Gala Mezinárodního dne tance vyprodalo Novou scénu

Večer krátce zahájil ředitel Art 4 People a dramaturg Gala Martin Kolda, který poděkoval Národnímu divadlu a dalším partnerům, povzdechl si nad absentující podporou pro realizaci oslav Mezinárodního dne tance z rozpočtu Ministerstva kultury a přislíbil publiku, že uvidí to nejlepší napříč taneční scénou v České republice. Dále už program, který obsahoval jedenáct výstupů v délce od tří do deseti minut, plynul bez moderace či přestávky.

První výstup obstarali umělci z domácí scény s ukázkou z nedávné inscenace Laterny magiky Valérie a týden divů. Jedná se o multižánrovou dramatizaci slavného černého románu Vítězslava Nezvala, ve které je divák svědkem iniciačního rituálu vedoucího do tajů dospívání a společenské přetvářky. Ve vybraném fragmentu tančila v choreografii Jiřího Pokorného Jaroslava Remeš Janečková jako Hedvika za doprovodu zpěvu Anety Kalertové, která v adaptaci ztvárňuje ústřední postavu Valérie.

Ženské téma vystřídal jeden z nejklasičtějších milostných příběhů: Tristan a Isolda souboru baletu Jihočeského divadla. Z choreografie Aleny Peškové byl vybrán závěrečný duet, ve kterém Isolda nachází umírajícího Tristana, aby zemřela jen chvilku po něm. Sólisté Mai Iwamoto a František Vlček předvedli technicky i emocionálně naplněné pas de deux, které ovšem vytržením z dějového kontextu, podobně jako předchozí ukázka z Valérie a týdne divů, vlálo neukotveně v prostoru a nemělo šanci diváka, jenž si neprošel cestou příběhu, zásadněji zasáhnout.

Následující výstup byl ukázkou z připravované premiéry PULPS souboru 420PEOPLE. Choreografka Simona Machovičová nechala za živého doprovodu autorské hudby Václava Havelky z jakéhosi kokonu zrodit ženu, která si v závěru asi desetiminutového duetu pomyslně osedlala svého tanečního partnera (Jindřich Panský). Prostřednictvím současného tance má nová choreografie nastolovat téma různých fází mezilidského vztahu a reálné podoby emocí. Premiéra se uskuteční již tuto neděli, 5. května ve Studiu Maiselovka.

Další návštěva z regionu byla tentokrát z divadla J. K. Tyla v Plzni. Ve vlastní choreografii vystoupila Mami Moloniewicz s Justinem Rimkem v neoklasickém pas de deux s názvem Senkou. Dále se program vrátil do Prahy a k současnému tanci. Tanec Praha / PONEC zastupovala ukrajinská tanečnice Yana Reutova, která působí ve studiu Krenovka – nově zřízeném prostoru nedaleko divadla PONEC, který poskytuje zázemí právě i umělcům z Ukrajiny. Yana Reutova uvedla duet Paradoxical Bodies, který je součástí triptychu Together Alone.

Další číslo bylo pak opět pas de deux, tentokrát z dílny libereckého baletu divadla F. X. Šaldy. Lucy Macphail vytvořila choreografii Puzzle na hudbu Travise Lakea pro sólisty Johanu Březinovou a Yuta Homma. Bohužel byly oba neoklasické duety, plzeňský Senkou a liberecké Puzzle, které oddělila pouze Yana Reutova, velmi stylově, vizuálně i hudebně podobné. Černá barva dominující v kostýmech, pulzující hudba propojená s technikou na špičkách. Bylo těžké hledat odlišnosti už při samotném sledování jeviště, po pár hodinách už je šance oddělit tyto dva zážitky mizivá.

Program Gala se dále vedle 420PEOPLE pyšnil dalším významným uskupením české scény současného tance – DEKKADANCERS. Ti uvedli ukázku z nejnovější inscenace La Dolce Vita, která po své dubnové premiéře získala kontroverzní ohlasy. Choreograf Štěpán Pechar v ní zpracovává téma bezdomovectví, ale podle některých recenzentů až příliš růžově a pod hávem svobody zapomíná na to, čím je tato volnost vykoupena. Ve fragmentu vystoupily Nela Štarková a Natálie Metodijeva. Podobně jako u úvodních dvou výstupů i zde byla ukázka příliš málo zarámována na to, aby poskytla nějaký souvislejší náhled.

Jediný soubor, který se během večera na jeviště vrátil, byl balet Jihočeského divadla. V choreografii Viktora Konvalinky opět vystoupila Mai Iwamonot, tentokrát s partnerem Sebastianem Mazziou. Jednalo se o další nepříliš výrazný duet s obecným názvem Touch.

Trojlístek hostujících nezávislých souborů uzavřela Lenka Vagnerová & Company s oceňovaným dílem Gossip, respektive s ukázkou z něj. Jednalo se o jednoznačný vrchol večera. Fragment byl dobře zvolen, byl vypovídající sám o sobě, dokázal na publikum přenést energii a právem sklidil největší aplaus.

Náročný úkol čekal na tanečníky Juniorského souboru baletu NdB, jejichž Venae byla zařazena hned za Gossip. Izabela Gracíková, Adéla Kulíšek, Rashmi Torres, Cleo ravel, Adam Baštař, Nikolas San Gil Muňoz, Manuel Romero de Haro a Joshua Williams ve Venae předvedli estetický pohled na tanec choreografa Glena Lambrechta za doprovodu 2. symfonie Ezia Bossa. Mladí tanečníci se s úlohou popasovali obstojně, ale obklopeni vyzrálými umělci neměli velkou šanci oslnit.

O závěrečný výstup se postaral host z Finského národního baletu Michal Krčmář, který byl pravděpodobně dalším zamýšleným vrcholem. Předvedl asi tříminutovou choreografii Bena van Cauwenbergha s doprovodem písně Jacquese Brela Les Bourgeois, oblíbené koncertní gala číslo. Ač je Krčmář zkušený, chyběla mu pro tento typ sóla naprosto nepostradatelná hravost a prezence na jevišti. Působil nejistě, repetující podupy postrádaly potřebnou nonšalantnost a celkový dojem byl nepřesvědčivý.

Kompozice večera působila sice poměrně vyváženě, ale otázka, s jakým cílem je Gala koncipováno, je dosti neodbytná. Pro jakou cílovou skupinu je Gala Mezinárodního dne tance určeno? Mají se zde sejít osobnosti oboru a oslavit svůj den? Má se jednat o přehlídku pro milovníky tance, která je naláká na jednotlivé inscenace? Jde o jakousi platformu aspirující na reprezentativní vzorek českého tanečního umění? To není z dramaturgie ani komunikace pořadatelů zřejmé. Na druhou stranu je třeba uvážit, ve vztahu k čemu večer hodnotíme. Porovnáváme nějakou ideální verzi Gala představení, které by bylo vrcholnou oslavou Mezinárodního dne tance, nebo bereme v úvahu pravděpodobně velmi omezené možnosti organizátorů? Ať tak či tak, bylo by do budoucna užitečné více se zamýšlet nad účelem takového večera a jeho skladbou tak, aby mělo publikum šanci ochutnat ze švédského stolu českého tance více rozmanitých chutí a ideálně i nějaký skutečný dezert.