V Ostravě dostávám krásné příležitosti, říká francouzská sopranistka Frédérique Friess

Rodačka ze Štrasburku má za sebou bohatou mezinárodní kariéru a velkou škálu rolí od období baroka až do současnosti. Debutovala v Junge Oper ve Stuttgartu a posléze ve Staatsoper Hamburg, kde vytvořila roli Theodory v německé premiéře díla současné rakouské skladatelky Olgy Neuwirth Bählamms Fest a časopis Opernwelt ji za ni nominoval na nejlepší zpěvačku roku 2002. Mezi její první role patřily postavy mozartovského repertoáru jako Papagena a Pamina v Kouzelné flétně, Despina z Così fan tutte, postupně se ovšem její pěvecká kariéra vyvíjela směrem k dramatičtějšímu oboru, a tak má dnes ve svém repertoáru již také Verdiho Desdemonu, Abigaille i Elvíru z Ernaniho či Leonoru z Beethovenova Fidelia.

Jak se těšíte na návrat na ostravské pódium jako Turandot?
Naposledy jsem hostovala v ostravské opeře v roli Elvíry z Ernaniho Giuseppe Verdiho v roce 2015 a velmi se těším, že smím téměř po deseti letech vystoupit znovu na jevišti s tak nádhernou rolí, jakou je Turandot. V Ostravě jsem debutovala jako Mimi v Bohémě. Dostávám tu samé krásné příležitosti, za což jsem velmi vděčná.

A nyní je to opět v opeře Giacoma Pucciniho. Jaký je váš vztah k tomuto autorovi?
Koncertně jsem zpívala árie a výstupy z celé řady jeho děl. Z Bohémy tak nejen Mimi, ale i Musettu, Fidelii z Edgara, Laurettu z Gianni Schicchi, Magdu z La Rondine (Vlaštovka), Annu z Le Vili (Víly), Sestru Angelicu ze stejnojmenné jednoaktovky a také Toscu a z Turandot Liu. Na jaře 2025 budu debutovat jako Cio-Cio-San v Madama Butterfly v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Mám ráda většinu Pucciniho postav, je těžké vybrat jednu… Mimi, Cio-Cio-San, Tosca a Turandot patří však k mým nejoblíbenějším!

Ve výčtu vašich rolí jsem viděla pouze dvě role francouzského repertoáru – Gounodova Marguerite z Fausta a Markétky a Nina v Massenetově u nás prakticky neznámé opeře Cherubin. Je jich více, nebo se k dalším nenaskytla příležitost?
Před lety jsem měla tu čest interpretovat Sophii ve Wertherovi Julese Masseneta s Francisco Araizou jako Wertherem a Dunjou Vejzović v roli Charlotte. Převzala jsem v roce 2003 v Lübecku také titulní ženskou postavu v opeře Zémire et Azor (Kráska a zvíře) belgického barokního skladatele André Grétryho. Byl to záskok a roli jsem se musela naučit za jeden týden! Koncertně jsem zpívala Micaelu v Bizetově Carmen a v roce 2023 jsem dostala příležitost v náročné roli Valentiny v Hugenotech Giacoma Meyerbeera v Národním divadle v Mannheimu. Mám vždycky velkou radost, když mohu zpívat ve svém rodném jazyce, ale tyto příležitosti se vyskytly jen zřídka!

V repertoáru českých divadel je francouzská opera zastoupena minimálně. Pokud se hrají francouzské tituly, pak je to Carmen, někdy Faust, Hoffmanovy povídky, řídce Manon případně Werther, jen výjimečně se objeví jako rarita jiný titul. Přitom operní literatura Francie je nesmírně bohatá a různorodá. Mně osobně francouzské opery na jevištích velmi chybí. Jak vypadá, podle vašich zkušeností, v tomto směru situace v zahraničí?
Francouzská opera se hraje poměrně zřídka dokonce i ve Francii, skutečně oblíbený je Jacques Offenbach a jeho operety, „opéras-bouffes“. Podle mého názoru jsou ovšem nádherné další opery, například Massenetovy jako je Thaïs, Hérodiade, Cendrillon (Popelka), Le Cid, které se hrají příliš zřídka jak ve Francii, tak v zahraničí. George Bizet složil kromě Carmen i další tituly jako jsou Les Pêcheurs de perles (Lovci perel) a La jolie fille de Perth (Kráska z Perthu). Osobně jsou mi velmi blízké dvě velké francouzské opery – Dialogues des Carmélites (Dialogy karmelitek) Francise Poulenca a Pélleas a Melisanda Clauda Debussyho. V Dialozích karmelitek jsem zpívala ještě v Hamburku Sestru Constance. Naštěstí tu je francouzská produkční firma Palazzetto Bru Zane – Centre de musique romantique française sídlící v Benátkách, která si dala za úkol znovuobjevit a propagovat francouzský romantický repertoár.

V České republice neúčinkujete jen v operních produkcích v Ostravě, ale také v Českých Budějovicích, koncertně jste vystupovala v Praze. Máte ve svém repertoáru i díla českých skladatelů?
Z českých autorů mám na repertoáru především Antonína Dvořáka, zpívám jeho Cigánské melodie, dále Stabat Mater, Requiem a koncertně samozřejmě i árii Rusalky. Doufám, že svůj český repertoár velmi brzy rozšířím o Janáčkovy opery jako je Její Pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropoulos, které jsou podle mě skvělé. Malou ochutnávku Janáčka jsem zažila v nedávné produkci v Národním divadle v Mannheimu, kde jsem mohla zpívat krátkou scénu z Káti Kabanové. Také jsem se podílela na CD Dekáda Simony Šaturové s áriemi Wolfganga Amadea Mozarta a Josefa Myslivečka, dirigentem byl Zdeněk Klauda.

Zajímáte se také o dílo Bedřicha Smetany? Nechtěla byste zpívat například Mařenku z Prodané nevěsty nebo Miladu z Dalibora? Znáte jeho písňovou tvorbu? Má také velmi krásné čtyři rané písně za německé texty.
Ke své hanbě musím přiznat, že z díla Bedřicha Smetany znám pouze Prodanou nevěstu, přesněji řečeno překrásnou árii Mařenky Ten lásky sen. Ovšem v březnu letošního roku jsem měla tu čest být v publiku na Smetana-Gala v pražském Národním divadle, a tak jsem měla příležitost Smetanovu nádhernou hudbu lépe poznat. Kdybych mohla ztvárnit roli Milady z české národní opery Dalibor, bylo by to úžasné. Proto bych se ráda ještě lépe naučila česky. Bylo by urážkou Bedřicha Smetany a výborných českých sopranistek, kdybych nerozuměla tomu, co zpívám. Smetanovy písně, bohužel, neznám. To bych teď ráda rozhodně dohnala!

Mezi vaše první role patřila Zerlina v Mozartově Donu Giovannim, nyní ztvárňujete role jako jsou Verdiho Desdemona, Abigaille a Beethovenova Leonora. Jaká byla cesta k těmto dramatickým postavám?
Již během studií bylo jasné, že se můj hlas bude rozvíjet a mohla jsem pod dozorem mé tehdejší profesorky Dunji Vejzović vyzkoušet role jako Aida, Mimi a Cio-Cio-San. Bylo ale také jasné, že moje první role v divadle povedou od jednodušších mozartovských postav, jako jsou Zerlina, Despina a Servilia k těm obtížnějším – k Pamině, Fiordiligi a Hraběnce. A později přibyly partie jako Desdemona, Mimi a také první Wagner – Ada ve Vílách, Leonora ve Fideliovi, Abigaille v Nabuccovi a nynější Turandot. Samozřejmě se při výběru rolí radím se svými dvěma oblíbenými „kouči“, kterým plně důvěřuji.

Jste laureátkou písňové soutěže Hugo-Wolf-Liederwettbewerb, co pro vás písně znamenají? Kteří skladatelé písní patří k vašim oblíbeným?
Mívala jsem velmi často písňové recitály. Mám zálibu v Robertu Schumannovi a Gustavu Mahlerovi. Zpívala jsem také hodně Brahmse a francouzské skladatele jako Clauda Debussyho, Gabriela Faurého, Francise Poulenca či Oliviera Messiaena. Pro Jihoněmecký rozhlas jsem nahrála písňový cyklus Arnolda Schönberga Das Buch der hängenden Gärten (Visuté zahrady).

Ve Štrasburku jste současně se studiem zpěvu na Le Conservatoire de Strasbourg vystudovala i germanistiku a filologii. Plánujete zaměřit se v ještě větší míře na německý operní a písňový repertoár?
Němčina je mi velmi blízká díky studiu germanistiky, ale především díky mojí babičce, která byla Berlíňanka. Němčina je v podstatě moje druhá mateřská řeč a jak já ráda říkám, je to moje „babiččina řeč“, protože babička učila němčinu mě a mých pět sourozenců. V německé operní literatuře bych se velmi ráda zabývala Richardem Straussem. Mám na mysli Salome, Chrysothemis z Elektry, Ariadnu na Naxu nebo Ženu beze stínu. Skvělými rolemi by byla také Elisabeth v Tannhäuserovi Richarda Wagnera nebo Sieglinde ve Valkýře. V současné době plánuji německo-francouzský písňový recitál z děl dvou skladatelek a přítelkyň, Clary Schumann a Pauline Viardot.