Když Vídeňská hraje „Anglickou“

Svatava Barančicová, 15.09.2023 8:47

… je z toho krásná česká muzika. Tímhle bonmotem bychom mohli otevřít recenzi koncertu Vídeňských filharmoniků řízených Jakubem Hrůšou na Dvořákově Praze 13. září 2023. V kariéře stále ještě mladého českého dirigenta je spolupráce s tímto prestižním tělesem dalším velkým úspěchem.

Dvořákova Praha, 13. září 2023, Rudolfinum, Dvořákova síň – Jakub Hrůša (foto Petra Hajská)

Vídeňští filharmonici si připravili Brahmse, Klavírní koncert č. 2 B dur se sólistou Igorem Levitem a Dvořákovu Symfonii č. 8 G dur „Anglickou“. Večer vzbudil mimořádnou pozornost médií: přenášela jej živě ČT Art, ČRo Vltava a rozhlasový záznam převzala síť evropských stanic EBU.

Klavírista Igor Levit je původem Rus, který od dětství žije v Německu. Zde vystudoval klavír, v Hannoveru ukončil studium s nejlepšími výsledky v historii školy. Jeho hvězda v poslední době stoupá – je sólistou světových orchestrů, začíná sbírat ceny za nahrávky (Beethovenský komplet sonát). Ve Vídni byl minulou sezónu stálým hostem Musikvereinu. S orchestrem se tedy dobře znají. Přesto jsem z jeho výkonu v Brahmsově koncertu necítila velké charisma. V prvních dvou větách to byl rozmáchlý romantik s velkým zvukem a pedalizací, v dalších dvou větách se spíše držel na uzdě a doplňoval jemnou dynamikou smyčců (Andante), hravě protančil optimistickou 4. větou Allegretto grazioso. Ta druhá poloha – sólista sloužící celku jako součást symfonického díla, jak to Brahms v koncertech často zamýšlel – mu slušela lépe a obě věty podle toho také vyzněly zdařileji.

Dvořákova Praha, 13. září 2023, Rudolfinum, Dvořákova síň – Igor Levit (foto Petra Hajská)

Po přestávce se naplno projevily kvality orchestru. Již v první větě Allegro con brio Dvořákovy 8. symfonie potěšil posluchače plný šťavnatý a barevný zvuk, jaký u Dvořáka milujeme, kurážné dechy, vzorná přesnost souhry a triumfální dynamické vrcholy. Ve druhé větě Adagio zase velebné dechové harmonie, temně nostalgické klarinety, tajemná pianissima a napětí, hravě odlehčené vedlejší téma. Třetí věta přinesla sladce milostný valčík, v plastické dynamice, ale v plynulém tempu bez obvyklého zatěžkávání některých výrazných motivů. Bylo to inspirativní a osvěžující podání. Slyšeli jsme vynikající sóla koncertního mistra houslí (2. věta), trubky (4. věta), nekompromisní palby dechů a místy dechberoucí obrovský zvuk.

Vídeňští filharmonici vládnou velkou silou a Jakub Hrůša se ji nebojí použít. Vedl je imperátorským gestem s rukou namířenou vzhůru jako do boje. Jindy jen mírně naznačoval, ale v každém okamžiku byl soustředěný, pozorný ke každému nástupu, ke každému hráči. Ti jej často odměnili úsměvem, bylo vidět, že si s tělesem rozumí. Ostatně proslýchá se, že je u vídeňského orchestru dost oblíben pro svou preciznost a efektivitu ve zkouškách.

Když dozněly poslední rázné akordy Anglické symfonie, sál doslova explodoval nadšením publika. Enormní aplaus a volání „bravo“ nebraly konce. Dvořákem si Vídeňští filharmonici Prahu zcela získali a Jakub Hrůša se mohl těšit ze svého triumfu na domácím pódiu. Co to bude příště, pane dirigente – Novoroční koncert z Vídně? Něco možná naznačil přídavek – rychlá Mutig Voran, Polka schnell op. 432 Johanna Strausse II. Už se těšíme!