České noneto na Beethovenově festivalu připomnělo, proč patří mezi světovou špičku

Moderní začátek s Lutosławským

Komorní soubor České noneto není na českých koncertních pódiích častým hostem. Naopak, koncertuje především v zahraničí, na prestižních hudebních festivalech a v koncertních sálech. Soubor svým nástrojovým obsazením (housle, viola, violoncello, kontrabas a dřevěné dechové kvinteto) skýtá skladatelům bohaté možnosti nástrojových kombinací, repertoár tělesa nabízí pestrou paletu skladeb od klasicismu až po hudbu současnosti. Ostatně soubor se může pochlubit bohatou tradicí, neboť byl založen již před stovkou let, v roce 1924.

V rámci 60. ročníku Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena koncertovalo České noneto v neděli 1. června 2025 v severočeském Oseku u Duchcova, v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí rozsáhlého objektu tamního cisterciáckého kláštera. Původně románsko-gotický klášter ze 13. století přestavěl následně zejména Octavio Broggio v duchu vrcholného baroka. Areál prošel před několika roky zásadní rekonstrukcí, interiér chrámu okouzluje nekonečnou krásou a čistotou různorodosti barokní výzdoby. Akustika chrámu plně podpořila zvukovou pestrost a nosnost prováděných skladeb.

První skladbou programu byla Taneční preludia Witolda Lutosławského (1913–1994), skladatele, který se proslavil jako představitel tzv. Nové hudby a techniky „řízené aleatoriky“. K jeho nejslavnějším skladbám patří aleatorní Benátské hry pro orchestr (1961). Pětici Tanečních preludií věnoval Lutosławski přímo Českému nonetu a přináší zde moderní, vtipnou a posluchačsky přijatelnou hudbu. Tempově kontrastní, rozsahem nepříliš dlouhá preludia jsou vždy postavená na drobném melodickém nápadu, který skýtá skladateli možnosti nástrojové korespondence a dynamických kontrastů. Příkladně Preludium č. 4, Andante, začíná pizzicatem violoncella, z následujících vstupů jednotlivých nástrojů vyniká zejména krásně zvučný zpěv lesního rohu. Preludium č. 5, Allegro molto, naopak pracuje s kompaktnějšími plochami smyčců a dechových nástrojů. V souhrnu se jednalo o zajímavý programový vstup.

Návrat ke kořenům s českou klasikou

Následovaly spontánně česky laděné skladby Bedřicha Smetany (1824–1884) a Antonína Dvořáka (1841–1904). Obě díla upravil pro obsazení noneta František Hertl (1906–1973), přední český kontrabasista, skladatel, dirigent a pedagog. Do roku 1951 byl kontrabasistou a uměleckým vedoucím Českého noneta, kompoziční koncepce skladeb pro toto obsazení mu byla samozřejmě velmi blízká.

Významný odkaz Bedřicha Smetany z posledního tvůrčího období představuje cyklus Sny a zejména České tance, kde první díl tvoří čtveřice polek, druhý díl potom deset typických Českých tanců. A právě z tohoto souboru zazněly v Oseku čtyři tance – Oves, Slepička, Sousedská a Skočná.

Smetana napsal České tance mistrovsky pro klavír a neustále s nezastupitelným citem zde zachovával český taneční ráz a kontrast poeticky laděných ploch. Obdobně postupoval František Hertl, který navíc zkušeně využíval barevností nástrojových ploch a sólových nástrojů samotných. Těžko říci, který z tanců se lépe vydařil, instrumentačně či zde interpretačně. Snad závěrečná Skočná, kde jednolitě plynoucí zvuková plocha dospěje až do tanečního rázu, v temně znějící ploše netradičně vede kontrabas, skladba končí vířivou taneční atmosférou skočné.

Závěr koncertu tvořila Dvořákova Serenáda d moll, op. 44 pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, opět v úpravě Františka Hertla. Skladba je naplněná typicky „dvořákovskou“ vroucí melodičností, ostatně vznikla ve druhé polovině sedmdesátých let 19. století v blízkosti obdobně laděné Serenády E dur pro smyčcové nástroje. Serenáda d moll nyní využívala barvy celé čtveřice smyčcových nástrojů, z plochy v kompozičním detailu kontrastních čtyř vět (Moderato quasi marcia, Tempo di menuetto, Andante con moto a finální Allegro molto) vynikal krásně melodický menuet druhé části, s efektem přesné spolupráce krátkých melodických vstupů dechových nástrojů, mimo jiné se zajímavými přiznávkami temně znějícího fagotu. V pohledu na závěrečné Finale lze charakterizovat prezentaci celého souboru. České noneto hrálo prostě skvěle. Zaujalo virtuozitou hry na jednotlivé nástroje, přesností souhry, barevnou korespondencí melodických vstupů v jednotlivých skladbách a nesporně vystižením nálady prováděných kompozic. Program byl díky své zvukové pestrosti vybrán vhodně pro sugestivnost krásy velkolepého chrámového prostoru. Početné publikum odměnilo výkon souboru dlouhotrvajícím potleskem.

Hudební festival Ludwiga van Beethovena: České noneto
1. června 2025, 16:00 hodin
Cisterciácký klášter Osek

Program
Witold Lutosławski: Taneční preludia, věnováno Českému nonetu (Allegro molto, Andatino, Allegro giocoso, Andante, Allegro molto)
Bedřich Smetana: České tance, II. řada, op. 21, výběr v úpravě Františka Hertla (Oves, Slepička, Sousedská, Skočná)
Antonín Dvořák: Serenáda d moll pro dechové nástroje, violoncello a kontrabas, op. 44, v úpravě Františka Hertla (Moderato quasi marcia, Tempo di menuetto, Andante con moto, Finale – Allegro molto

Účinkující
České noneto