Hudební plátna Františka Kupky lámou historické rekordy

Divertimento je hudební kompozice zábavného charakteru. Není to jediný hudební název, který český malíř František Kupka použil pro svou tvorbu. Mezi jeho díly najdeme obrazy s názvy jako Hudba, Klávesy piana, Hudební nástroje, Hot Jazz, Amorfa – Dvoubarevná fuga, Teplá chromatika, Sólo hnědé čáry, Bílé rytmy na černé, Synkopovaná sklenice piva a další.

Kupka, který byl velkým milovníkem hudby, pracoval s hudebními náměty již ve svém raném tvůrčím období a postupem času pronikala hudba na jeho plátna ve formě linií, barev a tvarů stále častěji.

Kupka nebyl zdaleka jediným malířem, který se pokoušel o vyvolání hudebního či jiného smyslového počitku s pomocí malby či grafiky. Okolo této myšlenky se zrodil směr, který v roce 1912 francouzský básník Guillaum Apollinaire nazval orfismus, nebo také orfický kubismus. Podle bájného řeckého hrdiny Orfea tak označil díla malíře Roberta Delaunaye, čímž vyjádřil úzké sepětí poezie a hudby s výtvarným uměním. Přesto, že Kupka sám odmítal jakékoliv škatulkování své vlastní tvorby, stal se jedním z hlavních představitelů tohoto směru, zejména pro svá výtvarná zobrazení hudebních forem a snahu vyvolat výtvarným dílem pocit podobný poslechu hudby.

Orfismus se před první světovou válkou odštěpil od kubismu, navazoval na futurismus a impresionismus, akcentoval poetiku, barevnost a radost ze života. V dílech orfistů se pracuje s pojmy jako dynamika, barva, rytmus a o jejich obrazech se mluví jako o dílech prostoupených hudebností. Robert Delaunay a František Kupka jsou v tomto kontextu považováni za jedny ze zakladatelů čistě abstraktní malby. Skupina orfistů, do které patřili i Marcel Duchamp, Fernand Léger či Francis Picabia, fungovala oficiálně do začátku první světové války, a v období předválečné společenské krize hledali její členové koncept harmonizace světa, který je posilován hudebností a duchovní silou umění.

Kupka namaloval svůj první abstraktní obraz Nocturno roku 1909. Byly to ale zejména obrazy Amorfa – Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika, které roku 1912 vystavil v Podzimním salónu, stavějící Kupku po boku Kandinského a Maleviče mezi hlavní světové průkopníky abstraktní malby.

Roku 1910 napsal Kupka esej Tvoření v umění výtvarném, ve které shrnuje své tvůrčí myšlenky a záměr zachytit s pomocí tvarů a barev dynamiku pohybu či hudební formy, stejně jako jiné struktury mimo viditelnou skutečnost.

Malíř a kritik umění Henry Valensi označil Kupkovo dílo za „muzikalismus“ a sám Kupka se ve své korespondenci podepisoval jako „symfonik barev“.

Kupkova velká ctitelka Meda Mládková vypráví o své setkání s malířem v jeho atelieru: „Úplně jsem se vzrušením chvěla. Měla jsem pocit, že slyším Dvořákovy Slovanské tance. A když jsem po letech Kupku studovala, zjistila jsem, že byl hudbou velmi ovlivněn. Mnohokrát jsem zažila, když neměl baterie do rádia, jak byl nešťastný, protože vždycky, když maloval, hrála hudba. Nejen vážná, ale později i jazz.“

Kupka nehledal inspiraci pouze v hudbě. Aktivně se zajímal o antropologii, astronomii, astrologii, fyziku či biologii.

Vydražený obraz Divertimento II navazuje na olejomalbu Divertimento I, které je uloženo v Guggenheimově muzeu v New Yorku. Muzeum vlastní i Kupkova díla Hot Jazz I a Hot Jazz II z roku 1935.

Dosavadní tuzemský aukční rekord vzbuzuje též hudební asociace: jedná se o obraz Piková dáma od malířky Toyen, prodaný letos v říjnu za 78.65 milionu korun.