Lise de la Salle vzala publikum na cestu kolem světa

První zastávkou na trase byla „Sladká Francie.“ Ačkoliv Ravelův cyklus, kterým celý koncert začal, má v názvu pouze dvě nálady, rozhodně se nedá říct, že by Lise de la Salle hrála Ravelovy valčíky pouze vznešeně, nebo sentimentálně. Dočkali jsme se pestré palety různých nálad, které si mohli posluchači dosyta vychutnat díky mírnějšímu tempu, které interpretka zvolila. Ve druhém valčíku pak mohli posluchači navíc obdivovat interpretčinu skvělou práci s tónem ve dvou hlasech, jejichž vzdálenost od sebe činila pouhý jeden půltón a klavíristka tak musela prokázat značnou samostatnost prstů i schopnost vést hlasy samostatně.

Po valčících následovala další skladba ve tříčtvrtečním taktu, a to Mazurka Clauda Debussyho. Na rozdíl od valčíků, kde si de la Salle málokdy dovolila prolnutí harmonií, zacházela v této skladbě s pedálem více „impresionisticky“, takže se obrysy díla jevily méně ostré, nikdy se však zcela neztratily a nedocházelo k pouhému vrstvení barev na sebe.

Poslední skladbou části programu, která byla věnována Francii, pak byla Etuda ve formě valčíku Camilla Saint-Saënse. Tu Lisa de la Salle zbavila veškeré „etudovitosti“ a z virtuózních pasáží vystavěla spíše hravé vyprávění s vážnou vsuvkou rychlých repetovaných oktáv v basové poloze před koncem.

Další část programu zahájily Bartókovy Rumunské lidové tance. I ty provedla francouzská pianistka brilantně, jen v prvním tanci vadila absence drsnějšího, syrovějšího zvuku. Trochu zachmuřenosti pak dodalo této části koncertu Tango Igora Stravinského.

Za v pravdě mistrovskou se dá označit pianistčina interpretace Dvořákovy Dumky. Umělkyně se skvěle naladila na Dvořákovu zpěvnost a zvláště při hře melodie v nižší poloze mohli posluchači obdivovat její krásný, nosný tón. Kontrastní část tance pak byla plná jiskřivosti, kterou jí dodávaly zejména s lehkostí hrané melodické ozdoby, ale také světlejší barva tónu.

Jako poslední skladba před přestávkou zazněla Italská polka Sergeje Rachmaninova. V tomto případě se pianistka rozhodla zdůraznit, že se nejedná o tanec jako takový, ale o uměleckou stylizaci. Hojně proto pracovala s agogikou. Dávala si ale pozor, aby skladba nezněla příliš uvzdychaně, nebo aby agogika nepůsobila manýrovitě.

Druhou část koncertu otevřela díla autorů z hispánské jazykové oblasti. Málo hraní skladatelé dodali koncertu na svěžesti a určité exotičnosti. Zvláště Rituální ohňový tanec Manuela de Fally učinil za dost očekáváním nezkrotného temperamentu, který si lidé se Španělskem a národy Latinské Ameriky spojují.

Poslední část koncertu byla věnována dílům severoamerických autorů. Bez výjimky šlo o jazzové pianisty. Bylo tedy velkou otázkou, jak se interpretka, zaměřující se na klasickou hudbu, s jiným idiomem vypořádá. A právě návštěva USA se ukázala být nejslabší částí celého koncertu. Co se týče technického provedení skladeb, to bylo opět bezchybné. Kamenem úrazu se však stal právě jazzový jazyk. Pianistka skladby ozdobila nápaditou dynamikou, zároveň se je ovšem snažila kultivovat a úzkostlivě se vyhýbala tvrdému, možná až trochu hrubému zvuku, který je ovšem nedílnou součástí výrazových prostředků jazzu a jazzoví hudebníci s ním, byť v omezené míře, vědomě pracují. Hudebnice tak působila dojmem univerzitní profesorky, která si za pomoci dlouhého studia osvojila slang afroamerických obyvatel Bronxu, těžko ovšem zakrývá svou kultivovanou dikci a je poznat, že jí takový způsob vyjadřování není vlastní.

I přes toto zaváhání na samotném konci koncertu však byla cesta kolem světa příjemným zážitkem plným krásných a objevných hudebních momentů. Nádhernou tečku za ním pak udělaly dva přídavky, chorál Johanna Sebastiana Bacha v transkripci Ferruccia Busoniho a Nocturno Fryderyka Chopina.

Lise de la Salle – klavírní recitál, Tance celého světa
15. října 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program:
Maurice Ravel: Valčíky vznešené a tesklivé
Claude Debussy: Mazurka Fis moll
Camille Saint-Saëns: Etuda ve formě valčíku č. 6, Op. 52
Béla Bartók: Rumunské lidové tance
Igor Stravinskij: Tango
Antonín Dvořák: Slovanský tanec, Op. 72 č. 2 Dumka
Sergej Rachmaninov: Italská polka
Manuel de Falla: Rituální tanec ohně z baletu Čarodějná láska
Alberto Ginasterra: Argentinské tance, op. 2
Ástor Piazzolla: Libertango
George Gershwin: When do we dance? z muzikálu Tip-toes
Fats Waller: Viper’s Drag
Art Tatum: Tea for two

Účinkující:
Lise de la Salle – klavír