Collegium 1704 vzkřísilo Ježíše na prknech Dvořákovy síně za bouřlivých ovací

S hudbou ladilo i rozestavění ansámblu

Pražská premiéra Zelenkova nejrozsáhlejšího oratoria pro orchestr, sbor a sóla proběhla v čistě koncertním režimu. Provedení neobsahovalo žádné scénické prvky, rozestavení sboru a sólistů bylo však promyšlené. Vyjma přednesu árií stál Benno Schachtner v roli Ježíše a Yuriy Mynenko v roli svatého Jana za orchestrem Collegium 1704, což při společných recitativech společně s ženskými postavami získalo atmosféru dialogu mezi nimi. Václav Luks řídil provedení od dirigentského pultu, nikoliv od cembala. Cembalové continuo na koncertě hrál Pablo Kornfeld, který současně zastával funkci varhaníka a nástroje střídal.

O+

Úvodní předehra oratoria zazněla v pianu, které během její introdukce gradovalo. Právě v nízké dynamice vynikala souhra všech houslistů z hlediska stavby frází. Následný díl A na sebe upozornil prvotním akcentem. Z pozdější melodie vyčnívaly hoboje, které hrály colla parte s houslemi. Recitativ O figlie di Sionne přednesla Roberta Mameli, která ztvárňovala postavu Panny Marie, s lehkostí a důrazem na deklamaci textu. Po recitativu zazněl ženský sbor Figlie di Sionne, který mě osobně zaujal ještě před samotným zpěvem svou lokací. Sboristky a sborista nezpívali ze svých standardních míst, ze kterých zpívají obvykle, ale přistoupili za skupiny houslí po dirigentově levici. Tímto bylo docíleno jednoznačného oddělení od mužské sekce sboru. Skupina hráčů na basso continuo byla po většinu části relativně tlumená, avšak těsně před návratem dílu A značně vyčnívaly fagoty nad ostatními nástroji. Svým zvukem přebyly piano sboru.

Výkony představitelů jednotlivých rolí byly suverénní

Yuriy Mynenko v následném recitativu a árii zaujal svým světlým a znělým hlasem. Při árii jsem však bohužel občas zaznamenal příliš tvrdé přepnutí do hrudního rejstříku, když se Mynenko dostával do nižších poloh. Jeho přednes melismat byl však mimořádně lehký a srozumitelný, a to i po rytmické stránce. Provedení árie Ah, se tu costi tanto amor Robertou Mameli bylo suverénní. Její intonace byla jasná a konkrétní, při přednesu hrála velkou roli též její rétorika, výraz a celková znalost přednášeného textu, kdy zvýrazňovala právě dramatické úseky deklamovaného sdělení. Na závěr též přidala mistrovskou diminuci z vyšší polohy v pianu, kterou zakončila bravurním barokním trylkem s oporou.

Jistý hudebně-dramatický prvek přidala ke své interpretaci též Margherita Maria Sala, která zpívala roli Marie Kleofášovy. Árie Sì la morte byla hlubokým monologem, jehož atmosféru doplňoval vracející se motiv obligátních fléten. Postava Ježíše se doposud objevovala pouze v recitativech, první árii zpívá Benno Schachtner až těsně před sborem židů v první polovině koncertu a samotného oratoria. Schachtner disponuje světlým a zářivým hlasem, který brilantně technicky ovládá. Tempo árie bylo klidné, v její poměrně dlouhé instrumentální introdukci zaznívala sóla hobojů a fagotů. V árii zpívá Ježíš o touze vyjádření pokání ostatních, které by ulevilo jeho bolesti. Výkon Benna Schachtnera shledávám jako velmi povedený, zejména díky tomu, jak skvěle pochopil sdělení libreta, a schopnosti jej předat s patřičnou emocionální složkou. Smíšený sbor židů přinesl úplně odlišnou atmosféru, Václav Luks zvolil velmi rychlé tempo, u kterého si dovedu představit případné problémy s artikulací zpěváků nebo i třeba houslistů. Tyto problémy však nenastaly, zpěváci i instrumentalisté si s rychlým tempem bravurně poradili a celý výstup působil velmi efektně. Sborem židů byl Ježíš odsouzen k ukřižování, následné recitativy v druhé části oratoria byly o poznání procítěnější než ty předchozí. Recitativy v podání Roberty Mameli připomínaly skutečný nářek matky nad ztrátou syna.

Sólisté kromě árií výrazně procítili i duety

Mimořádně intimní a procítěné byly též duety mezi Pannou Marií a svatým Janem i Marií Magdalenou a Marií Kleofášovou, stejně tak jako jejich společný čtyřhlasý recitativ před posledním velkým recitativem Ježíše. V druhé polovině koncertu také zářila Tereza Zimková v roli Marie Magdaleny, která byla v první části oratoria pouze u přednesu recitativů, svou první árii Se ingrato e ribelle zpívala zhruba ve dvou třetinách oratoria. Terezu Zimkovou vídám v řadách Collegia Vocale 1704 poměrně často, dokonce i ve sboru je její hlas dobře identifikovatelný. Její projev vykazoval stabilitu a intonační jistotu i při velkých skocích, přirozenou distribuci vibrata a velký smysl pro rytmus, kterému dopomáhalo i důsledné vyslovování konsonant.

Po koncertě jsem zpětně nahlížel do Zelenkova rukopisu a musím podotknout, že jsem si při pohledu do autografu vybavil, jak se pěvci i dirigent důsledně řídili požadavky autorova zápisu. Diváci přijali provedení velmi příznivě, ocenili umělce několikaminutovými ovacemi ve stoje.

Collegium 1704: Gesù al Calvario
15. dubna 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Praha

Program
Jan Dismas Zelenka: Gesù al Calvario, ZWV 62

Účinkující
Gesù (kontratenor): Benno Schachtner
Maria Vergine (soprán): Roberta Mameli
Maria Maddalena (soprán): Tereza Zimková
San Giovanni (kontratenor): Yuriy Mynenko
Maria Cleofe (alt): Margherita Maria Sala

Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Václav Luks – dirigent