Peter Gelb o problémech s Ringem, ale i o dalších plánech Met

  1. 1
  2. 2

Mluví se o něm pořád hodně. Víc, než na co je nejuctívanější, ale i nejprogresivnější americký operní dům zvyklý. Řeč je o kritice nového nastudování Wagnerova operního cyklu Prsten Nibelungův v newyorské Metropolitní opeře. A nejsou to jen hudební publicisté, kteří nepříliš pochvalně hodnotí výsledek toho superdrahého divadelního projektu. Jsou to také nejen řadoví diváci, ale v neposlední řadě i ekonomové, kteří poté, co měli možnost zhlédnout Ring kompletní, vyjadřují nad výsledkem nejdražšího operního projektu v historii Spojených států značné pochybnosti. Ano, výprava Wagnerova cyklu stála šestnáct milionů dolarů. V přepočtu okolo třísetdvaceti milionů korun. Lehkou parafrází slov jednoho z bardů naší politické scény by se dalo podotknout: „ Které z našich divadel to má, pánové?“A přece ani horentní vynaložená suma, ale ani renomovaný umělec nezaručili kvalitní a obecně přijatelný výsledek. Rovnice, jejímž výsledkem měl být trhák století, nevychází pro Petera Gelba, šéfa newyorského operního domu, vůbec příznivě. Přesněji: výsledek vychází v jeho neprospěch. Nejenom, že umělecký dojem z inscenace Ringu neodpovídá sumě, za kterou byla vytvořena, ale hlavně se skoro každé jednotlivé představení té které série potýká s velikými technickými problémy. Především: počítačové řízení pohybu jednotlivým lamel má často poruchu, mnohé pohyby lamel v průběhu představení proto často nelze synchronizovat a tak se změny scény musejí vynechávat a přestavení lamel do nového obrazce pak dodatečně zajišťují ruce jevištních techniků při přestavbách a přestávkách. Tím je výtvarná a inscenační stránka představení výrazně ochuzena a dojem diváků je zcela jiný, než podle režijní knihy a režijní vize Roberta Lepage být má.Například v nejnovějším rozhovoru pro The New York Times se Peter Gelb svěřil s tím, že každé představení z Wagnerovy tetralogie je pro něj obrovským stresem, protože není vůbec jisté, jestli se podaří stroj zvládnout. První muž Met přiznal, že složitý technický koncept přináší zcela nové problémy a strasti, se kterými se musejí provozní zaměstnanci potýkat, a že tak na ně klade až přespříliš vysoké nároky v provozu běžného repertoárového divadla. „Snažíme se, aby diváky technické problémy neovlivňovaly.. Navštěvuji každou zkoušku a vidím, jak složité je nastavit a ovládnout 45 tun sestavených lamel tak, aby představení proběhlo bezchybně…“, řekl k tomu Peter Gelb.Ovšem skutečně zatěžkávací zkouška přišla až dodatečně, po více než roce od premiéry prvního dílu cyklu – Zlata Rýna. Teprve letos v dubnu se totiž začíná hrát celý cyklus úplný, tedy od Zlata až po Soumrak. Ukázalo se přitom, že více než rok, který od uvedení Zlata Rýna uplynul, znamená, že je potřeba začít úplně od začátku: celou inscenaci po technické stránce nazkoušet znovu. A nejen Zlato, ale i Valkýru a Sigfrieda.„Je to pro mne výzva a i přes negativní ohlas odborné veřejnosti věřím, že dokážeme technické problémy v rámci repertoárového provozu zvládnout tak, aby divák mohl přijít na představení a nemusely mu být ohlášeny změny či omezení na scéně z důvodů nefunkčnosti technické části výpravy. Věřím také, že tenhle cyklus je pro Met přelomovým. Přelomovým zejména z toho pohledu, že znamenají jakýsi milník v pohledu na inscenační praxi v Metropolitní… „ svěřil se v dotyčném rozhovoru Peter Gelb. V té souvislosti se také snažil vyvrátit obvinění, která na něj padala z úst akcionářů a nejednoho z novinářů, a totiž že předražená výprava k Ringu byla zakázkou ve stylu něco za něco. Někteří američtí žurnalisté použili obraty typu, že pan Gelb pracoval se zakázkou typu Tuna za tunu, libra za libru. Obrazně řečeno: kolik tun se mu podařilo umístit na jeviště v podobě dekorací, tolik lobbisté a spřízněné firmy, ale také umělci dostali zaplaceno. Gelb se proti tomu ohradil a řekl, že to není pravda a že celé jeho působení v čele Metropolitní opery je směřováno k tomu, aby starým „inscenačním“ kouskům z repertoáru Met dal novou podobu. Podobu, která by byla moderní a hodna standardů operních divadel v Evropě. Mimo jiné uvedl, že průměrných sedm nových inscenací v každé sezoně pod jeho vedením obnáší nejčetněji obnovovaný repertoár Met od konce druhé světové války. Kritika inscenační podoby oper uváděných v Met ale míří odjinud. Hudební publicisté si na rozdíl od dob na začátku Gelbova funkčního období teď už většinou nestěžují na přílišnou „modernost“ nových inscenací; nyní mnozí tvrdí, že nové inscenace oper v Metropolitní nedosahují – a to i přesto, že Gelb angažoval řadu špičkových evropských výtvarníků a režisérů – ani zdaleka inscenační úrovně operních produkcí evropských, pochopitelně s výjimkou koprodukcí Met s Evropou. Sám šéf Metropolitní spatřuje důvod zejména v tom, že Met – jako instituce závislá na návštěvnosti – tlačí i mnohé renomované evropské režiséry, kteří se doma na starém kontinentě nerozpakují vytvořit inscenace novátorské a šokující, k jistému konzervatizmu. Konzervatizmu vedeného strachem o komerční úspěch svých režií a tím i o jejich životnost na repertoáru a v neposlední řadě i o návštěvnost.Některé z nových vizí Petera Gelba ovšem vypadají lákavě. Tak třeba britská režisérka Deborah Warner bude inscenovat Čajkovského Evžena Oněgina s Mariuszem Kwiecienem v titulní roli a Annou Netrebko coby Taťánou, za dirigentským pultem by měl stát Valerij Gergijev. Tenhle Oněgin je připravován pro zahájení sezony 2013-2014. A všichni přitom doufají, že režisérka se nezalekne amerického publika, ani akcionářů a že vytvoří špičkové a moderní operní představení, hodné i vyspělé operní Evropy. Pak například na sezonu 2015-2016 je plánována Bergova Lulu, jejíž režie bude inspirována německým expresionismem, hlavní roli vytvoří Marlis Petersen. Další plány počítají s angažováním americké režisérky a choreografky Susan Stroman, známé z muzikálu The Producers na Broadwayi, která bude po režijní i výtvarné stránce připravovat Lehárovu Veselou vdovu, s Renée Fleming v hlavní roli. A také se zdá, že Messiaenovo impozantní dílo St François d’Assise bude konečně mít svou newyorskou premiéru, a to v roce 2017. Režie by se měl ujmout již zmiňovaný Robert Lepage, pro hlavní roli Met počítá s basbarytonistou Ericem Owensem, úspěšným Alberichem z Ringu.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (12) “Peter Gelb o problémech s Ringem, ale i o dalších plánech Met

  1. Pane Brázo,
    četl jsem článek v N.Y. Timesech, jehož se dovolávate, ale nic podobného jsem v něm nenašel. Jde snad o jiný článek? Kde?

    „Sám šéf Metropolitní spatřuje důvod zejména v tom, že Met – jako instituce závislá na návštěvnosti – tlačí i mnohé renomované evropské režiséry, kteří se doma na starém kontinentě nerozpakují vytvořit inscenace novátorské a šokující, k jistému konzervatizmu. Konzervatizmu vedeného strachem o komerční úspěch svých režií a tím i o jejich životnost na repertoáru a v neposlední řadě i o návštěvnost.“

  2. Gelb na tiskové konferenci 4.dubna mimo jiné také podpořil Lepageho, který byl vystaven konfrontaci, že jeho skupina ExMachina nedostatecnými technickými prostředky zajistila scénu Ringu a firmy a spolupracovníci, kteří se podíleli na programovém a počítačovém řešení dávají od problémů zjevně „ruce pryč“.

    Gelb byl také konfrontován, zda v souvislosti s předraženým a umělecky nepříliš povedeným Ringem nezvažuje svoje odstoupení z pozice. Na té tiskovce toho bylo pribŕano mnoho, včetně zmiňovaných nových premiér, kdy prostřednictvim novinářů byl Gelb konfrontován a míněním části akcionářů a konzervativní veřejnosti, že je příliš novátorský a nechává režírovat velmi progresivní evropslé umělce příliš často.

    Tiskovka byla ke stažení v prohledávačích typu addnews a v plném znění na placeném servisu Reuters. Byla velmi zajímavá. Část zde uvěrejněného v tomhle článku z ní čerpá spíše, než z rozhovoru v NYT, který byl hlavně o nových inscenacích.

  3. Pane Dane,
    z cítátu v článku pana Brázy vzniká dojem, že Gelb podpořil ideu, že evropští režiséři nemohou v Met tvořit tak, jak by chtěli, protože vedení a jiné okolnosti jim to nedovolují. Nedovedu si představit, že by Gelb něco takového řekl, či napsal. A ani pan Bráza, ani Opera Plus, ani Vy (pokud vím, jste redaktor OP) jste nic konkrétního nebyli schopni dokumentovat. Jde o vážné obvinění, které podlamuje uměleckou integritu této instituce, a myslim, že byste měli přijít s něčím přesvědčivějším než odkaz na rozhovor, který si nelze ověřit. Vedení Met bylo obviněno z různých věcí, ale nikdy jsem neslyšel ani nečetl, že by si režiséři stěžovali, že jim vedení omezuje jejich svobodu. Jestli můžete věrohodně dokázat opak, tak prosím. Přijmu to. Veřejné mínění, tj. média, obviňují Gelba spíše z přílišné konservativnosti, a ne naopak. Skoro 100%, a ta mají obrovský vliv na návštěvnost. Nevím, co máte na myslí „části akcionářu.“ Met není akciová společnost, a tedy žádní akcionáři neexistují. Gelb sám trvdí, že má úplně volnou ruku. Nakonec: myslím, že pan Bráza by měl mluvit za sebe. Článek napsal on.

    1. Pane J.M. (??),
      předně – jste to Vy, kdo tady konkrétní lidi obviňujete a napadáte, tak myslím, že byste se měl umět aspoň podepsat. To, že tak nečiníte a není to na tomto místě poprvé, je také už samo o sobě dost vypovídající.
      Věřím tomu, že umím číst, ale z článku ani komentáře absolutně nemám ani já sebemenší pocit, že by vedení Met bylo jakkoli byť v náznaku obviňováno, že omezuje tvůrčí svobodu. To předně. A pak: Je známou věcí a je jen velká hloupost a neznalost tvrdit, že to v Americe neplatí, totiž že každé vedení divadla určí režisérovi, jakou inscenaci chce – tradiční, moderní, levnou, drahou, atd. Tohle omezováním tvůrčí svobody nazvat určitě nelze a pokud tomu Vy tak říkáte, pak ji omezují divadla po celém světě, Met nevyjímaje. Režie, scéna, kostýmy atd jsou zkrátka zakázkou jako každá jiná. Všeobecně známou, naprosto pochopitelnou a zcela logickou věcí stejně tak je, že ti co darují své peníze opeře, taky tu v menší, v jiném případě ve větší míře mají přání, co a JAK se má za ně pořídit. (To, jak předřečníka u slova „akcionáři“ hloupě chytáte za slovo, nechám raději bez dalšího komentáře). A konečně: P.Gelb by byl velmi, velmi špatný manažer, kdyby přechod z toho zatuchlého muzeálního režijního stylu, co před jeho nástupem po léta v Met panoval, neřídil a publiku se nesnažil změny dávkovat postupně. To je taky naprosto logické. Takže další zcela zásadní rozpor s tím, co se nám tu snažíte tvrdit.
      Přijde mi zkrátka velmi trapné, jak na „Vaši“ Metropolitní nesmí nikdo sáhnout, což tu opakovaně a už dlouhou dobu dokazujete ve svých často útočných komentářích. Úplně mimo je přitom ale to, co píšete sám.
      Petr Moravec

      1. Trefné. Jakákoli tvůrčí svoboda v divadle končí velikostí rozpočtu :-).

        To platí v Evropě i v USA. Navíc Evropa má tu výhodu, že režisérovi do koncepce mluví “ jen“ umělecký šéf nebo dramaturg a rozpočet. V USA jěště a hlavně bohatí strýčkové a tetiny z donátorské obce :-)

  4. Krasne slunné Velikonoční pondělí. Já opravdu nejsem redaktorem tohoto serveru. Kdo jsem si můžete najít ve starších komentářích zde nebo vygooglovat :-)

    Co se tyče opery mám ji rad, ale nejsem ani nekriticky a ne informovanmý obdivovatelem. Zabývám se ekonomikou v kultuře.

    Postupy a ekonomicke modely jsou pro Evropu nosným zdrojem inspirace, ale jak vidíte na prikladu Met, nejsou samospasne :-)

    Dan Kraus

  5. No tenhle článek ještě vyznívá dobře. Americké on-line noviny a blogy se s tím tolik nemažou. Hlavně nadávají na Lepage a Gelbovi vyčítají, že si to neuhlídal (jako správný šéf měl včas zastavit a vycouvat). Dokonce jsem na nějakém webu četl, že by měl Gelb mít kontrolu nebo audit co a jak prošustroval z těch 16 mega dolarů. Technické problémy jsou takového rázu, že se ustoupilo od původní inscenační vize a některé prvky a scény se zjednodušily. Hlavně ale vadí praskání a rámusení, které kazí zážitek. Možná dojde k tomu, že tenhle Ring ještě Gelb bude muset stáhnout.

Napsat komentář

Reklama