Projekt Brno Contemporary Orchestra je hoden doporučení
Pro svůj experimentální přístup má Brno Contemporary Orchestra v Brně tradiční zázemí. Tradici spočívající v kombinování uměleckých druhů a žánrů, spojování „vysokého“ s „nízkým“, vážnosti s humorem, kompozice s improvizací, a také v týmové spolupráci. Kořeny byly zapuštěny už v surrealistické skupině RA a sdružení Q, v koncepci festivalu Expozice experimentální (později nové) hudby, produkci malých experimentálních divadelních scén. Ostatně i Alois Piňos, pedagog, u něhož studoval Pavel Šnajdr, šéf souboru BCO, byl spoluhybatelem tohoto trendu, který umožňuje atmosféru, ve které divák neví, co očekávat.
Tentokrát přistoupilo k site-specific projektu BCO sedm luxusních brněnských hotelů, které ve své prázdnotě samy o sobě evokují surreálné a apokalyptické asociace. Na druhou stranu, videi zdůrazněné interiérové zvláštnosti jsou možná i pro časté hosty viděny „poprvé,“ stejně jako odhalená architektura prázdných velkoměst, v níž estetika vystupuje nad funkcionalitou.
Dramaturgie Viktora Pantůčka zahrnula do série krátkých každodenních vstupů (začátek vždy od 18:00 hodin) skladby jak etablované avantgardy (Zbyněk Vostřák, Martin Burlas), tak skladby lehkovážnější, operetní (Leo Fall – úprava Mario Buzzi) či jazzem “šmrncnuté” (Pavel Zlámal) skladby zcela současných autorů, napsaných pro BCO s jednou světovou premiérou (Plastic Meat Josefa Klíče). Formát je hoden doporučení. Už v pondělí, po odvysílání prvního projektu, jsem se těšila na pokračování.
Nadpis samotný je dvojznačný – odkazuje vtipně jak k cedulkám, které si věšíme na kliku, abychom nebyli rušeni (což se virtuálním hostům v prázdném hotelu těžko stane) a zároveň k nadpisu, který bývá na dveřích studií při nahrávání (což je pro pracující hudebníky nezbytností).
Pořadatelé záměrně nesdělují zápletky jednotlivých epizod, na nichž spolupracovali především Jozef Cseres, Martin Svobodník, Anna Babjárová (scénáře, režie) a Sára Sliwková (kamera).
Fantom hotelu
První „akce“ – Fantom hotelu – se konala v hotelu Continental z šedesátých let, který se vrátil důsledně k retro stylu i v interiéru. Ze šedesátých let je také skladba Zbyňka Vostřáka Kyvadlo času pro violoncello, čtyři orchestrální skupiny a elektronické varhany, op. 40 (1966-1967). Skladba měla premiéru v Donaueschingen a poté vyšla tiskem v Universal Edition (UE 14768). Patří spolu se Zrozením měsíce/Váhy světla op. 39 k dílům, v nichž autor realizoval svou teorii tvarových principů, které mají vytvořit sluchově postižitelnou jednotu hudby – principů statiky, kinetiky a rytmiky.
V Kyvadle času jsou komponovány dvě vrstvy souboru rozsazené, pokud možno, stereo a jedna vrstva sólová – violoncello. Skladba je rozčleněna na 81 momentů očíslovaných v partituře v rozměru od tří do pětadvaceti tempově přesně definovaných dob. Momenty využívají vertikální kombinace statiky, kinetiky a rytmiky, přičemž mohou být některé pozice vynechány. Kombinací je cca šedesát. Vostřák využil ve skladbě variantu notace, kterou vyvinul Karl-Heinz Stockhausen v Momentech a Mixturách, kde lze odstupňovat přesnost notace.
Prostorové akustické podmínky hotelu jistě nejsou pro interpretaci takovéhoto díla optimální. Pro srovnání, nahrávka s Musica Viva Pragensis a Janem Šircem, řízená samotným autorem, dává najevo, jak důležitý pro vyznění skladby je vyrovnaný zvuk jednotlivých nástrojů (u BCO vystupovaly hodně dechy) i dodržená kinetika. Stačí si připomenout větu Vostřákovy studie Kapitol z poetiky, k nimž se koncept skladby vztahuje: „Touha po dokonalosti, potřeba světla, jednoty, rovnováhy, čistých vztahů, opravdovosti, harmonie, jasného vědomí, krásy, jistoty, svobody a pravdy: to vše je utajený obraz skutečného lidství v člověku, toužící po své zjevnosti, po svém stvoření.“ (S. 8). Škoda, že se také nemohl uplatnit efekt Hammondových varhan (asi v 11:10 času), který dodává skladbě ještě větší tajemnosti.
S náladou konvenoval příběh, v němž recepční (Vít Burian) marně hledá přelud sólisty (Josef Klíč) na chodbách rozlehlého hotelu. Epizoda byla nejsledovanější. Premiéru sledovalo cca 65 lidí, nicméně po týdnu narostla sledovanost na tisícovku.
Rytmus velkoměsta
V epizodě druhé – Rytmus velkoměsta – jsme navštívili Grand Hotel u autobusového nádraží se skladbou Martina Burlase Amnesia pro flétnu, tenor saxofon, trombon, tubu, syntetizér, bicí a smyčcový kvartet (2012). Kompozice je motivicky úsporná, repetitivní, variační. Záběry dopravy i zpětný chod korespondují se strukturou skladby. Je to tak trochu hudba „nevolnosti“, kdy si jakoby – potažmo k názvu – nemůžeme na něco vzpomenout, ač se úporně snažíme. Lze vztáhnout k dnešní situaci.
Paralelní světy
Epizoda třetí – Paralelní světy – se odehrává v hotelu Barceló pod Špilberkem s novorenesančními arkádami a moderními vestavbami zdviží v átriu, jejichž pohyb sledujeme během hudby, stejně jako Katarínu Madariovou (violoncellistku) v dvojroli pokojské, která roznáší jídlo virtuálním hostům.
Autor krátké skladby Herzmerz (2019) pro komorní soubor, Michal Wróblewski (nar. 1988), je jazzový saxofonista a improvizátor, který vede několik českých i mezinárodních souborů. Studoval v Norsku, koncertuje, vyučuje, na svém webu má sympatickou formulaci, že i „poslouchá“. Jeho hudba je inspirována mnoha vlivy, jak to ostatně i v Norsku v současnosti je. Na YouTube najdeme vtipná videa. Tato skladba je ovšem spíše depresivní, s jasně dělenými pásmy do nástrojových skupin, spíše minimalistická. Zaujala asi nejméně.
Láska z paláce
Epizoda čtvrtá – Láska z paláce – vnáší do série odlehčený tón nostalgie po romantické lásce v operetě, převlečené do úpravy hitů Lea Falla Mariem Buzzim – Operety (2014). Odehrává se v klasicistním Paláci Padowetz, údajně prvním hotelu v Brně.
Leo Fall (1893-1925) byl úspěšným skladatelem operet moravského původu, spolupracoval s kabarety. Na koncertě zazněly jeho slavné písně z operet Rozvedená paní (1908), Stambulská růže (1916), Náš Gustýnek (1912) v úpravě M. Buzziho. Většinu z nich známe spíše s německými názvy – píseň Náš Gustýnek si ráda zpívala moje babička pod názvem Der Liebe Augustin. Poslední byl zařazen Noční rychlík (1913). K němu odchází hrdinka – mladá dívka, fotografka (Nora Marečková), která ze zákrytu fotí koncert, poté odchází na zastávku. Operetní pěvec, postarší seladón (Tomáš Krejčí – prosím, nechť promine, jde o roli), si tak trochu osobně přisvojí její zájem a sleduje ji na zastávku tramvají. Slečna se ale dívá do mobilu.
Paľa v Palace
Epizoda pátá – Paľa v Palace – natočená v designově rekonstruovaném (2012), mimořádně atraktivním hotelu Grandezza Luxury Palace na Zelném trhu, byla nejpůsobivější částí cyklu. Vynikající skladba Miroslava Tótha Pozdravy trúfalým časom (2020) na objednávku BCO pro projekt Quarant(a)ena v provedení houslisty Milana Paľy držela pozornost celých dvacet minut trvání.
Pomalé dlouhé, přirozeně ale stále zajímavě plynoucí tóny, rozmlžované a slaďované harmonie, druhá část virtuózní, dramatická v dialogu se souborem, třetí ve středním tempu s frázemi, v nichž sólista jakoby váhavě nakročuje, snad se i smiřuje, čas se pozastavuje a znovu se vrací vlny vzmachu.
Kamera zabírá charismatického Paľu v zajímavém detailu. Sólista je zároveň jakýmsi sebezpytujícím hostem ležícím v hotelu na posteli, s nímž se svět tak trochu točí k nevolnosti (glissando v závěru). Na závěr groteskně přilepená virtuózní mírně pokřivená formální kóda vše odlehčí, když se hrdina rozhodne opustit prázdný hotel a setkává se u výtahu s významný pousmáním „bližního svého.“
Mejla a Frank v prezidentském apartmá
Šestá epizoda byla opět odlehčením. Mejla a Frank v prezidentském apartmá se odehrála v hotelu Cosmopolitan Bobycentrum v lobby baru, kde drinky servíruje sám Pavel Šnajdr, odkud zároveň diriguje skladbu violoncellisty Josefa Klíče (účinkoval už v 1. epizodě Z. Vostřáka) Plastic Meat (2021) ve světové premiéře.
Josef Klíč se podílel na albu skupiny The Plastic People of the Universe Maska za maskou, a tak je skladba jakýmsi „fiktivním“ setkání Mejly (Milana) Hlavsy z Plastiků s Frankem Zappou, kteří se údajně opravdu společensky setkali v roce 1990 v hotelu Kriváň.
Hudba je tak trochu “crazy felliniovská”. Vzhledem k ženským výkřikům/vzdechům na konci skladby si nejsem jista, co se při „setkání“ dvou excentriků v hotelu stalo, i když Pavel Šnajdr roznesl hráčům drinky s tváří netečného profesionála.
Vražda v hotelu Santon
V sedmé, závěrečné epizodě – Vražda v hotelu Santon – byl osud Pavla Šnajdra zpečetěn.
Akce začíná hozením mrtvoly v sudu do Brněnské přehrady. V hotelu Santon hraje mafiánský orchestr u bazénu. Pavel Šnajdr je sexy rozšafný. Saxofonista Pavel Zlámal je s provedením své skladby Organizace (2019), a nejen s provedením skladby, stále méně spokojen, až nakonec dirigent končí utopen v bazénu. Opravdu jsem to čekala.
Prosím, nerušit / Please, Do Not Disturb
Fantom hotelu
15. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Hotel Continental
Zbyněk Vostřák: Kyvadlo času pro violoncello, čtyři orchestrální skupiny a elektronické varhany (1967)
Josef Klíč – violoncello
Pavel Šnajdr – dirigent
Rytmus velkoměsta
16. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Grandhotel Brno
Martin Burlas: Amnesia pro flétnu, tenor saxofon, trombon, tubu, syntetizér, bicí a smyčcový kvintet (2012)
Pavel Šnajdr – dirigent
Paralelní světy
17. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Barceló Brno Palace
Michal Wróblewski: Herzmerz (2019)
Pavel Šnajdr – dirigent
Láska z paláce
18. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Palác Padowetz (bývalý hotel)
Mario Buzzi, Leo Fall: Operety (2014), úpravy árií na objednávku BCO
Tomáš Krejčí – baryton
Pavel Šnajdr – dirigent
Paľa v Palace
19. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Grandezza Hotel Luxury Palace
Miroslav Tóth: Pozdravy trúfalým časom (2020), na objednávku BCO
Milan Paľa – housle
Mejla a Frank v prezidentském apartmá
20. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Cosmopolitan Bobycentrum
Josef Klíč: Plastic Meat (2021), světová premiéra
Pavel Šnajdr – dirigent
Vražda v hotelu Santon
21. března 2021, 18:00 hodin
Brno Contemporary Orchestra
Orea Hotel Santon Brno
Pavel Zlámal: Organizace (2019), na objednávku BCO
Pavel Zlámal – saxofon
Pavel Šnajdr – dirigent
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
