Expozice nové hudby našla inspiraci v outsiderovi. Satie zněl po celém Brně

Satie City

Erik Satie, jak píše v úvodu festivalové brožury Jaroslav Šťastný, byl dadaistou dávno před vznikem dada v curyšském kabaretu Voltaire, surrealistou dávno před Bretonem, konstruktivistou, redukcionistou a minimalistou. Jako první evropský skladatel reflektoval hudbu afroameričanů, inspiroval Claudea Debussyho k impresionismu a Stravinského k neoklasicismu, přišel s myšlenkou preparovaného klavíru a tzv. ambient music… Mezi jeho přátele patřili mimo jiné Guillaume Apollinaire, Jean Cocteau, Pablo Picasso, Man Ray a především Maurice Ravel. Ačkoliv Satie pravděpodobně vůbec netušil, kde Brno leží, uchovává zdejší knihovna řadu prvotisků jeho skladeb.

Satiemu věnovaná Expozice nové hudby ukázala hned první den myšlenky tohoto nepochopeného génia v mnoha fasetách. Od 14:00 hodin odpoledne projížděla městem historická tramvaj, ve které pařížskou atmosféru dokreslovali dva akordeonisté (Nikita Kadesnikov a Filip Krišš) hrající Satieho hudbu, případně francouzské šansony. Tramvaj měla několik zastávek – na Mendlově náměstí v kavárně Plovárna interpretoval Satieho klavírní díla Jaroslav Šťastný, na Římském náměstí podkresloval ruch města Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra Satieho Musique d’ameublement a na Moravském náměstí „pod koněm“ rekontextualizoval Satieho hudbu En habit de Cheval DJ Isama Zing.

Messe des pauvres

V 17:00 hodin se posluchači sešli v kostele sv. Máří Magdalény nedaleko Hlavního nádraží, aby zde vyslechli Satieho Messe des pauvres (Mši chudých). Jejímu provedení předcházela Méditation avant la Messe des pauvres Petera Grahama, jež patří k velkým Satieho obdivovatelům a propagátorům. Autor své dílo sám interpretoval, stejně jako Mši chudých. Sedm částí mše se nevztahuje k žádné specifické liturgii. Satie ji složil pro svou vlastní církev, kterou založil. Smíšený sbor vystoupí pouze v prvních dvou větách, zbylých pět patří sólo varhanám. Mše byla nalezena až po skladatelově smrti a o její vydání se postaral Darius Milhaud, za první kompletní provedení vděčíme Olivieru Messiaenovi. Brněnský akademický sbor pod taktovkou Pavla Šnajdra zpíval velmi pěkně, neokázale, hlavní pozornost patřila varhanám a velmi citlivé, až introvertní registraci, na kterou u tohoto nástroje nejsme obvykle zvyklí, byla ale v souladu se Satieho hudební poetikou, zvnitřněním, nesenou typickými poznámkami jako „… bez okázalosti… s odříkáním… se značnou mírou zapomnění přítomnosti…“ Celé provedení díla v neokázalém, omšelém kostele procházejícím rekonstrukcí, bez oltáře jen s plátnem Kristovy pravoslavné ikony, byl pro provedení podobné hudby na též rekonstrukci potřebujících varhanách téměř ideálním prostorem.

Quiet Fan for Erik Satie

Hodinu poté uzavřel první den s Erikem Satiem koncert z děl skladatelů 20. a 21. století v Besedním domě. Náladu večera předjal ve Foyer svou Musique d’ameublement, Carrelage phonique a Tapisserie en fer forgé sám Erik Satie v provedení Brno Contemporary Orchestra. Koncert samotný představil tři skladatele a tři naprosto odlišné hudební poetiky.

Prvním z nich byl Kanaďan James Tenney (1934–2006), hudebník spolupracující s minimalisty Glasem a Reichem, hnutím Fluxus či Johnem Cagem. Jeho skladba Quiet Fan for Erik Satie (1970–1971) může být přeložena jako „Tichý fanda Erika Satieho“, což by odpovídalo skladateli, nebo jako „Tichý vějíř pro Erika Satieho“, což zase odpovídalo hudebnímu tvaru skladby založené na čtyřtónovém motivu, volně kráčejícím tempu a průhledné struktuře otvírajícího a zavírajícího se hudebního vějíře. Na ní jako by se EnsembleSpectrum teprve rozehrával.

Druhým autorem byl Juraj Vajó (1970) pověstný svými kombinacemi nezvyklých žánrů, technik, ale především zcela originální notací pracující s barvami znázorňujícími konkrétní parametr, jde často o jakási až výtvarná díla. Skladba Five Songs after Sylvia Plath’s Poetry pracovala mimo jiné s elektronickými nástroji – klávesami a xylosynthem – které skladbu obdařily velmi zajímavými zvukovými plochami. Zpěvačka – Ivana Chrapková, zpívala na mikrofon. Jednotlivé písně byly kontrastní, což skladbě přineslo tematickou pestrost, textu ale mnohdy nebylo moc rozumět a možná by interpretaci prospěla hlubší herecká akce a vnoření se do textu.

Po přestávce jsme vyslechli sedmdesátiminutovou (trvala přes osmdesát minut) skladbu Femenine (1974) Julia Eastmana. Jednalo se o pozoruhodnou zvukovou lázeň v jedné tónině, která se také rozevírala a zavírala jako vějíř, dynamicky i co do nástrojového obsazení. Skladba začíná v pianu nenápadným monotónním rytmem v rolničkách s výrazným tématem ve vibrafonu a těmito nástroji také po osmdesáti minutách v pianissimu končí. Velký obdiv patří souboru EnsembleSpectrum, který po celou dobu nevypadl z rytmu, každý z hudebníků si musel hlídat svůj part, což vzhledem k na smyčkách postavené hudbě nebylo vůbec jednoduché, navíc bez dirigenta. Nicméně právě u této skladby se mi zdá, že nejvíce souzněla s tématem Erik Satie, neboť neustálým opakováním téhož motivu po dobu osmdesáti minut jako by navázala na Satieho Vexations, nesenou touto autorskou poznámkou: „Před 840násobným opakováním tohoto motivu je dobré se na to dopředu v největší tichosti a vážné nehybnosti připravit.“ Věřím, že totéž se týkalo i provedení Eastmanovy hudby. Právě ve Femenine EnsembleSpectrum ukázal pod vedením dirigenta a šéfa souboru Mateje Slobody vysokou kvalitu své téměř desetileté interpretační praxe, plné soustředění a oddanost soudobé hudbě, chuť experimentovat a hledat a pouštět se do nového.

Zahájení letošní Expozice se povedlo. Určitě stojí za to oživovat stále znova ulice města hudbou, a to nejen formou open air koncertů, ale právě hudbou organicky integrovanou na jeho pozadí. Projížďka historickou tramvají, Mše pro chudé a večerní koncert byly příjemným dnem stráveným ve společnosti Erika Satieho. Jen u večerního koncertu bych si dovolila malou poznámku k dramaturgii. V případě druhé skladby mi nebylo jasné, jak se vztahuje k Satiemu. Možná by stálo za to vybrat na zahajovací koncert díla autorů, jež Satie svým vizionářstvím inspiroval, tím spíš, že v tolika různorodých stylech. Dát na závěr celého dne osmdesátiminutovou skladbu, když večerní koncert trvá tři hodiny, vezmu-li v potaz předehru ve Foyer, to je na posluchače, který je prakticky od 14:30 hodin v permanenci, přeci jen trochu moc. Navíc Eastmanova skladba si zasloužila plnou pozornost. Nicméně velký dík za to, že se letošní Expozice tematicky věnuje pozoruhodnému vizionáři Eriku Satiemu, který i po sto letech stále bohužel zůstává ve stínu těch, které svými originálními nápady a sny inspiroval.

Expozice nové hudby: Satie City
31. května 2025, 14:00 hodin
Ulice města Brna a historická tramvaj

Program
Erik Satie

Účinkující
Jaroslav Šťastný – klavír
Isama Zing – DJ
Filip Krišš – akordeon
Nikita Kadesnikov – akordeon
Brno Contemporary Orchestra
Pavel Šnajdr – umělecké vedení

Expozice nové hudby: Messe des pauvres
31. května 2025, 17:00 hodin
Kostel sv. Máří Magdaleny, Brno

Program
Peter Graham: Méditation avant les Messe des pauvres (Meditace před Mší chudých) – světová premiéra
Erik Satie: Messe des pauvres (Mše chudých)

Účinkující
Jaroslav Šťastný – varhany
Brněnský akademický sbor
Pavel Šnajdr – sbormistr

Expozice nové hudby: Quiet Fan for Erik Satie
31. května 2025, 19:00 hodin
Besední dům, Brno

Program
James Tenney: Quiet Fan for Erik Satie
Juraj Vajó: Five Songs after Sylvia Plath’s Poetry
Julius Eastman: Femenine

Účinkující
Ivana Chrapková – soprán
EnsembleSpectrum
Matej Sloboda – dirigent