Kasíkova virtuózní smršť: Strhující večer plný kontrastů

Večer byl ozvláštněn slavnostním aktem, který proběhl před přestávkou: za zásluhy o propagaci díla a osobnosti Martinů byla in memoriam udělena medaile Nadace B. Martinů Václavu Riedlbauchovi, který se vedle své skladatelské a pedagogické činnosti od mládí podílel na veřejném životě – včetně krátkého, ale významného působení na postu ministra kultury. Svůj celoživotní vztah k dílu Bohuslava Martinů završil jako člen Správní rady a poté ředitel Nadace B. Martinů. 

Martin Kasík pro svůj recitál zvolil repertoár ryze český a vysoce náročný. Prvním číslem programu byly Vzpomínky, op. 6 Vítězslava Nováka. Již vstupní věta výsostně romantického charakteru naznačila hlavní Kasíkovy interpretační přednosti: zpěvný, měkký tón, křehce vystupující melodie, ale zároveň zřetelně vykreslené vnitřní protihlasy. A na prvním místě agogika, rozvolněná až do krajnosti, a přesto neztrácející rytmický řád. Druhá věta – Inquieto – jakoby předznamenávalo příští číslo programu janáčkovskou prudkostí a takřka posedlým výrazem při tvrdošíjných návratech hlavního tématu. Následující Amoroso vyznělo opět svrchovaně lyricky, s krásně vystavěnou gradací ve střední části.

Druhou skladbou večera byla Janáčkova Sonáta es moll. První větu vystavěl interpret velmi celistvě a plynule. Dramatickou prudkost a úsečnost uplatnil jen v nezbytných místech, naopak vedlejší myšlenka se vždy měkce rozezpívala. V tlumených barvách a klidném soustředění zněla druhá věta. Martin Kasík dokonale přesvědčil, že i takto “romantické” pojetí Janáčka je naprosto legitimní.

Neuvěřitelně blesková proměna nálady přišla ve Třech českých tancích Bohuslava Martinů. Posluchači ještě nevydechli po zadumaném konci Janáčkovy sonáty a rázem byli strženi živou, doslova rozpustilou náladou Obkročáku. I další dva tance – Dupák a Polka – zářily bravurou i vtipem. Zde se interpret nebál ani ostřejších akcentů, které zdůraznily synkopické a místy i jazzové prvky díla.

Po slavnostním aktu a po přestávce pokračoval koncert výběrem pěti kusů z Etud a polek opět od Bohuslava Martinů. Na rozdíl od místy nevázaně jiskřícího forte tanců z první půle koncertu volil Kasík zvuk celkově decentnější, s důrazem na perlivou virtuozitu a s ní kontrastující zpěvnost, která dominovala v jemném Pastorale. 

Závěrečná skladba večera přinesla vrchol náročnosti interpretační i posluchačské. Sonáta Zamyšlení nad životem Klementa Slavického klade ty nejvyšší požadavky technické i výrazové. Vypjatá virtuozita krajních vět je střídána meditativním klidem věty druhé. Kasík zde rozehrál svou schopnost obrovských kontrastů až do krajnosti: mohli jsme si vychutnat ta nejjemnější pianissima, při nichž se ve druhé větě takřka zastavoval čas, dlouhé a plynulé gradace i maximální fortissima, při nichž klavír duněl jako kovadlina.

Zaplněný sál si přirozeně vytleskal přídavek. A opět neuvěřitelný kontrast: Chopinovo Nokturno vyznělo jako nejjemnější pohlazení, a když potlesk neutuchal, završil Martin Kasík svůj velkolepý recitál virtuozní smrští Slavického Toccaty.

Martin Kasík: Klavírní recitál
12. prosince 2023, 19:30 hodin
Sál Martinů, Lichtenštejnský palác, Praha

Program:
Vítězslav Novák: Vzpomínky, op. 6
Leoš Janáček: Sonáta pro klavír es moll “I. X. 1905”
Bohuslav Martinů: Tři české tance
Bohuslav Martinů: Etudy a polky (výběr)
Klement Slavický: Sonáta Zamyšlení nad životem

Účinkující:
Martin Kasík – klavír