Dnes slaví 70. narozeniny finská skladatelka Kaija Saariaho

Finská autorka modernistické vážné hudby Kaija Saariaho dnes slaví 70. narozeniny.
Kaija Saariaho (foto Andrew Campbell)
Kaija Saariaho (foto Andrew Campbell)

Finská skladatelka Kaija Anneli Saariaho se narodila 14. října 1952. Kompozici studovala na Sibeliově akademii v rodných Helsinkách u skladatele Paava Heininena, později se přestěhovala do Německa, kde studovala na Hochschule für Musik Freiburg u legendárního britského skladatele Briana Ferneyhougha a švýcarského skladatele Klause Hubera. Její učitelé jí vnucovali serialismus, což ji, jak sama uvedla, dusilo.

V roce 1980 absolvovala letní kurzy v německém Darmstadtu, kde navštívila koncert francouzských spektralistů Tristana Muraila a Gérarda Griseyho. Tehdy se poprvé setkala se spektrální hudbou, která na ni měla zásadní dopad. Začala tak navštěvovat kurzy počítačové hudby na Institute for Research and Coordination in Acoustics/Music (IRCAM) ve Francii u violoncellisty a skladatele Jean-Baptiste Barrière a skladatele a muzikologa Marca Battiera. Během výzkumu v IRCAM přešla od serialismu k spektralismu. Ve své tvorbě kombinuje živou hudbu s elektronikou. Přestože většinu jejích skladeb tvoří komorní díla, od poloviny 90. let se zaměřila na operu a sborovou hudbu.

V IRCAM začala v roce 1982 pracovat na výzkumu počítačových analýz zvukového spektra jednotlivých tónů vydávaných různými nástroji. Experimentovala zde s musique concrète a napsala své první skladby kombinující živou hudbu s elektronikou. Například skladba Nymphéa (Jardin secret III) (1987) je určena pro smyčcové kvarteto, živou elektroniku a obsahuje další vokální prvek: hudebníci šeptají slova básně Arsenije Tarkovského Léto uběhlo. Při psaní skladby Nymphea použila fraktální generátor. Saariaho o procesu komponování napsala: “Při přípravě hudebního materiálu skladby jsem použila počítač několika způsoby. Základ celé harmonické struktury tvoří složité zvuky violoncella, které jsem analyzovala pomocí počítače. Základní materiál pro rytmické a melodické transformace jsou vypočítané, v nichž se hudební motivy postupně převádějí a znovu a znovu se opakují.”

První opera L’amour de loin (Láska na dálku), premiérovaná v roce 2000 na Salcburském festivalu, měla velký úspěch, který umožnil její uvedení na dalších scénách po celém světě. Druhá opera Adriana Mater vznikla v roce 2006 na objednávku Opera National de Paris a v roce 2010 měla premiéru třetí opera Emilie, inspirovaná životem matematičky Émilie du Châtelet. K těmto třem dílům napsal libreto Amin Maalouf.

Kaija Saariaho (foto Priska Ketterer)
Kaija Saariaho (foto Priska Ketterer)

V roce 2011 získala cenu Grammy za nejlepší operu – Láska na dálku. Toto dílo uvedla 1. prosince 2016 Metropolitní opera v New Yorku, jakožto teprve druhou operu ženské skladatelky v historii (první opera ženské skladatelky – Les Ethel Mary Smyth – byla v MET uvedena o více než sto let dříve, v roce 1903). V rámci cyklu Metropolitan Opera Live in HD byla 10. prosince 2016 opera vysílána v kinech. Jedná se o první dílo ženské skladatelky dirigovanou ženou (Susanna Mälkki) v tomto cyklu. Santa Fe Opera uvedla v roce 2002 operu Láska na dálku taktéž a v roce 2008 i operu Adriana Mater. V české premiéře byla Láska na dálku uvedena 24. března 2017 v Národním divadle Brno.

Její díla byla uvedena na mezinárodních festivalech v Londýně (1989), Jakartě (1989), Paříži (1989, 1991) a Vídni (1993). V roce 2019 byla v anketě BBC zvolena největší žijící skladatelkou světa. Švédskou hudební cenu Polar Music Prize získala v roce 2013.

Během výzkumu v IRCAM úzce spolupracovala se skladatelem a multimediálním vědcem Jean-Baptistem Barrièrem, kterého si nakonec v roce 1984 vzala. Mají dvě děti.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments