Ring v Met: Kdo je Robert Lepage?

Nová inscenace první části Wagnerova Ringu v Metropolitní opeře v New Yorku už svoji divadelní premiéru zažila. Na promítání v kinech jistě nejeden z vás netrpělivě čeká. Publicita je veliká a tak není divu, že se operní fanoušci na celém světě začínají zajímat o umělce, kteří se na tomto ostře sledovaném projektu podílejí. Hudební nastudování má na starosti maestro Levine, režii Robert Lepage.

Robert Lepage (1957) je autorem divadelních her, hercem a režisérem z Québec City. V hlavním městě stejnojmenné francouzsky mluvící kanadské provincie se také narodil. V pěti letech mu byla diagnostikována choroba nazývaná alopecie, jež byla důvodem ztráty všech jeho vlasů. Jako dospívající často trpěl depresemi. Herectví začal studovat proto, aby se zbavil ostýchavosti a studu.

V letech 1957 až 1978 studoval divadelní vědu na Conservatoire d’Art Dramatique (Konzervatoř dramatických umění) v Québec City,podílel se na několika studentských divadelních inscenacích v Paříži. Po svém návratu do Québec City začal psát divadelní hry, jejich inscenace si sám režíroval a také v několika z nich hrál. V roce 1985 vytvořil La Trilogie des dragons (Trilogie draků) a okamžitě sklidil mezinárodní úspěch a celosvětové uznání. V letech 1989 až 1993 působil v hlavním městě Kanady Ottawě jako umělecký šéf francouzské sekce Národního uměleckého centra, kde mimo jiné režíroval hry svého oblíbeného autora Williama Shakespeara.

V roce 1994 Robert Lepage založil multidisciplinární produkční společnost Ex Machina, v níž je uměleckým vedoucím. Výsledkem práce tohoto uměleckého uskupení byla například kritikou na celém světě velmi příznivě přijatá divadelní hra s námětem z Orientu The Seven Streams of the River Ota / Les Sept Branches de la Rivière Ôta (Sedm pramenů řeky Ota, 1994). Z dalších jeho divadelních her je nutné připomenout The Far Side of the Moon / La face cachée de la Lune (Odvrácená strana měsíce, 2000). Jde o hru pro jednoho herce, ve které jsou proti sobě postaveni Američané a Sověti bojující o prvenství o dobytí vesmíru v době studené války, a který je příběhem rivality dvou québeckých bratří (jeden z nich je gay) po smrti jejich matky. Lepage tuto hru adaptoval v roce 2003 pro stejnojmenný film, kde sám ztvárnil dvojroli obou bratrů. Film zaznamenal neobyčejný úspěch.

Robert Lepage také několik celovečerních filmů sám režíroval a ve dvou filmech québeckého režiséra Danys Arcanda hrál, a to v Jésus de Montréal (1989) and Stardom (2001). V roce 2005 založil vlastní filmovou produkční společnost Films Ex Aero. Jejím posláním mělo být především zfilmování Trilogie draků a dalších her z raného tvůrčího období Roberta Lepage. Pro nedostatek financí však bylo v roce 2006 od plánů upuštěno.

Jiný velmi pozoruhodný Lepageův projekt se však uskutečnil: The Image Mill / Le Moulin à images (Mlýn obrazů, 2008) k oslavě 400 let založení města Québec City. Robert Lepage a umělci z jeho skupiny Ex Machina připravili historické tableau jako velkolepou oslavu lidského ducha a všeho, co člověk vytvořil na břehu řeky Svatého Vavřince za ona čtyři století. Minulost, současnost i pohled do budoucnosti. Ony “mlýny”, které měl projekt v názvu, jsou dodnes existující obilná sila, z nichž se obilí překládá na zámořské lodi k exportu. Obrazy byly promítány právě na stavby těchto obilných sil.

V roce 2004 Robert Lepage spolupracoval s tvůrčím týmem další québecké proslavené instituce Cirque du Soleil na představení pod názve KÁ, které se dodnes reprízuje v divadle luxusního hotelu MGM Grand v Las Vegas. Pro stejnou instituci připravil Lepage nedávno zcela nový program s názvem Totem. Cirque de Soleil navštíví zanedlouho Prahu a bude se rozhodně na co těšit. V Severní Americe jsou vstupenky na představení Cirque vyprodané skoro tak rychle, jako nový Ring v Metropolitní – a stojí i skoro stejně. Že by si přitom někdo stěžoval, že je to drahé, jsem nikdy neslyšel.

Na jaře roku 2009 uvedl Lepage v montrealském divadle Théâtre du Nouveau Monde premiéru divadelní hry The Blue Dragon / Le Dragon Bleu, pokračování své úspěšné Trilogie draků. Hlavní roli Pierra Lamontagne, québeckého umělce žijícího v čínské Šanghaji, ztvárnil on sám. Hra je napsána na oblíbené Lepageovo téma: Jde o umělce, který je nucen se realizovat jinde, než doma, aby našel sám sebe. Měl jsem obrovské štěstí hru vidět a po představení jsem odcházel naprosto uchvácen. Žijeme v době, kdy všechno souvisí se vším, geografické hranice ztrácejí svůj význam a smysl. Ve virtuální realitě se zdá být i vzdálená Šanghaj docela blízko. Je to ale jenom zdání. Pierre Lamontagne alias Robert Lepage k ní hledali myšlenkovou cestu docela dlouho.

Kromě již zmíněných divadelních her a inscenací pro nejrůznější média je nyní Robert Lepage vyhledávaný stále častěji i jako operní režisér. Tuto práci si poprvé vyzkoušel v Torontu roku 1993, kde režíroval Bartókův Bluebeard’s Castle (Modrovousův hrad) a Schönbergovo Erwartung (Očekávání) pro Canadian Opera Company, první operní dům Kanady.

Od té doby Robert Lepage režíroval v řadě dalších operních domů, a to mimo jiné La damnation de Faust (Faustovo prokletí – Hector Berlioz) v Japonsku, Paříži a New Yorku, operní hit nazvaný 1984 (Lorin Maazel podle Orwellla) v londýnské Covent Garden a také The Rake’s Progress (Život prostopášníka – Igor Stravinskij) v Bruselu, San Francisku a Madridu.

Nová a s napětím očekávaná inscenace Wagnerova Ringu je v Metropolitní opeře naplánována do dvou sezon. Jak jste se na Opeře Plus mohli ještě před premiérou Zlata Rýna dočíst, celá jevištní konstrukce těžká 45 tun si vyžádala zesílení podlah pod jevištěm (podrobnosti najdete zde a také zde). Jen pro úplnost: Na inscenaci Ringu se podílí ještě jeden slavný Kanaďan: Ben Heppner v roli Siegfrieda. Oba kanadští umělci jsou mimo jiné nositeli státního vyznamenání – Řádu Kanady.

Robert Lepage se v současnosti řadí mezi nejvyhledávanější divadelní umělce na světě. Vytvořil a inscenoval celou řadu originálních děl, která v mnoha směrech zcela položila na lopatky klasické činoherní i operní režie. Dosáhl toho především tím, že začal využívat nově dostupných technologií, které mu pomáhají vytvářet zcela nově postavené a diváky vnímané scénické obrazy. Jeho moderní a značně neobvyklé dílo překračuje všechny hranice, které si jen umíme představit.