Radost ze společného hraní aneb čtvrtstoletí Graffova kvarteta

Graffovo kvarteto bylo založeno na brněnské konzervatoři v roce 1997 a dnes se řadí ke špičkovým českým souborům svého druhu. Z původní sestavy zůstali „pouze“ houslisté Štěpán Graffe a Lukáš Bednařík. V roce 2002 totiž violoncellistu Jaroslava Havla vystřídal Michal Hreňo a teprve loni na post violisty za Lukáše Cybulskiho nastoupil Leoš Černý. I přes dílčí změny se tento soubor střední generace může pyšnit kontinuální uměleckou činností, vyznačující se spolupracemi s významnými uměleckými osobnostmi (ať už mentorsky či koncertně), řadou ocenění a laureátských titulů, několika studiovými nahrávkami, zahraničími turné, koncerty na předních tuzemských festivalech a také vlastním abonentním cyklem Vox Imaginis propojujícím hudbu, poezii a výtvarné umění.

Večer zahájila drobná kvartetní skladba Langsamer Satz (neboli „Pomalá věta“) Antona Weberna. Přibližně desetiminutové dílo z roku 1905 nevykazuje pozdní avantgardní prvky druhé vídeňské školy, již Webern spoludefinoval, nýbrž pozdně romantické. Rozvláčnost a jistá všestranná uměřenost díla proto příhodně posloužila jednak k nastavení koncertní atmosféry, druhak k rozehrání samotných interpretů. První polovinu koncertu doplnil pětivětý Kvintet A dur „Pstruh“ Franze Schuberta. Zařazení díla do programu koncertu bylo dle pozdějších slov Štěpána Graffeho iniciováno přáním letos jubilující a v sále přítomné varhanice Aleny Veselé. „Graffovce“, tentokrát ochuzené o Bednaříkovy druhé housle, doplnili jejich hráčští kolegové a pedagogové brněnské Janáčkovy akademie múzických umění – klavírista Jan Jiraský a kontrabasista Miloslav Jelínek. Oproti Webernovu kvartetu zde bylo možné dbát na dynamické gradace a barvitější harmonické postupy. Je nutné vyzdvihnout jistou organičnost celkového přednesu: oba hostující interpreti totiž uskupení doplnili jakožto rovnocenní spoluhráči, jejichž příspěvek měl za důsledek celkovou uvolněnost vyznění. Jedinou nedokonalostí byl občasný nepříliš konkrétní zvuk kontrabasu, který místo potřebného zvýraznění dané melodické pasáže fungoval spíše jako ukotvující harmonická textura.

Druhou polovinu koncertu tvořila jediná skladba, a sice Janáčkův Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“. Tato volba je charakteristická nejen pro kvarteto působící v Brně, ale také přímo pro „Graffovce“ – vždyť za interpretaci Janáčkových kvartetů byli dvakrát oceněni Nadací Leoše Janáčka (2001, 2003). K Listům důvěrným kvarteto přistoupilo obdobně jako k provedení skladeb z první poloviny: uměřeně, soustředěně a s jistou pokorou. Rozdílnost tkvěla patrně v podstatě samotné skladby, jelikož příležitostné sólistické pasáže tentokrát nejvíce prověřily technické schopnosti jednotlivých členů souboru. Niternost Janáčkovy pozdní hudební výpovědi je nejvíce patrná ve zřetelných dynamických i tempových odstínech, které Graffovo kvarteto uchopilo se vší jemností, a tedy jakousi pospolitostí, jíž protkala nejen provedení díla, ale také celý koncertní večer.

Třebaže prostory Besedního domu není vždy jednoduché uspokojivě zaplnit zvukem smyčcového kvarteta a – jak sám primárius při svém krátkém projevu naznačil – hráči se snad i dojetím nevyvarovali ojedinělých technických nedokonalostí, celkové hodnocení večera nemůže vyznít jinak než kladně. Interpretační styl Graffova kvarteta byl prost samoúčelného individuálního exhibicionismu upozaďující jednotlivé členy a působil radostně, kompaktně a v tom nejlepším slova smyslu uhlazeně a vyrovnaně. Není proto nesnadné odhadnout, že pro členy kvarteta je proces tvorby, tedy čas strávený při společném zkoušení a cizelování výsledného hudebního tvaru, přinejmenším stejně důležitý, jako veřejné předvádění tohoto kolektivního úsilí. Obstojně zaplněný sál plný známých tváří nejen brněnské hudební kultury tedy ocenil hráče dlouhotrvajícím potleskem, který si lze vyložit i jako vděk za onu dříve naznačenou kontinuální a nepopiratelný přínos nesoucí činnost. Recenzent proto toto pomyslné laudatio doplňuje přáním, aby kvarteto stejnou radost sobě i svým příznivcům rozdávalo i v dalších dekádách svého uměleckého působení.

Graffovo kvarteto: 25 let na pódiu
25. dubna 2023, 19:00 hodin
Besední dům

Program
Anton Webern: Pomalá věta
Franz Schubert: Klavírní kvintet A dur op. 114 „Pstruh“
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“

Účinkující
Graffovo kvarteto
Štěpán Graffe – 1. housle
Lukáš Bednařík – 2. housle
Leoš Černý – viola
Michal Hreňo – violoncello
Jan Jiraský – klavír
Miloslav Jelínek – kontrabas