Musica Florea a Regensburger Domspatzen: Přesvědčivá interpretace Zelenky a Vivaldiho

Dramaturgie koncertu vyvstávala z děl Jana Dismase Zelenky (1679–1745) a Antonia Vivaldiho (1678–1741). Jan Dismas Zelenka byl umělcem vskutku evropského formátu. Své prvotní hudební vzdělání získal na jezuitské koleji v Praze – Klementinu, které pak doplnil studiemi ve Vídni a v Itálii. Po studiích působil jako člen kapely saského kurfiřta v Drážďanech. Díky své mistrovské technice kontrapunktu a instrumentace je také znám jako „český Bach“. Proslul zejména svojí duchovní tvorbou. Je autorem řady mší, litanií, třech rozsáhlých oratorií, ale též sbírky zhudebnění žalmů a hymnů. Antonio Vivaldi byl současníkem Jana Dismase Zelenky. V roce 1703 přijal kněžské svěcení. Vysloužil si oslovení „ryšavý kněz“, jelikož oplýval výrazně rezavou barvou vlasů. Působil jako učitel houslí a dirigent orchestru v sirotčinci Ospedale della Pietà v Benátkách. Zanechal po sobě okolo 770 děl, z toho 46 oper, neuvěřitelných 477 koncertů pro různé nástroje, řadu kusů pro komorní uskupení, či duchovní díla.

Musica Florea je soubor s více než třicetiletou tradicí. V roce 1992 jej založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl, který též zastává pozici uměleckého vedoucího. Ansámbl se specializuje na historicky poučnou interpretaci děl, zejména českých autorů, mimo jiné také Jana Dismase Zelenky.

Regensburger Domspatzen je chlapecký pěvecký sbor působící primárně při katedrále svatého Petra v Řezně. Jeho historie sahá až do roku 975, kdy místní biskup Wolfgang z Řezna (924–994) dal impulz k založení katedrální školy. Mezi aktivity této instituce patřilo mimo jiné zajišťovat liturgický zpěv v katedrále. Ve 20. století dal dómský kapelník Theobald Schrems (1893–1963) podnět k založení internátní školy pro chlapce ve věku 10–19 let. Tímto počinem získal sbor svou institucionální podobu a nabyl světový věhlas.

Program koncertu byl zahájen Zelenkovým zhudebněním chvalozpěvu Magnificat anima mea Dominum. Ihned v úvodu skladby zazněly zářivé soprány chlapeckých sboristů, které postupně začaly v podobném intonačním duchu imitovat ostatní hlasy. Kromě ideálního volby tempa dirigentem stojí za zmínku dynamické zvýraznění vysokých tenorových melismat, které zaznívaly v druhé části frází. Právě tímto zviditelněním dokázali sboristé podtrhnout textově nejvýznamnější úsek. Podobná část se ve skladbě objevovala několikrát, a sbor si s ní vždy bravurně poradil. Následné sólové responsorium textem Et exultavit zapůsobilo majestátním dojmem. Sopranistka Carine Tinney mě zaujala přesnou intonací a nadhledem při přednesu obtížných melismat. V rámci jednotlivých frází pravidelně zvýrazňovala synkopický rytmus, kterým ukázala svou zkušenost s dobovým stylem. I přes nepříznivé akustické podmínky bylo textu rozumět, nicméně interpretace skladby mohla být dynamicky odvážnější. Závěrečnou část chvalozpěvu Zelenka napsal jako fugu. Jednotlivé fugové odpovědi precizně navazovaly na své subjekty, i když tato část by lépe vyzněla ve svižnějším tempu.

Následovala instrumentální Simphonie à 8 concertanti Jana Dismase Zelenky. Na interpretaci tohoto kusu se přesunul orchestr do kněžiště kostela. Tato skladba neměla vokální složku. Pětivětý cyklus se nesl v kontrastním duchu, kdy orchestr předvedl své dynamické a tempové možnosti. Tyto snahy byly však poněkud mařeny akustickými podmínkami, jelikož vlivem značné ozvěny nebylo možné zaznamenat změnu dynamiky okamžitě. Pozoruhodná byla zejména souhra jednotlivých hráčů orchestru, neboť kromě nespolehlivosti akustických vjemů museli hráči čelit velké vzdálenosti mezi sebou.

Jako první skladbu Antonia Vivaldiho představil sbor a orchestr. Opět zhudebnění chvalozpěvu, tentokrát však na text Laudate Dominum omnes gentes. Tato poměrně krátká skladba zazněla ve svižném tempu. Za zmínku stojí nepochybně stylové odtahy, které vyzdvihovaly celou formu skladby.

Závěrem koncertu zazněly zhudebnění Kyrie eleison in G a Gloria in excelsis Deo in D. Tato dvě díla spolu vzájemně velmi dobře kontrastovala. Chlapečtí sboristé se vyznamenali zejména svým jistým nasazováním tónů na začátku Kyrie. Kromě zářivých sopranistů se předvedli také basisté, kteří díky svým již dospělým hlasům vytvořili sytý kontrast k hlasům svých mladších kolegů.

Vivaldiho Gloria in excelsis Deo in D trpělo akustickými nedostatky prostředí asi nejvíce. Zjevná snaha orchestru o pregnantní artikulaci byla pohlcena klenbami kostela. Tempo zvolené dirigentem bylo z pohledu posluchače ideální, pravděpodobně se však pohybovalo na hranici možností žesťové sekce orchestru. Při interpretaci celého cyklu dirigent svými gesty přesvědčivě znázornil dynamické rozdíly, což se velmi pozitivně projevilo na výsledném zvuku. Jedinou výtkou však může být nepříliš srozumitelné vyslovování textu, zejména při zpěvu „Deo“. Tento jev byl pravděpodobně zapříčiněn přízvukem sboristů. Za vyzdvižení stojí nepochybně sólové části cyklu. Obě sólistky precizně spolupracovaly s dirigentem a velkým nadhledem zvládly i obtížná místa, jako je například duet v části Laudamus te. Chvályhodná byla zejména čistá intonace obou sólistek při zpěvu Glorificamus te. Rád bych také pochválil práci Julie Dendl s dynamikou v části Domine Deus, Rex coelestis.

Koncert orchestru Musica Florea, sólistek a sboru Regensburger Domspatzen přinesl svým posluchačům velmi přesvědčivou podobu interpretovaných děl. Po skončení koncertu byli umělci odměněni bouřlivými ovacemi ve stoje, na základě kterých sbor v úplném závěru přednesl přídavek – Abendlied skladatele Josefa Gabriela Rheinbergera (1839–1901).

Lesk & Sláva – Vivaldi & Zelenka
4. října 2024, 19:00 hodin
Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce, Klatovy

Program
Jan Dismas Zelenka: Magnificat C-dur, ZWV 107
Jan Dismas Zelenka: Simphonie à 8 concertanti, ZWV 189
Antonio Vivaldi: Laudate Dominum omnes gentes, RV 606
Antonio Vivaldi: Kyrie G moll, RV 587
Antonio Vivaldi: Gloria D dur, RV 589

Účinkující
Carine Tinney – soprán
Julia Dendl – mezzosoprán/alt
Musica Florea
Regensburger Domspatzen
Marek Štryncl – umělecký vedoucí Musica Florea
Christian Heiss – dirigent