Před 230 lety se narodil Franz Xaver Wolfgang Mozart, syn Wolfganga Amadea Mozarta

Franz Xaver Wolfgang Mozart se narodil jako nejmladší dítě (v pořadí šesté, ale jen druhé přeživší), do rodiny Constanze a Wolfganga Mozartových 26. července roku 1791. Od mládí byl veden k hudbě, stal se úspěšným klavíristou a schopným skladatelem. Ačkoli svého otce prakticky nepoznal (W. A. Mozart zemřel 5. prosince 1791), celý život se potýkal s jeho stínem, ze kterého prakticky nebylo možné vystoupit. První hodiny klavíru absolvoval již v roce 1796 v Praze u Františka Xavera Duška. Posléze se přesunul do Vídně, kde pokračoval ve studiu klavíru pod Andreasem Streicherem. Také studoval kompozici u řady významných skladatelů, například u Johanna G. Voglera, Johanna Nepomuka Hummela, či stále prominentního Antonia Salieriho, který v něm spatřoval stejný talent, jako v jeho otci.

V roce 1808 opustil Vídeň a odjel na východ do Galicie (tehdejšího rakouského území, dnes spadajícího pod Polsko a Ukrajinu), kde se ve službách polské aristokracie věnoval poměrně dobře placené dráze učitele klavíru. V roce 1813 se přestěhoval do Lembergu (dnešního Lvova) a živil se jako muzikant na volné noze. Nedlouho po napoleonských válkách podnikl mezi lety 1819–1821 rozsáhlou uměleckou cestu po Evropě. Navštívil mimo jiné Varšavu, Kodaň (kde navštívil svou matku Constanze s otčímem Georgem N. von Nissenem), Berlín, Drážďany, Prahu, Vídeň, Milán (kde navštívil bratra Karla), Curych, Stuttgart, či Mnichov, a skončil v Salcburku. Ze své cesty napsal detailní deník (Franz Xaver Wolfgang Mozart (Wolfgang Amadeus Mozart Sohn) Reisetagebuch 1819–1821), který je nejen autentickým životopisným zdrojem, ale i úchvatnou ilustrací hudebního života té doby.

Jako skladatel byl nejvíce činný v mládí, kdy také složil většinu svých nejlepších děl. Ve dvacátých letech navíc komponovat zřejmě prakticky přestal, další díla od něho známe až z roku 1839. Opusových čísel u něho nalezneme 30, což není příliš. Protože se, na rozdíl od svého otce, nikdy nenaučil na druhý nástroj, převládají u něj skladby pro klavír, případně pro hlas s doprovodem klavíru. Jeho písňová tvorba v zásadě odpovídá právě nastupující vlně Schubertových romantických skladeb, v některých případech je i velmi patrný postupný odklon od starších klasicistních postupů. Ze všech skladeb je pak za Franzovo největší dílo považován Koncert pro klavír č. 2 es-moll op. 25 z roku 1818.

Po své koncertní cestě po Evropě se usadil opět ve Lvově, kde v roce 1826 založil hudební jednotu sv. Cecilie (Cäcilien-Verein), amatérský pěvecký sbor. Až v roce 1838 se vrátil zpět do Vídně, kde se věnoval kompozici, dirigování a výuce.

Zemřel 29. července roku 1844 v Karlových Varech, kam si přijel léčit rakovinu jater, bohužel již v pokročilém stadiu. V Karlových Varech byl také pochován, pod rodinným jménem Wolfgang Amadeus Mozart, a to na Ondřejovském hřbitově, kam byli po staletí pochováváni zemřelí návštěvníci lázní ze zahraničí. Roku 1911 byl hřbitov přejmenován na Mozartův park. Na náhrobku, který byl nedávno nádherně opraven a restaurován, stojí příznačný nápis:

Sohn des großen Mozart.
Dem Vater ähnlich an Gestalt und edlem Gemüte.
Der Name des Vaters sei seine Grabschrift,
so wie seine Verehrung des erstern
der Inhalt seines Lebens war.

(Syn velkého Mozarta.
Po něm ušlechtilý formou i duchem.
Nechť je otcovo jméno jeho epitafem,
neboť, stejně jako uctívání toho prvního,
bylo obsahem jeho života.)

Tato slova ostatně splnil i ve své závěti, v níž celou svou knihovnu a všechny materiály, spojené se svým otcem, odkázal hudebním archivům.

Wolfgang Amadeus Mozart syn, jak se sám nejčastěji označoval, jednoznačně patří k trochu neprávem opomenutým skladatelům, byť je to z hlediska počtu jeho skladeb pochopitelné. Stál na rozhraní klasicismu a romantismu a lze říci, že se mu svým způsobem podařilo efektně propojit obojí. V jeho stylu je patrný zejména vliv Hummela, ale můžeme v něm slyšet i předzvěsti daleko pozdějších romantických skladatelů, jakými byli o dvacet let mladší Liszt, či Chopin.