Operní život Jižní Ameriky byl určován především její koloniální minulostí. Do té patří i Argentina, kdy také Buenos Aires bylo prosperujícím městem. Vzkvétala tu i dvě věhlasná divadla: Teatro General San Martín a největší divadlo Argentiny Teatro Colón nebo také Kolumbovo divadlo. Druhé z nich si drží světové renomé doposud. Přestože architektonicky je jeho vzhled podobný neoklasicismu, postaveno bylo až ve dvacátém století, otevřeno bylo v roce 1908. Průčelí divadla směřuje k širokému bulváru tvořenému třemi frekventovanými ulicemi a je orientováno směrem k Atlantiku. Má představěný foyer s balkónem a okny proloženými vysokými sloupy. Interiér divadla byl původně velmi nákladně vybavený (nyní po rekonstrukci – zprávu o slavnostním otevření divadla naleznete zde – se opět vrátil do původní podoby z roku 1908).
Stejně jako například pro Teatro Amazonas i pro Kolumbovo divadlo se některé materiály dovážely až z Evropy. Kapacita hlediště je 2 500 míst. Ačkoliv byly interiéry navrženy podle vzoru milánské La Scaly, je možné vysledovat prvky shodné i s původními interiéry Vídeňské státní opery (provedení stropu hlediště a zejména foyer a vstupní část).
Ještě ale k právě dokončené rekonstrukci: Celkové náklady na ni dosáhly v letech 2006-2010 32 milionů amerických dolarů, divadlo se vrátilo k původní podobě z roku 1908. Původně byla rekonstrukce plánována na dva roky, ale o další dva roky se protáhla, rozpočet narostl oproti předpokladům o 6 milionů dolarů.
Divadlo má vlastní orchestr, operní a baletní soubor. Kromě opery a baletu se v něm pořádají i koncerty. Teatro Colón stejně jako Teatro Municipal v Rio de Janeiro velmi často hostí špičky světové opery a baletu z Evropy a USA. Zajímavostí je, že mnoho evropských umělců, kteří v divadle vystupovali tvrdí, že zdejší publikum je velmi “tvrdé”. Je daleko impulzivnější a hlučnější, než publikum La Scaly. za zmínku stojí i to, že skoro jako v jediném operním divadle na světě tu dochází ještě poměrně často k vypískání umělců z představení. To vede k tomu, že některé světové operní hvězdy odmítají pro publikum v Buenos Aires účinkovat. Gigli kdysi napsal, že právě temperament zdejšího publika ponoukal umělce k boji na život a na smrt. Protože, umělec, který u zdejšího publika neuspěl, neměl šanci uspět ani jinde ve světě. Zpíval tu Caruso, dirigoval Toscanini, vystupovalo mnoho dalších významných umělců dvacátého století. Operní tradice tohoto divadla má za následek, že téměř všechna představení jsou dlouho dopředu vyprodána.
Operní život Jižní Ameriky byl určován především její koloniální minulostí. Do té patří i Argentina, kdy také Buenos Aires bylo prosperujícím městem. Vzkvétala tu i dvě věhlasná divadla: Teatro General San Martín a největší divadlo Argentiny Teatro Colón nebo také Kolumbovo divadlo. Druhé z nich si drží světové renomé doposud. Přestože architektonicky je jeho vzhled podobný neoklasicismu, postaveno bylo až ve dvacátém století, otevřeno bylo v roce 1908. Průčelí divadla směřuje k širokému bulváru tvořenému třemi frekventovanými ulicemi a je orientováno směrem k Atlantiku. Má představěný foyer s balkónem a okny proloženými vysokými sloupy. Interiér divadla byl původně velmi nákladně vybavený (nyní po rekonstrukci – zprávu o slavnostním otevření divadla naleznete zde – se opět vrátil do původní podoby z roku 1908).