Dvacet dudáků zahrálo na závěrečném koncertě Wien Modern skladbu Terry Rileyho

Terry Riley studoval od roku 1959 na kalifornské univerzitě v Berkeley, kde se seznámil s dalším z pověstné čtveřice zakladatelů minimalu – skladatelem La Monte Youngem. Někdy v té době začal experimentovat s pásky. O tři roky později odešel s rodinou do Evropy, kde žil mimo jiné v Paříži, španělském Algecirasu, několikrát navštívil Maroko a například Leningrad, kde pracoval s místním jazzovým kvartetem. V roce 1964 se vrátil do San Franciska a téhož roku vznikla i skladba In C, která letošní ročník Wien Modern v prostorách Atelierhausu Akademie výtvarných umění uzavřela.

In C, často citovaná jako první minimalistická skladba, jež vzbudila zájem publika, je psána pro „jakýkoliv počet hudebníků jakéhokoliv druhu hudebních nástrojů“. Premiéry v San Francisku se tehdy zúčastnilo na 100 posluchačů, mezi nimiž byli například Steve Reich, Pauline Oliveros nebo Stuart Dempster. Princip skladby je založen na 53 krátkých motivech, jež jsou mezi jednotlivé hudebníky rozděleny a mohou se jakkoliv postupně či náhodně opakovat. Tento jednoduchý, ale geniální nápad, dává hudebníkům naprostou svobodu jak ve výběru nástrojů a velikosti ansámblu, tak v průběhu skladby samé, přičemž každé provedení i zkouška je stále novým a zcela originálním hudebním zážitkem notovaným na jediném listu papíru v celkové délce provedení cca 60 minut na Wien Modern, přičemž ale ani délka provedení není Rileym definována.

Nastudování pro Wien Modern se ujal Erwan Keravec, bretoňský dudák, skladatel a improvizátor, kterému se podařilo zasadit svůj nástroj do zcela nových a neotřelých souvislostí. Pro produkci Wien Modern přivezl z Bretaně dvacet svých na dudy hrajících kolegů.

Prostory Atelierhausu nabízí třípodlažní ochozy a dvacet dudáků stálo v prvním patře, přičemž publikum se ve většině rozmístilo uprostřed v přízemí, ale mohlo se také pohybovat po dalších ochozech jak v prvním, tak ve vyšších patrech. Hudba tedy zněla v kruhu a bylo ji možné poslouchat na několika „výškových“ úrovních. Princip byl svým způsobem podobný provedení skladby G. F. Haase na začátku festivalu v prostorách Konzerthausu (viz recenze zde), kde se publikum mohlo také volně pohybovat a prozkoumávat, odkud hudba nejlépe zní a kde je co a jak slyšet. Zatímco v Konzerthausu mi vzhledem k charakteru Haasovy hudby pohyb publika nevadil, u Rileyho by mi bylo příjemnější usednout někde uprostřed a se zavřenýma očima v plném soustředění vnímat proměny jednotlivých ve smyčkách se opakujících paternů a pronikat tak stále hlouběji do transu, ke kterému tolik svádí princip minimal music. Pro někoho možná prostý princip, samotný název minimal může evokovat jednoduchost, nedostatek sofistikovanosti, ale vtip tohoto druhu hudby, pokud je napsaná takovými skladateli jako je například Riley, spočívá v tom, že skrze mnohonásobné opakování smyček na povrchu, lze právě jejich ať už náhodným, nebo řízeným překládáním získávat stále nové a další formy a tvary, jako například pozorujeme-li vodu v potoce, která na hladině teče stále stejně, ale pod ní proud dává vlastní stále se proměňující dynamiku. Volnost svobodného pohybu publika prostorem Atelierhausu vedla u několika posluchačů k debatě, či popíjení drinku, jakoby ani nebyli na koncertě a hudba jim sloužila jako pouhý podkres. Což si Riley nezaslouží. Odhlédnu-li od toho, jsem ale velmi vděčná za toto provedení, protože takto ryzí minimal music není ve Vídni ke slyšení příliš často. Po koncertě následovala ve stejných prostorách každoroční závěrečná party.

Festival Wien Modern tímto koncertem nezůstal nic dlužen svému letošnímu mottu, citátu J. F. Kennedyho z roku 1962 v souvislosti s možným letem na Měsíc: „Neděláme věci proto, že jsou jednoduché, ale proto, že jsou složité.“ Vizionáři a utopické projekty byly červeným vláknem provázejícím letošní ročník. Umělecký šéf festivalu Bernhard Günther má odvahu provokovat a iniciovat stále nové a neobvyklé projekty a koncepce, a především sehnat na ně finanční podporu, spolupracovníky a koproducenty. Vypravit se do Vídně v listopadu na některý z nich se určitě vyplatí.

Abschlusskonzert Wien Modern in C // 20 PIPERS
2. prosince 2023, 19:30 hodin
Atelierhaus der Akademie der bildenden Künste Wien

Program
Terry Riley: In C

Účinkující
Gaël Chauvin – dudy
Kevin Colas – dudy
Ewen Couriaut – dudy
Ylan Couriaut – dudy
Céline Cozien – dudy
Mickaël Cozien – dudy
Nathalie Drant – dudy
Pierre Gateclou-Marest – dudy
Ernesto Gongora – dudy
Erwan Hamon – dudy
Stéphane Hardy – dudy
Gweltaz Hervé – dudy
Guénolé Keravec – dudy
Lionel Le Page – dudy
Vincent Marin – dudy
Enora Morice – dudy
Gwenaël Piel – dudy
François Robin – dudy
Pierre Thébault – dudy
Quentin Viannais – dudy
Erwan Keravec – umělecký vedoucí

Yves Godin – světla, scéna
Tifenn Morvan – kostýmy

Produkce Offshore za podpory DRAC Bretagne (francouzského kulturního ministerstva) a Conseil régional de Bretagne, koprodukce La Soufflerie Rezé, Le Théâtre de Lorient, La Passerelle Saint-Brieuc, Théâtre National de Bretagne Rennes, Athenor Saint-Nazaire, Le Théâtre de Cornouaille Quimper, Le Quartz Brest, La Maison de la Culture d’Amiens, Conseil départemental du Finistère, Adami, Spedidam, Centre national de la musique.