Koncert A přece se učí! byl ve všech ohledech mimořádný

Koncert byl zamýšlen jako poděkování všem, kteří se podílejí na vzdělávání v této zkomplikované době – nejen učitelům, ale i rodičům, studentům a dětem samotným, neboť jak připomněli moderátoři Alice Nellis a Karel Kovář (Kovy), tento lidský přístup je v našem “veřejném prostoru” nedoceněn.

Vystoupení sira Simona Rattla s Českou studentskou filharmonií v loňském červnovém programu cyklu Pomáháme s Českou filharmonií nebylo založeno jen na spříznění s českým prostředím díky Magdaleně Kožené. Od chvíle, kdy se stal šéfdirigentem Berliner Philharmoniker, inicioval S. Rattle ambiciózní vzdělávací projekt orchestru, který se stal inspirací i pro naše prostředí – v roce 2009 například pro taneční projekt Martinů/Špalíček (podle konceptu Rhythm Is It!) a posléze i pro Českou filharmonii, jejíž edukační program se během let invenčně rozvinul. Umožnit studentům i žákům ZUŠ zakusit špičkovou profesionální práci a podepřít soubor i zevnitř účastí zkušených umělců je velmi efektivní způsob, jak urychlit umělecké i lidské zrání začínajících umělců.

Vřelý vztah studentů, jaký mají berlínští k S. Rattlovi, lze vidět i v České studentské filharmonii k Marko Ivanovići, který je projektu zjevně oddán s nadšením. Díky spolupráci s ČT art mají diváci možnost vidět, jakým způsobem dokáže Ivanović předat každý výrazový detail partitury. Podobně otevřenou a sdílnou povahu má vůči orchestru i Semjon Byčkov. Díky umělecké i lidské kvalitě obou šéfů i dostatečným (dvanácti) zkouškám, se koncert stal výjimečnou událostí nejen pro studenty v orchestru, jejichž výpovědi byly během koncertu prezentovány, ale i pro dirigenty – jak poznamenal S. Byčkov – neboť „se učí vždy obě strany.“

Invenční bylo i řešení „obsazenosti“ sálu. Petr Kadlec, který garantuje edukační program České filharmonie, oslovil školy, aby děti poslaly portréty své, svých učitelů, rodičů, návštěvníků koncertů, kterými pak pořadatelé obsadili všechna místa v sále. Česká filharmonie obdržela 2 450 portrétů včetně L. van Beethovena (kterého by provedení jeho koncertu Cédricem Thiberghienem určitě nadmíru potěšilo). Vtipné byly i komentáře dětí, že např. „posílají i portrét učitelky, protože děti nemohou jít na koncert bez dozoru.“ Kromě portrétu Beethovena dorazilo i zvířecí osazenstvo. P. Kadlec doplnil, že dbali na to, aby „rodiny seděly pohromadě.“

K uvolněné náladě a sledovanosti koncertu určitě přispěli i dva moderátoři – již tradiční Alice Nellis a nově, oblíbený youtuber Karel Kovář – Kovy. Koncert byl odměněn potleskem všech přítomných.

Už druhý den dopoledne měl záznam na YouTube 6 250 shlédnutí a upoutávka na koncert na FB stránce Kovyho zaznamenala přes tisíc followerů. Pravdou je, že všechna média na projekt dopředu upozorňovala a možnost sledovat koncert v přenosové a režijní kvalitě na ČT art sledovanosti jistě také pomáhá (k celkovému dojmu neuškodil ani drobný problém na začátku).

Program koncertu byl dramaturgicky čitelný. V první části byly vybrány skladby, které v sobě mají vitalitu a téma odolnosti vůči nepřízni osudu. Sukův pochod určený pro sokolské slety V nový život op. 35c je z hlediska koncertního programu příznačně zahajovací skladbou. Na okraj této – z dnešního pohledu trochu kuriózní skladby (Česká sokolská obec jej přijala za svůj slavnostní pochod až v r. 1935) je, že úvodní část používali Voskovec a Werich pro vysílání BBC v období okupace pro československé posluchače.

Z první části programu mě uchvátilo umělecké provedení 2. věty Dvořákovy Osmé symfonie G dur – citlivá dynamika, pianissima, přesné nasazování frází, dobře vystavěná gradace… Koncertní mistr Josef Špaček dodal krásně znějící sólo. Díky záznamu jsme se mohli dívat do tváře dirigenta, který dokáže přenést výrazové detaily nejen svými gesty, ale právě i emoční čitelnosti své mimiky.

Janáčkova rapsodie Taras Bulba vznikala za první světové války (1915-18) jako výraz sympatií k Rusku. Janáček byl spoluzakladatelem Ruského kroužku v Brně (1898). První verzi dokončil v roce 1915, druhou v březnu 1918. Pro program pražského provedení v roce 1924 napsal Janáček stručnou charakteristiku: „…nenajdou se na světě ty ohně, muka, jež by zničila sílu ruského lidu..“ Tato myšlenka měla být stěžejní právě pro třetí část skladby. V roce 1923 připsal svou skladbu Československé armádě a k věnování připojil úryvek z cody verze z roku 1915. Doprovodil jej textem…“Kulturní zbraně jsou zářivé, ale tupé… A když branné ochraně našeho národa tuto svou práci připisuji, je to z důvodů, že nechráníte nám jen naše pozemské statky, ale i náš celý myšlenkový svět.“ Hudba sama pak výrazem vyjadřuje v obecnější poloze výraz odolnosti a čelení nepřízni okolností, což zapadá do dramaturgického záměru koncertu.

Tato skladba byla pro orchestr svou jedinečnou harmonií i typickou rytmo-metrikou autora náročnější, ale soubor ji zvládl, protože kontakt mezi dirigentem a orchestrem byl vynikající.

Šéfdirigent Semjon Byčkov zařadil do své druhé půle koncertu dvě operní předehry – Wagnera (Mistři pěvci norimberští) a Verdiho (Síla osudu), zřejmě i proto, aby orchestr předvedl schopnost interpretovat operní repertoár.

K těmto dvěma chronicky známým kusům, provedeným s přehledem, byla přiřazena první věta Beethovenova 3. klavírního koncertu c moll Allegro con brio v provedení mladého francouzského klavíristy Cédrica Tiberghiena (1975), který je držitelem řady ocenění od svých 18 let. V nahrávkách Harmonia Mundi najdeme repertoár J. S. Bacha, L. v. Beethovena, J. Brahmse, Fr. Chopina, mj. také nahrávku s BBC Orchestrem pod vedením Jiřího Bělohlávka. Jeho úhozová technika a umělecký výraz je vynikající. Dodal Beethovenovi oproti obvyklým provedením větší jemnosti. Zvuk Steinwaye v jeho podání byl i v prázdném sále překrásný.

Jestliže Semjon Byčkov v komentářích dodal, že nejlepší světová hudba by se měla dostat k uším mladých co nejdříve, tak právě takováto špičková provedení dokazují, že ani klasický kmenový repertoár se neoposlouchá, když je mu dodán takový prožitek a angažovaná účast umělců, kterého jsme byli tento večer svědkem a je úžasné, že si jej mohou posluchači zopakovat!

A přece se učí!

Česká studentská filharmonie
20. února 2021, 20:17, Rudolfinum

J. Suk – V nový život, op. 35c
A. Dvořák – Symfonie č. 8 G dur, op. 88, 2. věta Adagio
L. Janáček – Taras Bulba, III. část – Proroctví a smrt T. Bulby
Dirigent Marko Ivanović

R. Wagner – Mistři pěvci norimberští, předehra
L. van Beethoven – Klavírní koncert č. 3 c moll, op. 37, 1. věta Allegro con brio
G. Verdi – Síla osudu, předehra
Dirigent Semjon Byčkov

Piano: Cédric Tiberghien (FR)
Moderátoři: Alice Nellis, Karel Kovář (Kovy)
Režie ČT art – Nina Mikesková