Zběsilý meditační maraton Igora Levita a Mariny Abramović

Skladba Vexations (Trápení), složená kolem roku 1893, je krátká, disonantní kompozice, kterou Satie opatřil instrukcí: “Aby bylo možné hrát tento motiv 840krát za sebou, je vhodné se předem připravit v nejhlubším tichu a vážné nehybnosti.” Tato poznámka byla dlouho považována za žert, dokud americký skladatel John Cage v roce 1963 nezorganizoval první veřejné provedení, ve kterém se střídalo dvanáct klavíristů (byli mezi nimi například John Cale, David Tudor, Christian Wolff, Philip Corner, David Del Tredici, James Tenney nebo Joshua Rifkin). Jediným návštěvníkem, který zmíněné provedení zhlédl celé byl pak Karl Schenzer. Od té doby se Vexations je vnímána jako zvláštní případ požadavku hudební vytrvalosti a hypnotické repetitivnosti.

Další kompletní přehrání díla proběhlo až v roce 2017 v Guggenheimově muzeu v New Yorku a zúčastnili se jej i čtyři klavíristé, kteří hráli při prvním uvedení v roce 1963 (Christian Wolff, Philip Corner, David Del Tredici a Joshua Rifkin). V témže roce pak zazněla skladba v rámci brněnského festivalu Moravský podzim, kde se při provádění vystřídalo patnáct klavíristů.

Igor Levit poprvé vystoupil v České republice v roce 2021 na Festivalu Rudolfa Firkušného, kde provedl poslední tři sonáty Ludwiga van Beethovena. V roce 2023 se vrátil na Pražské jaro s novým programem, který zahrnoval díla Johannese Brahmse, Richarda Wagnera, Ference Liszta a jazzového pianisty a skladatele Freda Hersche.

Levitovo veřejné londýnské provedení navazuje na provedení Vexations jako online streamu během pandemie COVID-19 v roce 2020, kdy skladbu přehrál dle autorových instrukcí 840krát ve svém berlínském studiu B-sharp, přičemž každý z listů notového zápisu po každém opakování pokládal na podlahu. Provedení trvalo 15,5 hodiny a celý výkon byl živě přenášen prostřednictvím platforem jako Twitter, Periscope a webových stránek The New Yorkeru .

Tento maraton byl součástí Levitovy reakce na pandemii COVID-19, kdy chtěl upozornit na obtížnou situaci umělců po celém světě. Jednotlivé listy notového zápisu byly prodány v aukci, aby podpořily umělce, kteří kvůli pandemii přišli o práci.​ Levit projekt financoval z prostředků Gilmorovy umělecké ceny, kterou získal v lednu 2018. Gilmore Artist Award je jednou z nejvýznamnějších hudebních cen pro klavíristy a uděluje se každé čtyři roky.

„Vždycky jsem chtěl hrát skladbu Erica Satieho Vexations. Skladba vznikla na konci 19. století, ale dodnes působí revolučně, a to nejen díky své atonální harmonii. Těch několik not – jedno téma a dvě variace – se vejde na jedinou stránku. Ale 840 požadovaných opakování sahá daleko do budoucnosti estetiky opakování. Jejich přehrání trvá asi 20 hodin. Pro mne tato délka trvání činí z Vexations nikoli „otravu“ nebo „trápení“, jak naznačuje název, ale cvičení v tichu a pokoře. Vexations jsou pro mě jako tichý výkřik”, sdělil tehdy Levit tisku.

Spolupráce s Abramović, která je známá svými výkony na hranici fyzických a psychických možností, přinesla do tohoto projektu nové vizuální a filozofické rozměry.

Marina Abramović, narozená v roce 1946 v Bělehradě, je jednou z nejvlivnějších postav performance art 20. a 21. století. Ve své tvorbě od 70. let systematicky posouvá hranice fyzické a psychické odolnosti, čímž zkoumá limity těla, vědomí a vztah mezi performerem a publikem. Proslavila se extrémními výkony jako Rhythm 0 (1974), kde publiku umožnila, aby s jejím tělem naložilo dle libosti – včetně možnosti ji zranit (na stole byly mimo jiné žiletky, hřebíky nebo nabitá pistole). K jejím nejkontroverznějším a nejdiskutovanějším performancím patří také Rhythm 5 (1974), kdy v rámci rituálu ulehla doprostřed pěticípé hvězdy z pilin nasáklých benzínem a nechala ji zapálit – během akce však ztratila vědomí a musela být reuscitována. Její performance The Artist Is Present (2010) v Museum of Modern Art v New Yorku, kde po dobu tří měsíců seděla v tichosti naproti návštěvníkům, z ní učinil kulturní ikonu i pro širší veřejnost. Abramović čerpá z duchovních praktik, rituálů a východních filozofií, přičemž její tvorba často evokuje transformaci skrze bolest, ticho a trpělivost. Její schopnost spojit intenzivní fyzické výkony s duchovním a emocionálním prožitkem jí vynesla označení „babička performance artu“ a řadu prestižních ocenění včetně Zlatého lva z Benátského bienále.

Levitův koncertní “rituál” Vexations je příkladem toho, jak může hudba překračovat své tradiční hranice a stát se prostředkem pro hlubší zkoumání vytrvalosti lidské mysli, vnímání času a smyslu umění.