Houslista a dirigent Oldřich Vlček po koncertě zemřel

Cesta k hudební dokonalosti

Oldřich Vlček se narodil 21. září 1950 ve Strakonicích do hudební rodiny. Jeho otec byl tenorista a hrál na harmoniku. Hře na housle ho učil od pěti let profesor Bohumil Kotmel starší, který mu v přípravce zakázal cvičit doma, aby si nezafixoval chyby. Na hodiny chodil každý den. Ve studiu pokračoval na pražské konzervatoři, na Akademii múzických umění studoval hru na housle u profesorů Nory Grumlíkové a Josefa Vlacha. Dirigování studoval u Václava Neumanna, posléze odcestoval do italské Sieny, kde absolvoval dirigentský kurz. Své dovednosti rozšířil o hru na violu a violu d’amore.

V roce 1972 vyhrál konkurz na sekundistu do Pražského komorního orchestru, kde byl od roku 1980 koncertním mistrem a dirigentem. Angažmá mu bylo ukončeno 14. května 1990. V roce 1976 založil jedenáctičlenný smyčcový soubor Bohemia, který dnes vystupuje pod názvem Virtuosi di Praga. Působil zde až do své smrti jako umělecký vedoucí, sólista i dirigent. Dále pak vystupoval jako první houslista a koncertní mistr v pražském Národním divadle, po vážné nemoci ale už do operního orchestru nenastoupil.

Umělecké projekty a mezinárodní úspěchy

V roce 1991 založil Mozartův festival v Praze, který byl po pěti letech ukončen. Aby zviditelnil památky UNESCO, založil v roce 1995 Mezinárodní hudební festival Pontes – Mosty porozumění. Dále založil soubory Virtuosi Quartett a Virtuosi Sextet.

Během svého života se na pódiích a v nahrávacím studiu setkal v mnoha významnými umělci a soubory, mezi něž patří například operní pěvec Plácido Domingo, skladatel a houslista Josef Suk, violoncellista Antonio Menezes, sopranistka Barbara Hendricks, tenorista José Cura, houslista Igor Davidovič Oistrach, dirigent Pavel Leonidovič Kogan, tenorista a dirigent Peter Schreier, violoncellista a dirigent Christian Benda, violoncellista a dirigent Mstislav Rostropovič, dirigent Charles Mackerras, Florence Sinfonietta, Milano Classica, Seoul Symphony Orchestra, Toronto Philharmonic Orchestra, Filharmonia Częstochowska, Slovenská filharmonie, Festivalový orchestr Pontes a další.

U společností Supraphon, Orfeo, Discover a Claves International nahrál více než 200 alb.

Kariéra Vlčka zavála do všech koutů světa. Vystoupil kupříkladu v rakouském Bregenzi, Salcburku a Vilachu, italské Brescii a Santa Cecilia, peruánské Limě, v Mexiku, ve Philadelphii, islandském Rejkjavíku a brazilském Riu de Janeiro.

Vyjma nespočtu hudebních projektů se též věnoval nakladatelské činnosti. V roce 1989 založil a vedl uměleckou agenturu Lupulus (latinsky Vlček), která kromě vydávání hudebních nosičů pořádá hudební akce a zastupuje české i zahraniční umělce a soubory.

Osobní život

Česká televize o Vlčkovi natočila dokument pod názvem Když se chlap naštve. Byl vášnivým kuchařem, milovníkem vína, ježků a rybolovu, rád maloval, řezal do dřeva, modeloval z keramiky a jak sám řekl, rád trávil čas ve společnosti půvabných žen – oženil se čtyřikrát. Podporoval onkologicky nemocné pacienty. Jeho životním mottem bylo „Setkání není náhoda, stane se buď testem, trestem nebo darem“. Známé rčení přejmenoval na „Všude dobře, tak co doma“. V posledních letech života bydlel v nerestckém mlýně na Písecku, kde choval kachny, husy, slepice, kamerunské ovce a kozy.

Jeho poslední koncert se uskutečnil s Virtuosi di Praga 19. prosince v Domě kultury v rodných Strakonicích, kde dirigoval Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Zemřel záhy po návratu z koncertu, v noci 20. prosince 2024, ve věku 74 let.