Biblické písně i světová premiéra písní na motivy Václava Havla. Koncert Michaela Volleho ohromil

Michael Volle je uznávaným barytonistou. Vyrůstal v hudebně založené rodině. Již od dětství zpíval v kostelním sboru na jihovýchodě Německa. Kromě zpěvu se též věnoval instrumentální hře. Zpěvu se začal věnovat naplno až v pětadvaceti letech, studoval nejprve u Josefa Metternicha a poté u Rudolfa Piernaye na Guildhall School of Music v Londýně. Následně získal angažmá v divadlech v Mannheimu, Bonnu, Düsseldorfu, Mnichově, Kolíně nad Rýnem a v Curychu, kde se dopracoval k velkým, Wagnerovským rolím. Kromě angažmá v německých divadlech též debutoval na prestižních divadelních scénách po celém světě, například v Covent Garden, Teatro alla Scala, Vídeňská státní opera, Opéra national de Paris a v Metropolitní opeře v New Yorku.

Písňový recitál začal tím nejočekávanějším z programu, Biblickými písněmi

Cyklus deseti Biblických písní vznikl při pobytu Antonína Dvořáka v New Yorku. Dvořák jej složil v březnu 1894, kdy již pobýval druhým rokem na americkém kontinentu. Biblické písně jsou odrazem Dvořákovy hluboké víry v Boha, byly komponovány pro hlubší hlas s prostým doprovodem klavíru. Předlohou se jim staly texty z Davidovy Knihy žalmů. Důsledkem zachování mateřského jazyka docílil přirozené, intimní výpovědi.

Michael Volle si Biblické písně vybral jako první položku svého recitálu. Z hlediska dramaturgie je to poměrně zvláštní krok, neboť se jednalo o nejočekávanější písňový cyklus programu. Už při provedení první písně cyklu zaujal svou barvou hlasu a brilantní technikou. Michael Volle disponuje širokým hlasem, kterým okamžitě rozezvučel celý sál. Jeho dynamické možnosti byly neobyčejné, svůj dynamický vrchol ukázal na konci páté písně. Ještě větší mistrovství předvedl v oktávovém skoku na konci písně sedmé. Jeho pianissimo po náročném intervalu v relativně vyšší poloze bylo nevídané. Práce s časem byla přirozená, vypsané agogické výkyvy nebyly nijak přehnaně rychlé, ani naopak. Jedinou výtkou k jeho podání můžou být poměrně časté chyby ve výslovnosti českého textu. První nesrovnalosti jsem zaznamenal už ve druhé polovině první písně. Na konci třetí písně způsobila chyba ve výslovnosti dokonce nežádoucí rytmickou odchylku. Za tyto chyby se publiku na konci koncertu omluvil. Po desáté písni sklidil zasloužené ovace a společně s doprovázejícím klavíristou se vraceli pro potlesk. I přes jeho chyby ve výslovnosti českého textu bylo jeho provedení vynikající.

Reinhard Seehafer představil světovou premiéru svého písňového cyklu

Reinhard Seehafer je německý dirigent a skladatel. Minulý rok zkomponoval Čtyři písně na básně Václava Havla pro baryton a klavír, op. 77, které na koncertu zazněly ve světové premiéře. Své písně složil na slova Václava Havla. Předlohou pro první, třetí a čtvrtou píseň byly dopisy adresované Havlově ženě Olze, které psal Havel v době, kdy byl za své občanské postoje uvězněn. Při komponování druhé písně sáhl Reinhard Seehafer po Havlově sbírce básní Antikódy. Seehafer vybral z textů Václava Havla několik slov, které sám přeložil. Při provedení zazněly v anglickém jazyce. Písně nesou zcela jasně znaky moderních kompozičních postupů.

První a druhá píseň byly interpretovány v silné dynamice, což vyvolávalo dramatickou atmosféru, která byla v přímém kontrastu s intimností Dvořákových Biblických písní. Seehafer při komponování pracoval pouze s několika textovými frázemi, které v písních neustále opakoval. Zvolání „Vacek kisses you“, které se objevilo na začátku i na konci první písně, bylo velmi expresivní a svůj dramatický efekt si zachovalo až do úplného konce první písně. Druhá píseň napětí neuvolnila, ba naopak ještě více umocnila. Práce s textem byla ve druhé písni ještě prostší než v té první. Uvolnění nastalo až v písni třetí, která měla oproti předchozím výrazně větší textovou dotaci a celkově působila více klidně než ty předchozí. Některé pasáže ze třetí písně působily až romantickým dojmem. Čtvrtá píseň byla tempově rychlejší než předchozí a opět se vrátila k dramatické interpretaci. Publikum přijalo nový písňový cyklus vřele, interpreti se vraceli pro potlesk. Nutno však podotknout, že Dvořákovy Biblické písně zaznamenaly úspěch o poznání větší.

Italština a němčina seděla Vollemu o poznání lépe než čeština a angličtina

Franz Liszt byl jeden z největších klavírních virtuózů 19. století. Byl též dirigent a skladatel, který výrazně ovlivnil řadu dalších skladatelů, včetně Bedřicha Smetany. Ve druhé polovině koncertu zazněl jeho cyklus Tre sonetti del Petrarca pro zpěv a klavír, S270 a řada jeho dalších, menších písní. Nastala poměrně zvláštní situace, kdy jako první zazněla až druhá píseň cyklu. První píseň, Pace non trovo byla zařazena až jako druhá. Italský text byl pro Volleho znatelně příznivější. Jeho výslovnost a otevřená vokalizace zasluhují pochvalu. Uznání zasluhuje též doprovázející Reinhard Seehafer, který se při pasážích se zpěvem pevně držel vypsané artikulace a výstavby frází. Zároveň se nebál v sólových částech nepatrně zrychlit, či zpomalit, jeho práce s agogikou byla zejména v závěrečné kodě na konci třetího sonetu.

Němčina byla pro Volleho samozřejmě ideální. Při provedení výběru z Lisztových písní dokázal distribuovat vokály přesně i v rytmicky obtížnějších místech. Lisztovy písně přinášely opět jistý kontrast oproti písním Reinharda Seehafera. Michael Volle identifikoval význam sdělení každé z nich a tomu přizpůsobil dynamiku i celkový výraz. Při zvolání „da-hin“ v závěrečném c moll písně Es rauschen die Winde velmi efektivně, s mírným zpožděním, akcentoval těžkou dobu taktu. Ve stejné písni také předvedl obdivuhodnou intonační jistotu ve vyšších polohách v adagiu na konci dílu A.

Michael Volle se pražskému publiku představil jako umělec vynikajících kvalit. Přes občasné nedostatky ve výslovnosti byl jeho výkon na obecné úrovni, po stránce hudebního výrazu i techniky, uchvacující. Reinhard Seehafer se ukázal jako schopný korepetitor, který je zároveň schopen v sólových pasážích dát hudbě osobitý náboj. Mimo jiné se též projevil jako zručný skladatel. Publikum oba umělce odměnilo dlouhým potleskem, po kterém se několikrát vraceli na pódium a společně přednesli přídavek – Es muss ein Wunderbares sein Franze Liszta.

Český spolek pro komorní hudbu – Michael Volle
10. března 2025, 17:30 hodin
Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha

Program:
Antonín Dvořák: Biblické písně, op. 99
Reinhard Seehafer: Čtyři písně na básně Václava Havla pro baryton a klavír, op. 77 (světová premiéra)
Franz Liszt: Tři Petrarcovy sonety pro zpěv a klavír, S 270 
Franz Liszt: Im Rhein, im schönen Strome, S 272 
Franz Liszt: Vergiftet sind meine Lieder, S 289 
Franz Liszt: Der Du von dem Himmel bist, S 279/3 
Franz Liszt: Es rauschen die Winde, S 294 
Franz Liszt: Freudvoll und leidvoll, S 280 
Franz Liszt: Ihr Glocken von Marling, S 328 
Franz Liszt: Die drei Zigeuner S 320

Účinkující:
Michael Volle – baryton
Reinhard Seehafer – klavír