Sladká tečka za festivalem Janáček Brno 2021

V červeném Mozartově sále vystoupil slovenský tenorista Pavol Breslik spolu s klavíristou Róbertem Pechancem s písňovým recitálem, kterým celý festival zakončili. A byla to symbolická „třešnička na dortu“, která festival ozdobila. Umělci přišli s neotřelým repertoárem, který není na koncertních pódiích často slyšet, což ocenilo publikum, které podle reakcí bylo velmi poučené a vděčné.

Pavol Breslik, původním jménem Bršlík (jméno přizpůsobil pro častá vystoupení v zahraničí), je ročník 1979 a pochází ze slovenské Kysuce. Po studiích v Banské Bystrici a na VŠMU mu nevyšlo angažmá ve Slovenském národním divadle a vydal se do světa. Dnes zpívá na světových operních scénách tenorové úlohy. Klavírista Róbert Pechanec (1973) pochází ze Žiliny a vystudoval VŠMU v Bratislavě. Cíleně se již od studií věnoval spolupráci se zpěváky a absolvoval zahraniční mistrovské kurzy zaměřené na tuto spolupráci. Na mezinárodních soutěžích byl mnohokrát oceněn jako nejlepší korepetitor. S Pavolem Breslikem spolupracuje dlouhodobě, koncertovali na mnoha zahraničních jevištích, jsou proto dokonale sehranými partnery.

Recitál byl očekáván velmi napjatě, ani změna termínu nezměnila nic na zájmu publika. Je pravdou, že koncertní písňové recitály nejsou masově oblíbené, je to záležitost velmi specifická a exkluzivní, vyhledávaná převážně znalci a milovníky krásného zpěvu. Dramaturgie koncertu vsadila na poučené brněnské publikum a nebála se zařadit do programu téměř neznámý písňový repertoár. Samozřejmě se předpokládal spíše komorní charakter koncertu, a proto byl velký Mozartův sál v Redutě uspořádán do řad v půlkruhu kolem klavíru, ne pro víc než sedm desítek posluchačů. Decentní osvětlení respektovalo především snímání koncertu pro platformu OperaVision.eu. Ke cti realizátorů je třeba dodat, že se dokázali chovat velmi decentně, a že publikum nebylo ani v nejmenším ve vnímání koncertu rušeno.

Nástup interpretů ke klavíru byl razantní, energický a vyzařovala z nich nedočkavost. Jako první zazněl výběr písní Clauda Debussyho. Francouzský impresionista je mistrem barev a líčení emočního chvění. Hvězdná noc (Théodore Faullain de Banville) líčí smutnou touhu po zemřelých láskách, zde dal pěvec do hlasu energii a napětí. V písni Měsíční svit (Paul Verlain) pracovali oba interpreti s barvami a dynamikou. Krásný večer (Paul Bourget) je odrazem tiché a prosté radosti ze života s nadýchanou dynamikou. Zjevení (Stéphane Mallarmé) zpíval pěvec pevným tónem a pohrál si s dynamickými vlnami, něžně propojenými falsetem.

Joaquín Turina byl španělským skladatelem první poloviny 20. století, jeho cyklus čtyř skladeb Poema en formade canciones – Báseň ve formě písní z roku 1917, na texty básníka Ramóna de Compoamor, je psán pro soprán a klavír. Jednotlivé básně jsou proloženy klavírními mezihrami a předchází jim Věnování, koncertantní skladba pro sólový klavír. Nikdy nezapomeň je klidná, introvertní skladba, tematizovaná vnitřním vyrovnáním, kterou přednesl pěvec velmi přesvědčivě a oddaně. Písně, to je nářek bolestné vokalizace v postupném crescendu, ústícím do fortissima. Dva strachy přinesly dynamickou vlnu emocí, zatím co Šílené láskou je náruživé volání po lásce, vzpínající se do fortissima.

Ač večeru dominovali převážně zahraniční skladatelé, nechyběl ani Leoš Janáček a nijak se mezi nimi neztratil. Zaznělo Šest národních písní (jež zpívala Gabel Eva), JW V/6. Pocházejí ze zápisníku brněnské etnografky Františky Kyselkové. V roce 1909 jí je předzpěvovala Eva Gabel z Velké Slatiny, která pracovala jako dělnice v Modřicích a byly zaznamenávány na Janáčkův fonograf. Tyto zápisy Janáček upravil a podložil klavírními doprovody. Neumrem ja na zemi je zoufalé vyznání chlapce, násilím odvedeného na vojnu. Pevné a frajerské, podložené virtuózním doprovodem. Šiel som cez město je opět vojenská balada, pevná a znělá. Štyri kosy je popěvkem o dívce, které zkazili svatbu. Na Slatinských lukách je furiantská píseň, ústící do accelleranda. Široko daľeko, to byl energický odpich, U těbe, Anička je píseň o nevěstě, provdávané daleko od rodičů, zde bylo možné dát víc průchod něze a emoci. Všechny Janáčkovy písně provedli umělci v jednotném interpretačním duchu.

Po přestávce zazněl výběr ze Sedmi raných písní Albana Berga, jednoho z představitelů druhé vídeňské školy počátku 20. století. Před jeho příklonem k dodekafonii a atonalitě napsal ještě coby student písně na texty německy mluvících básníků. Jsou velmi romantické a harmonicky hutné, plné vášní a emocí, jak se na zamilovaného studenta sluší. Pavol Breslik jim dal plnost svého poněkud tmavěji zabarveného tenoru. Noc (Carl Hauptmann) se nesla z piana v crescendu do výšek, které ale předvedl v měkkém pianu a dynamickou vlnou postupně ztlumil do závěru. Píseň o rákosu (Nikolaus Lenau) byla provedena v měkké dynamické vlně z piana, přes dychtivé crescendo, zpět do zjihlého závěru v pianu. Slavík (Theodor Storm) byl proveden ve forte, ale Pavol Breslik dokázal i dychtivé, měkké piano. Letní dny (Paul Hohenberg) daly příležitost akordickému partu v klavíru a prostor pro pěvcovo předvedení mohutnosti hlasu.

Závěrečným písňovým blokem byly Čtyři poslední písně Richarda Strausse. Pro svoji ženu, sopranistku Paulinu de Ahna, složil tento postromantický německý skladatel písně na slova Hermanna Hesse. O těchto písních se v programu posluchač nic nedočetl, nicméně mohl vychutnat jejich hudební bohatství. Jaro přineslo měkké tóny klavíru, strašidelná piana, i mohutná crescenda, ústící do bohatého fortissima. Září je naopak skladba introvertní, odvíjí se v napjatém mezzoforte, aby přešla do nadýchaného, prožitého piana. Při usínání je skladba, která má přivést ke klidu a pohodě, přináší předlouhé kantabilní fráze, ve kterých dokázal pěvec přinést i dynamické kontrasty. Při západu slunce uvedl již klavír v předehře klidné a barevné plochy, ve kterých pěvec pokračoval, aby ukončil píseň v pianu, které dodýchával klavír v akordech. Na závěr se oba rozloučili ještě přídavkem, opět písní Richarda Strausse s názvem Habe Dank (Měj díky). Jak lépe se rozloučit s vděčnými posluchači, kteří nasávali každou notu a vychutnávali náladu a pohodu.   

Pěvec měl možnost v písních rozeznít všechny polohy hlasu a dát mu něhu, napětí, rozechvění, energii i odhodlanost. Něžnostem se příliš nedařilo, v neposlední řadě díky otevřenému víku klavíru, který v poloprázdném, vysokém sále, zněl dosti silně. Pěvec neměl jinou možnost, než se v dynamice přizpůsobovat, což poznamenalo celý průběh večera. Přesto se mu podařilo předvést znělost a barvu hlasu v měkkých polohách v pianu, v dynamických vlnách a dlouhých legátových frázích udržet dechové napětí, otevřít výšky i předvést velký hlasový volumen. Přesvědčil, že je významným umělcem, který má co předvést, a který dokáže svým příjemně barevným hlasem zaujmout i potěšit. Tenhle koncert byl jeho prvním vystoupením v Brně a předznamenal jeho nadcházející hostování v Janáčkově opeře, kde by měl v lednu roku 2022 vystoupit v Donizzettiho Nápoji lásky jako Nemorino. Snad tedy k tomu skutečně dojde a 5. a 30. ledna bude moci brněnské publikum mladého slovenského pěvce slyšet v jeho parádní roli. Snad opět nezasáhne vyšší moc a život se zase vrátí do normálních kolejí.

Janáček Brno 2021 – Recitál Pavel Bresik a Róbert Pechanec
30. listopadu 2021, 19:00 hodin
Divadlo Reduta, Mozartův sál

Program:
Claude Debussy: výběr z písní
Joaquín Turina: Poema en forma de canciones
Leoš Janáček: 6 národních písní (jež zpívala Gabel Eva)
Alban Berg: výběr z písní
Richard Strauss: Vier letzte Lieder

Účinkující:
Pavol Breslik – tenor
Róbert Pechanec – klavír