Berlínští filharmonikové pojali Mou vlast dramatičtěji, výkon byl však znamenitý

Od prvního ročníku festivalu Pražské jaro v roce 1946 patřil zahajovací koncert s Mou vlastí Bedřicha Smetany České filharmonii, reprezentativnímu českému orchestru, která za řízení Václava Talicha již v roce 1929 poprvé nahrála celý cyklus na gramofonovou desku. Jen v roce 1966 ji vystřídala Slovenská filharmonie s Ladislavem Slovákem. Má vlast otevírá Pražské jaro vždy 12. května k uctění památky Bedřicha Smetany, který toho dne roku 1884 zemřel. V roce 1946 řídil zahajovací koncert Rafael Kubelík, po něm další významní čeští dirigenti. Od roku 1984 začali být k jejímu nastudování s Českou filharmonií na Pražském jaru zváni i vynikající zahraniční umělci jako například Lovro von Matačić, Wolfgang Sawallisch či sir Charles Mackerras, roku 1990 se vrátil k dirigentskému pultu opět Rafael Kubelík. Posléze začaly prestižní festival zahajovat i další české a významné zahraniční symfonické orchestry, angažování hostujících těles se v posledních letech stalo takřka pravidlem. Prvním zahraničním orchestrem zahajujícím Pražské jaro byl Královský liverpoolský filharmonický orchestr pod taktovkou Libora Peška (1993), následovaly London Symphony Orchestra se sirem Colinem Davisem (2005), Orchestre Philharmonique de Radio France a Peter Oundjian (2013), NDR Sinfonieorchester Hamburg a Thomas Hengelbrock (2015), Daniel Barenboim a Vídeňští filharmonikové (2017). Po nich přijeli roku 2019 Bambertší symfonikové (2019) s Jakubem Hrůšou, v roce 2022 West-Eastern Divan Orchestra s mladým Thomasem Guggeisem a loňského roku zazněly Smetanovy symfonické básně v provedení Orchestru Velšské národní opery v nastudování Tomáše Hanuse.

Letošní ročník sliboval velkou hudební událost – do Smetanovy síně Obecního domu v Praze přijel jeden z nejlepších orchestrů světa, Berlínští filharmonikové a jejich šéfdirigent a umělecký ředitel Kirill Petrenko. Význam tohoto zahajovacího koncertu podtrhli svou přítomností vrcholní představitelé státu v čele s prezidentem České republiky Petrem Pavlem s chotí. „Roky končící čtyřkou mají v české hudbě podobný význam jako roky končící číslovkou osm pro český národ a stát. Jsou plny výročí zásadních událostí. Jedním z nejvýznamnějších je v tomto kontextu rok 1824, ve kterém se narodil Bedřich Smetana. Fenomenální skladatel, který položil základy české hudby i české kultury a jehož skladatelské umění napomohlo utvořit obraz Československa i České republiky ve světě… Jeho hudba je nesmrtelná,“ uvedl mimo jiné Petr Pavel v programu zahajovacího koncertu.

České publikum má Mou vlast bezesporu už ve své DNA, zaznívala v klíčových okamžicích naší historie, aby povzbudila, burcovala a aby vždy, v dobách pohnutých i klidných, potěšila svou krásou. „Po 145 letech, které uplynuly od jejího vzniku, je Má vlast stále fenoménem české národní hudby, symbolem české národní existence. Ale zároveň se za ta léta stala integrální součástí vrcholné evropské a světové symfonické hudby,“ připomíná v kvalitně připraveném programu k zahajovacímu koncertu v obsáhlé stati muzikoložka Jitka Slavíková. Bedřich Smetana kongeniálně vystihl ve svém cyklu, unikátním v kontextu celé světové hudební literatury, kořeny češství. Z jeho díla vyzařuje niternost stejně jako optimismus, humor a současně víra ve schopnost vzepjetí se k velkým činům. Zřejmě tyto rysy a zcela specifická, zpěvná a sugestivní Smetanova hudba jsou společným jmenovatelem toho, proč Má vlast oslovuje publikum na celém světě bez ohledu na to, zda posluchač zná české dějiny či nikoliv. Berlínští filharmonikové nastudovali a provedli toto dílo v Berlíně pod taktovkou Jiřího Bělohlávka již v říjnu 2007, v roce 2020 je s nimi nastudoval Daniel Barenboim a nyní Kirill Petrenko. Petrenko se české hudbě věnuje, s Berlínskými filharmoniky postupně uvádí například velká díla Josefa Suka. Mou vlast nastudoval už jako šéfdirigent Bavorské státní opery s jejím orchestrem a provedl ji s velkým ohlasem roku 2019 ve vídeňském Konzerthausu. Nyní ji Berlínští filharmonikové hráli v Berlíně na začátku května před svým odjezdem na Pražské jaro.

Slyšet Berlínské filharmoniky je samo o sobě mimořádným zážitkem. Připomeňme si, že v jejich čele dlouhá léta stáli významní světoví dirigenti, mimo jiné Wilhelm Furtwängler a Herbert von Karajan. Výkon orchestru lze hodnotit jen v superlativech. Již úvodní slavnostní fanfáry ze Smetanovy Libuše, vítající příchod prezidentského páru, navnadily publikum báječným měkkým zvukem a plastičností provedení. Působivě hráli berlínští českou státní hymnu; úctu k ní a k hostitelské zemi vyjádřili i tím, že hymnu provedli vestoje. Berlínští filharmonikové je perfektně sehraným, kompaktním tělesem propojeným vnitřními vazbami mezi jednotlivými hráči, kteří jsou zjevně zcela automaticky zvyklí poslouchat se navzájem a reagují na sebe v dokonalé souhře. Filharmonici docilují díky výtečným jednotlivcům celkově nádherného zvuku, hrají bez nadbytečných akcentů, plynule, s přirozenou schopností provést melodii vyrovnaně a zpěvně. Hra všech skupin, smyčců, dřev, žesťů i bicích zasluhuje nejvyšší obdiv. Z bravurních sólistických výkonů je třeba vyzdvihnout sólový klarinet v dramatické Šárce a působivá sóla dřevěných nástrojů a lesních rohů v Blaníku.

Kiril Petrenko pracoval s bohatě odstíněnou dynamickou škálou, technické dispozice hráčů mu umožnily ve všech sekcích orchestru dosáhnout jemné piano s křišťálově čistým zvukem, odstíněné bylo i celkově převažující mezzoforte; s nejsilnější zvukovou hladinou Petrenko šetřil, když na ni ovšem došlo, nebyla předimenzovaná. Pianissimo fugat smyčců ve Vyšehradu a Luzích bralo dech. Petrenkovi se v podstatě podařilo zdařile vystihnout program a atmosféru všech symfonických básní, pouze s menšími odchylkami proti vžité tradici – například v Luzích pomalejší tempo začátku nebo velmi rychlé Allegro (Quasi Polka). Jako celek vyzněla nezvykle pouze Vltava, kterou Petrenko interpretoval podobně jako jiní zahraniční dirigenti dramatičtěji, než Smetana předepsal (Allegro commodo non agitato – pohodlně, ne vzrušeně). Z této symfonické básně se tak vytratil klid, úsměvnost a pohoda.

Má vlast se opět hrála bez pauzy. Toto řešení, k němuž se uchyluje čím dál více dirigentů, je náročné pro orchestr i pro publikum. A jistě by stálo za to zvážit, zda není vhodné, vrátit se znovu k dříve obvyklému vydechnutí po Šárce.

Letošní provedení Mé vlasti se zapíše do dějin Pražského jara ojedinělým výkonem orchestru, jeho tónovou vyrovnaností a nádherným zvukem. Byla to krásně a důstojně zahraná Má vlast, která v posluchačích zanechala hluboký dojem.

Pražské jaro: Zahajovací koncert
12. května 2024, 20:00 hodin
Obecní dům, Smetanova síň

Program
Bedřich Smetana: Má vlast

Účinkující
Berlínští filharmonikové
Kirill Petrenko – dirigent