Jiří Šesták: Českokrumlovská točna není zlaté tele

Reklama, za kterou by za normálních okolností dalo každé divadlo jistě kdeco. Jenže o českokrumlovské točně se dlouhá léta zhusta psalo a píše hlavně proto, že nad ní visel a pořád ještě visí Damoklův meč. Na více než půlstoletí dlouhé historii tohoto unikátního divadelního prostoru se v posledních letech hodně podepsali mimo jiné také politici, jejichž vyjádření mnohdy zaváněla trapným exibicionismem, s jakým se ani na divadle potkat snad ani nemůžete. O tom se určitě ani v té nejbujnější fantatazii architektovi Joanu Brehmsovi (1907-1995) nesnilo, když v roce 1958 českokrumlovské hlediště projektoval. Dnes tento areál patří mezi přední evropské open-air scény a jeho výjimečnost potvrzuje i fakt, že od roku 1992 je Český Krumlov zapsán na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

V této chvíli nás dělí jen desítky hodin od poslední letošní českokrumlovské reprízy Mozartova Dona Giovanniho v režii Jiřího Menzela a v mezinárodním obsazení, ještě tento měsíc se v tomto originálním scénickém prostoru odehraje mimo jiné i Weberův Čarostřelec. Pojďme teď alespoň trochu nahlédnout do pomyslného tamějšího zákulisí. Průvodcem nám bude herec, režisér a pedagog Jiří Šesták, ředitel českobudějovického Jihočeského divadla, které je provozovatelem otáčivého hlediště v Českém Krumlově.

Kolikáté je to vůbec letos vaše „ředitelské“ léto ve společnosti českokrumlovské točny?

Sedmé…

Bez ohledu na to, kdo za to může – nepříjdou vám ty mnohaleté debaty o tom, co s točnou dál bude, tak trochu jako v Kocourkově?

Tady se střetávají skupinové zájmy bez větší vůle problém řešit. Jedni ji chtějí zachovat na stávajícím místě a protože vše funguje, není třeba větší aktivity, a druzí ji chtějí pryč, ale protože obecné mínění je pro zachování a tudíž i podporu místních politiků, nemají sílu svou aktivní vůli prosadit. Nicméně čas skutečných rozhodnutí se blíží, ať už z vnějších důvodů – UNESCO, tak z vnitřních – nevyhovující zázemí, zastaralé technologie, nemožnost inovace prostoru, třecí plochy majitele pozemku a uživatele…

Teď je snad ohledně točny konečně jasno přinejmenším do roku 2015, do kdy byla podepsána smlouva mezi památkáři a městem, které je vlastníkem točny. Co se teď bude během oněch pěti let dít? Předpokládám, že ta doba neznamená pro vás jako ředitele (ale i pro město) to, že problémy s točnou na pět let strčíte do šuplíku.

Víceméně jsem už odpověděl. Bude záležet na výsledku komunálních voleb a schopnosti koncepční spolupráce měst České Budějovice a Český Krumlov, Jihočeského kraje a ministerstva kultury. Konkrétní plán mám, ale je otázka, bude-li společná vůle se dohodnout.

Co všechno – alespoň v kostce – příprava vaší letní stagiony na českokrumlovské točně obnáší pro divadlo v praxi? Hlavně – kvůli zaměření Opery Plus – pro soubor opery a baletu?

 

Je to nejnáročnější část roku. Máme provoz rozdělený na zimní a letní sezónu. Léto na otáčku je velmi náročné ať už z pohledu logistiky, ale i z pohledu marketingu. Provoz generuje 70% tržeb a každý neprodaný lístek je důležitý. Provoz opery na otáčku je náročný na přesuny velkého počtu lidí, kteří ve skupinách pracují i dál od sebe – orchestr, sbor, sóla, než se celé dílo zkompletuje, ale i s ohledem na uměleckotechnické služby. Každý problém, který nám uteče v plánování, má v sobě skrytý dominový efekt.

 

1959 – točna s ručním pohonem

Kdy vůbec mají vaši lidé dovolenou?

Dovolená je v Jihočeském divadle klouzavého charakteru. Dostávají ji jednotlivé soubory a pracoviště od května do konce září v čtrnáctidenních, či týdenních periodách. Zimní sezóna začíná v říjnu a končí koncem dubna, letní začíná zkouškami od května a poslední představení v plenéru je v první polovině září. Není to vůbec tradičně český divadelní provoz, ale provoz efektivní.

Upřímně: Na které ober a baletů, které jste měl možnost vy osobně v Českém Krumlově vidět, nejčastěji vzpomínáte?

Krásné inscenace byly první Verdiho Rigoletto v režii Jana Kačera v roce 1995, Verdiho Síla osudu v režii režie Josefa Průdka předloni, líbil se mi i letošní Mozartův Don Giovanni v režii Jiřího Menzela. Velmi silný dojem na mě zanechalo první uvedení baletní Carminy burany.

C.Orff: Carmina burana (2009)

O českokrumlovské točně se říká, že je pro Jihočeské divadlo jakýmsi „zlatým teletem“. Skutečně vám tolik vydělává? Jak vypadají základní čísla?

Jiří Menzel při zkoušce letošního Mozartova Dona Giovanniho

Když už spolu mluvíme: Jaké jsou plány vašeho operního a baletního souboru pro novou sezonu?

Nový baletní soubor se letošním Snem noci svatojánským seznamoval s tímto originálním prostorem a již nyní má velké plány do budoucna. Je to soubor velmi ambiciózní, mající v uměleckém šéfovi Atillu Egerházym velmi kvalitní vedení a velmi kvalitní tanečníky. V nové sezóně uvede choreografie předních choreografů – Václava Kuneše a především Jiřího Kyliána. To je obrovská událost baletního souboru i celého Jihočeského divadla.

Operní soubor připravuje v jisté koprodukční verzi Pucciniho Bohému, ale hlavně bude bude směřovat k letnímu uvedení Komediantů na otáčivém hledišti, kde vystoupí v titulní roli světový tenorista José Cura. Bude to poprvé v dějinách českého divadla, kdy taková hvězda nepřijede na jedno vystoupení v hotové inscenaci, ale bude se podílet na přípravě nové a zúčastní se zkušebního procesu. To je velmi skvělé, že se nám to ve spolupráci s Mezinárodním hudebním festivalem v Českém Krumlově povedlo.

A plány pro Český Krumlov na příští rok?

Ptal se Vít Dvořák

www.jihoceskedivadlo.cz