, nadpřirozená postava. Jeho příběh je vyprávěn jakýmsi evangelistou popisem 14 stěžejních scén z Bhagavadgíty a Bhágavata Purány.

Tavener bývá muzikology zařazován do skupiny skladatelů označované jako “svatí minimalisté”. Od nejvýznamnějších představitelů tohoto směru se však, pokud se nejedná o absolutní hudbu, liší v jednom podstatném směru – výběru námětu díla a textové předlohy. Kde se Pärt, Górecki či Gubajdulina a jiní omezují na ryze křesťanská témata s jejich kodifikovanými texty, tam Tavener rozšiřuje pole své působnosti o duchovní a náboženské tradice Evropě méně vlastní.

Projevuje se tak u něj jakýsi universalismus reprezentovaný díly jako například mší Solemnitas in Conceptione Immaculata Beatae Mariae Virginis z roku 2006, Requiem pro violoncello, sólisty, sbor a orchestr z roku 2008 kombinující texty ze súfijské poezie, katolické mše, Koránu a hinduistické Upanišady a v neposlední řadě také, oběma skladbám předcházející, opera Krishna z roku 2005. Jako prakticky ve všech svých skladbách i zde si Tavener klade za cíl vylíčit “cestu ke stavu jednoty s Bohem.”

Veřejnosti dostupný byl až do této doby fragment opery Love Duet from Krishna, jehož partitura publikovaná pod identickým názvem byla vydána nakladatelstvím Chester Music v roce 2014. Jeho nahrávka však není dostupná. Příznivci Tavenerovy hudby si tak budou muset na požitek z poslechu, byť i části, skladatelovy poslední nepublikované skladby ještě nějaký čas počkat.