Zemřela emeritní sólistka Národního divadla Soňa Červená

Soňa Červená se narodila 9. září 1925 v Praze. V mládí ji bavila jízda na koni a krasobruslení, v uměleckých sklonech ji podporoval především její otec, spisovatel a kabaretiér Jiří Červený. Rodiče se však brzy rozvedli. Během války byli byli vězněni v koncentračních táborech – otec skončil v Terezíně, matka v Ravensbrücku (oba rodiče válku přežili). Soňa Červená tak zůstala sama v bytě, který Gestapo v roce 1943 zabralo pro německou rodinu – ponechali jí k dispozici jediný pokoj. Musela snášet sexuální zneužívání ze strany syna přistěhovalé německé rodiny, který s ní manipuloval strachem a přísliby, že pomůže její matce, protože jeho “otec má u Gestapa neomezenou moc“.

V letech 1945 se vdala Františka Slabého, majitele továrny na výrobu čokolády. V roce 1948 však byla jeho továrna znárodněna a on se po nátlaku StB rozhodl pro emigraci. Soňa Červená se rozhodla zůstat – především kvůli matce a smlouvám v divadle nepřipojila. Protože o svém manželovi neměla žádné zprávy a StB ji neustále pronásledovala, nechala se s ním v jeho nepřítomnosti rozvést. 

V listopadu 1948 zatkla StB matku Soni Červené, byla převezena na Pankrác. Asi po 14 dnech jí známý, student medicíny, kontaktoval se zprávou, že se tělo její matky objevilo na pitevně. Na Pankráci Červené řekli, že její matka spáchala sebevraždu požitím jedu a že jí prokázali přípravu útěku za hranice. Soňa Červená si byla jista, že nic z toho nebyla pravda.

První divadelní zkušenosti získala v muzikálu Divotvorný hrnec. Hrála rovněž ve filmu, například v komedii Poslední mohykán (1947). Následně se rozhodla věnovat opeře, v letech 1952–1958 působila ve Státním divadle v Brně. V roce 1958 odešla do Berlínské státní opery. Zde zpívala role v operách Claudia Monteverdiho, Georga Friedricha Händela a Christopha Willibalda Glucka. Za tyto role obdržela poprvé v roce 1961 čestný titul komorní pěvkyně (Kammersängerin). Největší úspěch jí přinesla role Carmen v inscenaci dirigenta Herberta Kegela. Roli Carmen pak zpívala na nejpřednějších světových scénách 156krát.

V této době se ji ke spolupráci bezvýsledně snažila získat východoněmecká Stasi i československá StB. Emigrovala posledním otevřeným přechodem z východního Berlína v lednu 1962.

Po emigraci zpívala v operách v Západním Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Hamburku, Dortmundu, Mnichově, Wiesbadenu, Frankfurt nad Mohanemu, Norimberku, Stuttgartu, Vídni a San Franciscu. Druhý titul „komorní pěvkyně“ jí byl udělen ve Frankfurtu nad Mohanem. Vedle legendární Carmen se proslavila i rolích v operách G. Verdiho (Azucena v Trubadúrovi, Ulrika v Maškarním plesu, Amneris v Aidě), R. Wagnera (Brangäne v Tristanovi a Isoldě) a R. Strausse (Herodias v Salome a Klytaimnéstra v Elektře). Významné byly role v operách Leoše Janáčka Její pastorkyňa, Káťa Kabanová a cyklus písní Zápisník zmizelého. Po ukončení operní kariéry působila jako herečka v divadle Thalia v Hamburku.

V roce 2004 obdržela jako zvláštní cenu kolegia cenu Thálie, v roce 2011 z rukou ministra kultury medaili Artis Bohemiae Amicis a 28. října 2013 ji prezident Miloš Zeman vyznamenal medailí Za zásluhy. U příležitosti jejích devadesátin jí v roce 2015 tehdejší ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) udělil titul Dáma české kultury.Vedle zpěvu se Červená uplatnila i jako herečka. Ve Stavovském divadle vytvořila v režii Roberta Wilsona hlavní roli v Čapkově Věci Makropulos a postavu Dr. Milady Horákové v Březinově Zítra se bude… Diváci ji také znají jako Frau König z filmu režiséra Jana Hřebejka Pupendo.

Loni 29. září, krátce po svých 97. narozeninách, vystoupila Soňa Červená u příležitosti předsednictví České republiky v Radě EU v Lateránské bazilice v Římě v oratoriu Jana Zástěry Svatá Ludmila jako sólistka v partu sv. Ludmily.

“Osud vynikající světové pěvkyně a herečky je pro nás obrazem osudu české kultury, jejíž talenty se často uplatňovaly v zahraničí, neboť doma neměly dosti svobody. Poslední tři desetiletí kariéry Soni Červené se odehrávaly již ve svobodném Česku i svobodném Národním divadle. Přivedla do Národního divadla renomovaného amerického režiséra Roberta Wilsona. Uspěla i v operní inscenaci o umučeném knězi Toufarovi. Soňa je pro nás mementem, jak je důležité mít nejenom talent, ale i otevřenou společnost, ve které byla šťastná,” uvedl Jan Burian, generální ředitel ND.