Vánoční kantáta v podání FOK: Slavnostní, velkolepá i dobročinná

Krátký proslov v úvodu upozornil na 75. výročí založení organizace UNICEF, která napříč zeměkoulí pomáhá dětem v nouzi. Bylo tak předznamenáno téma představení – vždyť i křesťanský mesiáš se narodil v nuzných poměrech v jakési vesnické stáji. Večer s charitativním nádechem sestávající z děl francouzských autorů pak započal Symfonií č. 3 Camilla Saint-Saënse.

Toto dílo svým charakterem dobře korespondovalo s charakterem večera jako celku. Symfonie, velmi široce rozkročená, a i v mollových částech nějak ujišťující o „happy endu“, který nakonec přijde (a přišel), českému uchu mohla znít lehce cize, zvláště svou melodikou – některé postupy jakoby svázané harmonickým plánem vyznívají dosti nezpěvně. Inspirace Richardem Wagnerem ve smyslu pozvolného prolínání jednotlivých částí skladby (neboli: najdeme málo prudkých střihů) je patrná. Velmi slyšitelně jsou též přítomné chromatické terciové příbuznosti, které hudbě dávají místy trochu filmový ráz.

Varhany, byť zmíněné v podtitulu, jsou naopak docela nenápadnou součástí – samozřejmě až na pasáž, kde varhanní pleno akusticky prořízne sál; Saint-Saëns se zde rozumně rozhodl pro „ping-pong“ mezi varhanami a orchestrem. Z dnešního (skladatelského) pohledu může kompozice vyznívat skoro příliš symfonicky (ploch subtilně, stroze, jednoduše zinstrumentovaných je poskrovnu) a málo objevně. Je však velmi cituplná, plná naděje, a snad i vize lepšího světa.

Tomáš Brauner zde, stejně jako i později, předvedl pro sebe typickou suverenitu; dílo měl pevně v rukou a svou představu mu vtiskl velmi konkrétně. Má též dobře vyvážené obě základní dirigentské polohy; lyrická, zpěvná, citová nepřevažuje, ani není upozaděna za polohou temperamentní, vášnivou, epickou.

Druhá polovina již patřila Honeggerově Vánoční kantátě. Pouze 24 minut hudby po podobně dlouhé pauze se mi jeví jako trochu hraniční, rozumím však charitativnímu záměru, který bylo o přestávce možné naplnit prostřednictvím nákupů či příspěvků ve foyer.

Byl jsem zvědav zejména na výkon smíšeného sboru, protože nároky na něj jsou skoro extrémní. Jde o jednu ze skladeb, které není možné zazpívat dvakrát za sebou; zvláště úvodní, neochvějně, pomalu kráčející mocná gradace je prubířským kamenem. Velmi táhlé fráze kladou maximální požadavky na dechový aspekt zpěvu a výška tónů ve vrcholech gradací je nejednou hraniční. Sbor je navíc (zejména v úvodu) velmi dobře slyšitelný – orchestr hraje velmi úsporně – což komfortnímu pocitu zpěváků jistě nepřidá; za nic se neschovají. Dále lze říci, že sbor nemá v průběhu skladby příliš možnost si odpočinout. Kühnův smíšený sbor vedený Jaroslavem Brychem dostal těžký úkol a zvládl ho se ctí.

Kromě smíšeného sboru však v partituře figuruje také dětský pěvecký sbor. Ten andělským způsobem (z galerie) společně zastaly sbory Pueri gaudentes (sbormistři Jan Kyjovský a Libor Sládek), čili „radostní chlapci“, a Dětský pěvecký sbor Radost Praha (sbormistr Jan Pirner); už názvy tedy napovídají, že měla být přinesena „radostná zvěst“. Ta je Honeggerem umně zkomponována ve formě koláže, kde přes sebe znějí slavné koledy v různých jazycích a vytvářejí tak pocit globální vzájemnosti – radostná zpráva je zvěstována všem národům.

Rytmická komplikovanost této části je takřka legendární a já měl bohužel pocit, že tato část ztratila pnutí či tah přibližně ve své polovině. Honegger věci nepomáhá, protože zmíněná koledová „míchanice“ trvá dosti dlouho; neztratit pojem cíle a směřovat k němu výstavbou jednotlivých frází i větších celků je obtížné. Zvlášť když orchestr zde v podstatě jen doprovází a nijak pocitu většího oblouku nepomůže.

Barytona Jiřího Brücklera zmiňuji až závěrem, protože jeho „troška do mlýna“ je sice podstatná, svou duratou však tvoří menšinu díla. Jeho výkon byl spolehlivý i v předepsaných nepříjemných intonačních skocích; témbr krásně lesklý a zvonivý. Je mi líto, že jménem nemohu zmínit odvážlivce z dětského sboru (nebyl zmíněn v programu), který se ujal sóla textově předjímajícího závěrečnou homofonní „vypalovačku“.

Oslava Kristova narození se vydařila. Děti zpívaly k poctě jednomu slavnému dítěti, a podpořily tak též všechny děti ostatní.

Vánoční kantáta pro UNICEF
15. prosince 2021, 19:30 hodin
Obecní dům – Smetanova síň, Praha

Program:
Camille Saint-Saëns – Symfonie č. 3 c moll op. 78 „Varhanní“
Arthur Honegger – Vánoční kantáta pro baryton, smíšený sbor, dětský sbor, varhany a orchestr

Účinkující:
Jiří Brückler – baryton
Daniela Valtová Kosinová – varhany

Pueri gaudentes
Jan Kyjovský a Libor Sládek – sbormistři

Dětský pěvecký sbor Radost Praha
Jan Pirner – sbormistr

Kühnův smíšený sbor
Jaroslav Brych – sbormistr

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Brauner – dirigent