Bronzový had byl vydařeným zahájením Velikonočního festivalu duchovní hudby

Zelenkovo jméno je dnes hudební veřejnosti dobře známo. Ještě poměrně nedávno však patřil k pozapomenutým skladatelům opředeným nejrůznějšími mýty. Velkou zásluhu na znovuobjevení jeho díla má právě Ensemble Inégal pod uměleckým vedením Adama Viktory.

Ensemble Inégal vznikl v roce 2000, a přestože je znám především jako soubor zabývající se starou hudbou, má v repertoáru také romantické i současné skladby. Od roku 2007 pořádá cyklus České hudební baroko – objevy a překvapení, kde posluchačům představuje pozapomenuté či nově objevené české barokní skladby, případně skladby nalezené v tuzemských archivech. Hlavní osou souboru je však právě dílo Jana Dismase Zelenky, jehož skladby neuvádí jen koncertně, ale pořizuje také nahrávky, z nichž mnohé byly takto vydány vůbec poprvé.

S uskupením Ensemble Inégal, posíleným o sbor, se představilo pět sólistů: sopranistka Gabriela Eibenová v roli Egly, kontratenorista Jaro Kirchgessner jako Namuel, mezzosopranistka Elvira Billová v roli Azarii, tenorista Jaroslav Březina jako představitel Mojžíše a barytonista Roman Hoza coby samotný Bůh.

Gabriela Eibenová je spoluzakladatelkou ansámblu a zakladatelkou festivalu Rosa Bohemica. Jaro Kirchgessner je mladý kontratenorista původem z Německa, který působí například ve sboru Dresdner Kammerchor. Repertoár Elviry Billové sahá od staré hudby až po současnost. Pravidelně spolupracuje se sborem Thomanenchor v Lipsku a vystupuje v různých koncertních domech nejen v Evropě, ale také například v Číně. Jaroslav Březina je od roku 1993 sólistou Opery Národního divadla, spolupracuje také s Národním divadlem Brno a mimo jiné se podílel na nahrávce Zelenkovy opery Sub olea pacis et palma virtutis. Roman Hoza působí od roku 2016 jako sólista Národního divadla Brno a od roku 2021 je stálým členem souboru Deutsche Oper am Rhein.

Ačkoli oratorium Bronzový had zaznělo na premiéře v roce 1730 na Velký pátek, z dramaturgického hlediska se velmi dobře hodilo také na zahájení festivalu na Květnou neděli. Příběh oratoria vychází z biblické knihy Numeri. Vypráví o cestě pouští po útěku z Egypta, kdy Izraelité začali kvůli obtížné cestě reptat a rouhat se: „Avšak lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi… I poslal Hospodin na lid ohnivé hady. Ti lid štípali, takže v Izraeli mnoho lidí pomřelo. Lid přišel k Mojžíšovi a přiznával: ‚Zhřešili jsme, když jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě. Modli se k Hospodinu, aby nás těch hadů zbavil.‘ Mojžíš se tedy za lid modlil. Hospodin Mojžíšovi řekl: ‚Udělej si hada Ohnivce a připevni ho na žerď. Když se na něj kterýkoli uštknutý podívá, zůstane naživu.‘ Mojžíš tedy udělal bronzového hada a připevnil ho na žerď. Jestliže někoho uštkl had a on pohlédl na hada bronzového, zůstal naživu.“

Libretista, saský dvorní básník Stefano Benedetto Pallavicini (1672–1742) do děje zařadil tři postavy Izraelitů, kteří si zpočátku stěžují a chtějí se vrátit do Egypta, ale po pohromě, která přijde jako odpověď na jejich rouhání, se kají a prosí o slitování.

Zelenkovi se někdy přezdívá „český Bach“ a právě v Bronzovém hadu je velmi patrné, proč. Bachovy kantáty připomíná nejen orámování díla sborem, ale také třeba mistrný kontrapunkt a instrumentální práce s pěveckými party. Zároveň by bylo scestné Jana Dismase Zelenku označovat za jakéhosi Bachova napodobovatele. Oratorium Il serpente del bronzo je svébytné dílo dokazující, že Zelenka si skutečně zaslouží být hrán a slyšen.

O zahajovací koncert velikonočního festivalu byl velký zájem a návštěvníky už při vchodu vítala cedule oznamující, že všechna místa jsou vyprodána. Prostředí bohatě zdobeného minoritského chrámu se k uvedení vrcholně barokního díla skvěle hodí. Akustika členitého prostoru ale nebyla pro ansámbl příliš příznivá, zejména co se týče srozumitelnosti textu, který i přes snahu sboru i sólistů občas zanikal. V některých dramatičtějších místech také vinou akustiky sólisty téměř překrýval zvuk nástrojů.

Tento drobný nedostatek ale nenarušil celkově velmi vydařené provedení oratoria. Ansámblu se podařilo díky preciznímu vypracování náročných partů velmi dobře vystihnout emočně i stylizačně velmi rozdílná čísla. Také sólisté, každý svým osobitým způsobem, přispěli k tomu, že hodinové oratorium ani na chvíli nenudilo. Jaro Kirchgessner a Elvira Billová okouzlili krásnou měkkou barvou hlasu. Roman Hoza v projevu využíval poněkud více vibrata, než bývá při koncertech staré hudby zvykem, nicméně k jeho roli se „opernější“ přístup hodil. Jaroslav Březina skvěle pracoval s dynamikou a u Gabriely Eibenové je nutno kromě velkého dramatického náboje vyzdvihnout také skvělou práci s intonací jako výrazovým prostředkem.

Děj oratoria i jeho zařazení do kontextu velikonočních svátků v sobě nese bohatou symboliku. Bronzový had, který léčí ty, kdo na něj s vírou pohlédnou, slouží jako předobraz Kristova kříže. Putování Izraelitů pouští, které nakonec trvalo čtyřicet let, je také symbolem dlouhého čtyřicetidenního postu před Velikonocemi a tradiční je i propojení starozákonního příběhu o vyvedení z Egypta s křesťanskými svátky vykoupení. Jak zaznělo v úvodním slovu, záměrem letošního ročníku festivalu je předvést posluchačům plody české duchovní hudby. Zelenkův Il serpente del bronzo byl jako první ochutnávka více než důstojnou volbou.

Jan Dismas Zelenka: Il serpente del bronzo (Bronzový had), oratorium ZWV 61
24. března 2024, 20:00 hodin
Kostel sv. Janů, Brno

Účinkující
Gabriela Eibenová – Egla
Jaro Kirchgessner  – Namuel
Elvira Bill – Azaria
Jaroslav Březina – Mosé
Roman Hoza – Dio
Ensemble Inégal
Adam Viktora – dirigent, umělecký vedoucí