Národní divadlo Moravskoslezské vydává e-knihu s operami Leoše Janáčka
Mapuje celkem patnáct inscenací všech devíti skladatelových oper s důrazem na obrazovou stránku (zejména scénografii). Autorem je ředitel NDM a režisér Jiří Nekvasil s týmem spolupracovníků. „Pomocí fotografií z vybraných inscenací se pokoušíme evokovat inscenační pohled na skladatelovo operní dílo v průběhu času na ostravském jevišti,“ říká Jiří Nekvasil. Kniha je k dispozici online zdarma na stránce NDM a obsahuje přehledné odkazy na archivy každého z děl, lze s ní tedy pracovat interaktivně a prokliky dohledávat další podrobnosti. Knihu NDM vydává symbolicky dnes – v den výročí Janáčkova úmrtí (3. července 1854 – 12. srpna 1928). „Impulsem k vytvoření publikace pro mne byla inscenace Osudu – tuto Janáčkovu operu jsme uvedli na začátku sezóny 2018/2019 a stali jsme se druhým divadlem na světě, které inscenovalo ve své historii všechny Janáčkovy opery. Záznam Osudu u nás vloni pořídila a letos v květnu odvysílala Česká televize,“ doplnil Jiří Nekvasil.
Pokud se divadlu podaří najít finanční prostředky, vydá knihu také jako reprezentativní publikaci tiskem.
Na realizaci Janáčkových oper v NDM se od meziválečné doby do současnosti podílela řada význačných scénografů, kostýmních výtvarníků, dirigentů i režisérů, až na dvě výjimky výhradně českých. Ne ke všem inscenacím se ovšem zachovala skutečně reprezentativní a úplná fotodokumentace, kniha je tedy výběrem. „Kvalitní divadelní fotografie jsou jedním z mála médií, která jsou schopna alespoň částečně uchovat zprávu o vizuální podobě a estetickém výrazu inscenace. Dobrý divadelní fotograf dokáže zachytit prchavý dojem a napětí konkrétního okamžiku. V našem archivu jsme hledali přesně takovéto snímky a s jejich pomocí jsme doufám podali zprávu o inspirativní podobě vybraných inscenací oper Leoše Janáčka na ostravském jevišti,“ rozvinul Jiří Nekvasil.
„Knihu otevírají fotografie scénických návrhů Vladimíra Kristina pro první ostravské nastudování opery Z mrtvého domu v roce 1932 (režie a hudební nastudování Jaroslav Vogel). Přehled pak navazuje až v roce 1958 – teprve od tohoto data máme dnes k dispozici průkaznou a obsáhlejší fotodokumentaci, a ještě je bohužel v různé kvalitě a množství,“ upozorňuje Jiří Nekvasil. Ilja Hylas uvedl na jeviště NDM hned několik Janáčkových oper. Režíroval v letech 1958 a 1967 Jenůfu (Její pastorkyňa, scéna Jan Sládek), v letech šedesátých ještě Výlety páně Broučkovy (scéna Vladimír Šrámek), Káťu Kabanovou (scéna František Tröster) nebo Věc Makropulos (scéna Zbyněk Kolář), v sedmdesátých letech pak opery Z mrtvého domu a Šárka (u obou scéna a kostýmy Otakar Schindler). Příhody lišky Bystroušky v roce 1964 připravili Miloslav Nekvasil a scénograf Vladimír Šrámek. Jiří Nekvasil režíroval v roce 2012 Káťu Kabanovou a v roce 2018 uvedl na jeviště poslední z Janáčkových oper, která se dosud v Ostravě nehrála – Osud. K oběma vytvořil scénu Daniel Dvořák. Výrazným počinem byly také v roce 2004 Výlety páně Broučkovy v režii dua SKUTR a na scéně Jakuba Kopeckého. Divadlo přizvalo k realizaci jen dva cizince: V roce 1994 se režie opery Příhody lišky Bystroušky ujal Brit David Sulkin (scéna Jaroslav Malina), v roce 2010 připravil slovinský tvůrce ROCC operu Šárka – vytvořili scénu a návrhy kostýmů. ROCC má k Janáčkovi blízko – vystudoval operní režii na JAMU v Brně.
Až na jedinou výjimku (opera Počátek románu v režii Luďka Golata na scéně Jaroslava Maliny byla připravena pro oboru na Hukvaldech v červnu 2000 a poté se hrála v DK města Ostravy) se premiéry odehrály v Divadle Antonína Dvořáka. Jméno nese budova od roku 1990, dříve Divadlo Zdeňka Nejedlého a Městské divadlo. „Poněkud komornější neobarokní uspořádání hlediště i jeviště budovy z roku 1907 umožňuje na jednu stranu bližší a intenzivnější kontakt diváků s interprety, zároveň je pak menší jeviště pro inscenátory výzvou hledat jinou míru stylizace scénického obrazu,“ zdůraznil Jiří Nekvasil.
„Výběr fotografií pro publikaci byl – přiznávám – i dost subjektivní, ale zodpovědně jsme vybírali z inscenací, které dle našeho názoru nejen vhodně dokumentují proměnu divadelního jazyka za uplynulých šedesát let, ale zároveň mohou být v mnoha ohledech inspirativní i pro současnost. Některé z nich je pak možno považovat za zlomové. Texty jsou sestaveny z komentářů režisérů prezentovaných inscenací, použili jsme také dílčí postřehy a úvahy, leckdy spojené i s osobními vzpomínkami a dojmy,“ uzavřel Nekvasil.
Publikace vznikla ve spolupráci s Ostravským muzeem, Slezským zemským muzeem, Archivem města Ostravy a Institutem umění – Divadelním ústavem.
Hlavním autorem, redaktorem a tvůrcem výběru obrazové přílohy je Jiří Nekvasil. Mezi další autory patří Miloslav Nekvasil, Lenka Černíková, Luděk Golat, ROCC, Michael Tarant a Lukáš Trpišovský. Graficky knihu zpracovala Tereza Melenová.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]