Festival Procházky uměním nabídl pestrou směs děl i účinkujících

Podle slov zakladatelky a sólové violistky Jitky Hosprové vznikl festival takzvaně „zdola,“ čili z popudu uměnímilovné veřejnosti, s motivací oživit i méně známé památky a mezilidské kulturní vazby především v rodném regionu. Přivést do něj umělecky kvalitní program. Dalším záměrem bylo a je propojit hudební a výtvarné umění. Při koncertu 17. září byla instalována výstava z portrétních fotografií známých osobností uměleckého fotografa Jadrana Šetlíka. Součástí koncertů jsou také sbírky na opravu památek, tentokrát na opravu Kostela sv. Jiří v Kostelci u Nadryb v Santiniho přestavbě.

Další celoživotní motivací Jitky Hosprové je propagovat violu, která je spíš vnímána jako nástroj souborový s vyhledáváním kompozic, popřípadě transkripcí nebo uváděním současných skladeb. Na koncertě v Trojskému zámku se navíc propojila i s kolegyní, virtuózkou na další obtížný a úzce vnímaný nástroj, s kontrabasistkou Evou Šašinkovou. S Jitkou Hosprovou mají společný zájem nejen v propagování svého nástroje v náročném osobitém repertoáru, ale i chuť vzdělávat v mistrovských třídách a koncertech pro děti a mladé (v letošním ročníku se odehrál i koncert pro gymnázium v Troji), Eva Šašinková je navíc autorkou řady publikací k hudební pedagogice, kterou také vystudovala, ať pro svůj nástroj, nebo děti. Hostem koncertu byl další umělec, který překračuje v „self-managementu“ profil interpreta – houslista, skladatel a dirigent Jiří Sycha s nově založeným souborem, jehož členové patří k osvědčeným hráčům v oblasti poučené interpretace 17. a 18. století. Mladí umělci smyčcového kvarteta hrají na novodobé nástroje, protože na koncertech zařazují i novější hudbu. Přidružený cembalista a pedagog Ondřej Bernovský, mimo jiné absolvent prestižní Vysoké umělecké školy v Utrechtu, hrál na kopii jednomanuálového vlámského nástroje, vystavěného známou českou firmou Jan Bečička & Stanislav Hűttl, který měl v akustice sálu velmi příjemný zvuk. Sólistka Jitka Hosprová užívá český nástroj Petra Zdražila z roku 2012.

Kromě dobového barokního a klasicistního repertoáru byla na koncert zařazena i Sychova vlastní skladba (bez vročení) Fantazie o přátelství a naději pro smyčcový kvartet, která koresponduje s kořeny Sychovy hudebnosti. Slyšela jsem v ní barokní i lidové kořeny a osobité zpracování českého neoromantismu. V dobrém, byla to skladba, která ladila jak s autorovou pozitivně orientovanou osobností, jeho zkušenostmi s provozovací praxí, s názvem skladby i vhodným dramaturgickým zařazením do charakterem popularizačního koncertu pro kultivované, ale nespecializované publikum. Zvuk kvarteta byl vyrovnaný, legata hladivá. V této souvislosti mne napadlo, že by autor mohl být inspirativní i pro českou filmovou produkci.

Z dobového repertoáru byly zařazeny dvě známé barokní kompozice, které najdeme na YouTube kanálu v několika velmi kvalitních provedeních: Violový koncert G dur Georga Philippa Telemanna (1681–1767) a La Follia v transkripci pro violu a cembalo d moll (skladby původně pro housle a cembalo op. 5, č. 12) Arcangela Corelliho (1653–1713). V programu našlo publikum jen informaci k interpretům, jak už to u akcí tohoto charakteru bývá. Koncertem provázela Jitka Hosprová, která krátce uvedla první dvě kompozice a závěrečnou klasicistní skladbu Karla Ditterse von Dittersdorf (1739–1799) Sinfonii concertante pro violu, kontrabas a smyčce. Krátká skladba slepého irského harfisty Turlougha O’Carolana (1670–1738) Irish Melodies doplnila dramaturgii milým odlehčením intonacemi, které známe v různých aranžmá. Kompozice Jiřího Sychy proběhla bez komentáře.

V Telemannově Violovém koncertě vynikl krásný zastřený zvuk violy s minimem vibrata, který dobře koresponduje se zvukovou estetikou baroka, i když zazněl v doplnění moderními nástroji. Bohužel, sál byl obsazen pouze z poloviny, takže dozvuk byl příliš dlouhý, a to, bezesporu, komplikovalo podmínky souhry i zřetelnou prokreslenost sazby skladeb. Tento nedostatek se snažila Jitka Hosprová kompenzovat, zdá se, pregnantnější hrou s jasnou akcentací, aby se neztratil kontakt se souborem.

La Folia patří k nejstarším často zhudebňovaným tématům tance z poloviny 15. století z Portugalska. Lze dohledat seznam asi 150 autorů, kteří téma použili. Mezi nimi i Corelli ve 24 krátkých, rychle po sobě jdoucích variacích. Obtížnost spočívá nejen ve virtuozitě rychlých částí, ale právě v časté změně tempa, metra a rytmu. Závěrečná allegra posledních variací stupňují virtuóznost odpovídající názvu La Follia (Šílenství). Soubor se s obtížnou akustikou, až na pár drobností, vyrovnal a závěr vyzněl působivě a pevně.

Karl Ditters von Dittersdorf patří k autorům příkladně úspěšným a aktivním ve své době. De facto byl celý život v šlechtických a duchovních službách. Největší společenské prestiže a řadě administrativních funkcí se dobral ve službě u vratislavského biskupa a velmistra zednářské lože Filipa Gottharda von Schaffgotsch, který skladateli vymohl i šlechtický titul. Ditters vedl na Jánském vrchu početnou kapelu a Schaffgotsch dal z jeho podnětu přistavět akusticky vyhovující místnost ve staré pevnostní věži, kde se pak hrál i divadelní repertoár. Hudební život na Jánském vrchu přerušila prusko-rakouská válka 1778–1779, po níž došlo k rozpuštění kapely i zániku divadla. Po biskupově smrti dokonce propukl skandál, ve kterém byl skladatel obviněn z korupce. Našel nicméně, už jako nemocný, útočiště u hraběte Ignáce Stillfrieda na zámku v Červené Lhotě. Jeho život je ilustrací dobových podmínek přechodu baroka ke klasicismu, rozkvětu vlivu zednářství. Jeho dílo je enormní, obsahuje na 40 oper, 120 symfonií, 35 koncertů a řadu drobnějších skladeb.

Kromě toho, že byl Ditters houslistou, hrál i na nástroj, který byl předchůdcem současného kontrabasu (vídeňský violon) a také pro něj složil dva koncerty. Kombinace violy a kontrabasu v roli sólových nástrojů jeho koncertantní symfonie působí z dnešního pohledu nezvykle, ale právě konstrukce vídeňského violonu umožňovala sólové výkony a na druhou stranu temnější a zastřenější barevná kombinace, usazená v basové lince odkazuje i do předchozího baroka. Ditters nepaří k originálně působícím autorům, nicméně je autorem znalým kompozičního řemesla. Na závěr koncertu v Trojském zámku byla tato dialogická koncertantní kompozice zdařilým výběrem a výkon obou sólistek – Jitky Hosprové a Evy Šašinkové byl suverénní. Jednodušší sazbě souboru nevadil ani zmíněný větší dozvuk sálu.

Na závěr – tento typ koncertů i koncept festivalu má na hudební scéně své místo. Je potřeba ocenit podobné aktivity samotných umělců, kteří se snaží rozšiřovat svoji působnost v kultivaci kulturního prostředí zejména mimo centrum, nabízejí příležitosti i dalším umělcům, propagují umění, které spojují s benefičními aktivitami. Tyto drobnější koncerty získávají obtížně dostatek financí, a tím i pozornosti, zejména ve větších městech. Jsou tedy založeny na určité velkorysosti a nadšení pořádajících umělců. Věnujme jim zaslouženou podporu a pozornost.

XII. ročník festivalu Procházky uměním s Jitkou Hosprovou: „La Folia“
17. září 2024, 19:00 hodin
Praha, Trojský zámek

Účinkující
Jitka Hosprová – viola
Ondřej Bernovský – cembalo
Jiří Sycha – housle
Kristýna Hodinová – housle
Jana Vavřínková – viola
Lenka Týmlová – violoncello
Eva Šašinková – kontrabas

Program
Georg Philipp Telemann: Viola Concerto in G major – Largo, Allegro, Andante, Presto
Arcangelo Corelli: „La Folia“ pro violu a cembalo
Jiří Sycha: Fantasie o přátelství a naději pro smyčcový kvartet
Turlough O´Carolan: Irish Melodies
Karl Ditters von Dittersdorf: Sinfonia concertante pro violu, kontrabas a smyčce – Allegro, Andantino, Menuetto, Allegro, ma non troppo.