Seznamte se: Vilém Jirsa

Kdy a kde jste se narodil?
Narodil jsem se 4. června 2006 v krásném městě Královéhradeckého kraje, Náchodě.

Řekněte nám něco o vaší rodině a jejím vztahu k hudbě.
Má rodina nemá hluboké hudební kořeny, v podstatě je začala psát až moje sestra Bára, která jako první začala hrát na housle. Její hra mě inspirovala natolik, že jsem to také chtěl zkusit. Rodiče sice nemají žádné hudební nadání a jejich vkus není úplně klasický, ale vždy byli a stále jsou velkou oporou pro mě i sestru v naší hudební cestě.

Jaké byly vaše hudební začátky?
V šesti letech jsem začal po vzoru své sestry navštěvovat Základní uměleckou školu v Náchodě. Měli jsme skvělého pana učitele Ladislava Michala, který nás výrazně posunul po technické stránce hry na housle. Zpočátku jsme housle brali jako koníček, ale díky jeho přístupu jsme začali soutěžit a postupně jsme si k hudbě vybudovali hlubší vztah.

Proč jste si nakonec vybral právě svůj obor?
Ani nevím, myslím, že to samo vyplynulo z výsledků a úspěchů, které jsem dosahoval. Ty byly v porovnání s mými pokusy ve fotbale, tenisu nebo škole úplně na jiné úrovni.

Pamatujete si své první veřejné vystoupení? Jak na něj vzpomínáte?
Na své první houslové vystoupení si nepamatuji, ale vzpomínám si na přijímací zkoušky do základní umělecké školy. Musel jsem tehdy zazpívat písničku Běží liška k Táboru. Dokonce si dodnes vybavuji ilustraci ve zpěvníku, ze kterého jsem zpíval.

Jací byli vaši dosavadní učitelé a jaké s nimi máte zkušenosti?
Prvním učitelem houslí byl pan Ladislav Michal, který mě naučil pevné technické základy hry. Na Pražské konzervatoři jsem studoval u pana Pavla Kudeláska, díky kterému jsem rozvinul hudební projev a získal stylový “make-up” hry. Nyní studuji u pana profesora Jiřího Fišera, se kterým jsme za krátkou dobu dosáhli obrovského pokroku v mém hudebním chápání. Vrátili jsme se k základům, abych napravil nedostatky způsobené méně pečlivým cvičením, bez dohledu, v raném věku. Díky jeho vedení jsem objevil nové dimenze hry na housle a také způsob, jak oslovit publikum.

Účastnil jste se různých hudebních soutěží. Kterých si považujete nejvíce a jaký pro vás měly přínos?
Je těžké vybrat jednu soutěž, ale první cenu na soutěži Josefa Micky považuji za důležitý milník, který mě umožnil prožít nezapomenutelný zážitek ze hry ve Smetanově síni Obecního domu, kde jsem mohl vystoupit díky panu Václavu Hudečkovi. Dále si velmi vážím úspěchů na soutěžích Talents for Europe a Kocianově houslové soutěži, které mě motivovaly a posunuly dál.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Mimo zmíněné vystoupení v Obecním domě si velmi vážím úspěchů na Ševčíkově akademii, kde jsem vystupoval jako koncertní mistr juniorského orchestru pod vedením Jakuba Hrůši. Rovněž sólové vystoupení pod taktovkou Aleny Hron bylo pro mě významné, zvlášť když se na poslední chvíli podařilo najít orchestrální doprovod ke skladbě Rej skřítků od A. Bazziniho.

Jaký je váš profesní vzor?
Mým největším vzorem je bez debat Josef Špaček. Jeho hra je nepopsatelná, každý tón má neuvěřitelnou hloubku. Nedávno jsem měl možnost slyšet ho v prázdném Rudolfinu, kde zahrál začátek Sukovy Fantazie na housle, které nikdy předtím nedržel v ruce. Byl to zážitek, na který nikdy nezapomenu.

Kam byste to chtěl ve svém oboru dotáhnout?
Nemám stanovený finální cíl. Chci se neustále zlepšovat a posouvat své hranice. To je jediná cesta, jak být spokojen sám se sebou.

Jakou hudbu provozujete nejraději?
Tu, kterou mám rád (smích). Nelze ji zařadit do jedné kategorie.

Jakou hudbu rád posloucháte?
Nejraději poslouchám skladby, které právě studuji. V různých interpretacích mistrů hledám inspiraci a odpovědi na otázky, které mi přináší notový zápis.

Jak trávíte volný čas a jaké jsou vaše mimohudební koníčky?
Ve volném čase si rád zahraji fotbal, což je má oblíbená aktivita. V dětství jsem se věnoval i tenisu a jiným sportům, ale fotbal mi zůstal u srdce. Sleduji zápasy Aston Villy a velmi obdivuji Lionela Messiho.

Co vám dokáže udělat největší radost?
Když dá nejlepší fotbalista světa, Lionel Messi, gól. Ale profesně mě určitě nejvíc potěší dobrý pocit ze cvičení nebo když můj profesor ocení můj výkon na koncertě nebo i na hodině.

Jaké je vaše největší přání?
Přeji si, aby lidé žili v míru a nikdo nemusel mít strach o svůj život nebo životy svých blízkých.

Přejeme hodně štěstí a úspěchu ve vašem osobním i profesionálním životě!

Slovo profesora Pavla Kudeláska:
Vilém Jirsa patří k největším nadějím mladé nastupující houslistické generace. V jeho projevu se spojuje technická virtuozita s originálním vnitřním napětím, které činní jeho hru velmi přitažlivou. Má výjimečnou schopnost koncentrace, která mu spolu se zapálením pro věc umožnuje dělat veliké pokroky ve studiu houslové hry jako takové a dovoluje mu rychlé nastudování širokého repertoáru. Je to hráč výjimečných technických dispozic, a díky tomu zdolává i ty nejnáročnější interpretační výzvy. Jeho pódiové zkušenosti, originální řešení houslistických problémů, hráčský nadhled, z něj už v jeho raném věku tvoří silnou osobnost. Pokud bude jeho vývoj dál pokračovat směrem kterým se doposud ubírá, pak lze očekávat, že Vilém Jirsa vyroste v jednoho z nejzajímavějších českých houslistů své doby.

Vilém Jirsa začal hrát na housle v šesti letech pod vedením pedagoga L. Michala v Náchodě. (Přečtěte si více…)