Baletní panorama Pavla Juráše (29)

Tentoraz: 
– Letné baletné čítanie
– Alicia Alonso: balet ako milenka diktátora?
– Tanečníci spomínajú na minulú sezónu a prázdninujú: Lukáš Slavický, Michal Krčmář, Jiří Pokorný, Jan Fousek, Ondřej Vinklát, Matěj Šust, Arthur Abram, Ivo Jambor, Patrick Ulman, Ondřej Martiš
*** 

Prázdniny sa prechyľujú do druhej polovice. Ak ešte neviete čo si vziať so sebou k moru na dovolenku, nezabudnite na maximálne objektívnu a pôsobivú knihu o Rudolfovi Nurejevovi (autorka Julie Kavanagh). Jeho dvojité výročie si to zaslúži, recenziu na ňu nájdete tu. Ak nemáte Nurejeva radi, môžete si cestou cez Európu kúpiť vlastný životopis Carlosa Acostu, ktorý je o poznanie zábavnejší než Nurejev (nemecký názov knihy Kein Weg zurück: Die Geschichte eines kubanischen Tänzers, 2008, anglicky titul dostupný ako Carlos Acosta: No Way Home. A Cuban Dancer’s Tale). Keď opomenieme smutné chvíle biedneho dospievania mladého Carlosa na Kube, ktorá je tisícnásobne horšia než spomienky na šeď komunizmu u nás, tak sa čitateľ aj zabaví. Jeho spomienkami ako začal z donútenia otca študovať balet, ako sa hanbil, roztomilé, skoro erotické historky dospievania, okúzlenie Talianskom a súťažou Prix de Lausanne, ktorá mu zmenila život až po slávne chvíle v Royal Ballet v Londýne, kde tancoval sólové roly ako vôbec prvý tanečník čiernej pleti. Vedľa rozsiahleho eposu Maov posledný tanečník, je Acosta o poznanie stručnejší, nevyžíva sa v dlhých opisoch, ale popisuje svoju životnú cestu. Chvíle na predmestí Havany, (ne)typický dospievajúci chlapec, rodinné tragédie, chudoba, politika, intrigy stoja vedľa magickej polnoci ako z baletnej rozprávky, ktorú zažil so zlatou medailou na Prix de Lausanne či postom prvého sólistu Royal Balletu. A pád: závažné zranenie, znovu neistota… a znovu na javisku, znovu nové úspechy. Nesentimentálny, vecný, ironický i zábavný pohľad na život jedného z najpôsobivejších tanečníkov prelomu storočí. Horúca novinka je kniha, ktorá pred koncom sezóny vyšla vo Francúzsku. Francúzsky vydavateľ (www.bourin-editeur.fr) vydal knihu kubánskej novinárky Isis Wirth, skoro politickú biografiu Alicie Alonso La ballerine & El Comandante. Táto 240 stránková kniha je príbehom faustovského paktu medzi umelcom a diktátorom. Alicia Alonso, zakladateľka Národného baletu Kuby, je jednou z najväčších baletných hviezd dvadsiateho storočia. Alonso pracovala s poprednými choreografmi vo svete a urobila svoje vlastné verzie niektorých z najslávnejších baletov. Je “matkou” na “kubánskej škole” baletu, kde tanečníci žili skvele. Tento úspech je neoddeliteľný od totalitného režimu Fidela Castra na Kube. Castro videl v balete propagandistický nástroj pre zahraničie. Kubánsky režim ponúkol Alicii Alonso, ktorá začala skvelú kariéru v Spojených štátoch, potrebné prostriedky na dosiahnutie svojho sna. Na oplátku, sa Black Mamba zaväzuje zabezpečiť režimu v jeho najhorších chvíľach jednoznačnú podporu. V tejto prvej biografii Alicie Alonso vo francúzštine, Isis Wirth zdôrazňuje túto tragickú spoluvinu. Wirth, absolventka odboru dejín umenia na univerzite v Havane, pôsobila desať rokov v Kubánskom národnom balete. Jej články o tanci publikovali odborné časopisy nielen v Latinskej Amerike, ale aj v Európe. Podtitul – tajné dejiny baletu Kuby a oný faustovský pakt krvou medzi dobrou ideou a diabolským pánom, môže v mnohom pripomínať večné nariekanie niektorých obyvateľov Československa ako bolo za komunizmu dobre, lacno, aká bola výborná kultúra. V mnohom je náš osud podobný. Poučne a presne napísaná kronika v dobrej poézii prózy. Existuje 230 strán spoluviny medzi dvoma ľuďmi, ktorí používajú domény umenia a politiky, žijú a prežívajú spoločnú vášeň: výkon moci. Silné je svedectvo i osobná skúsenosť autorky, ktorá žije v exile vo Švajčiarsku. Hovorí, ako niekoľko mesiacov po porážke tyranie Fulgencia Batistu sa v Havane v dome primabaleríny k jej prekvapeniu zjavil Fidel Castro, aby poskytol baletnej spoločnosti úplné financovanie. Kniha rozpráva samozrejme o tvrdej umeleckej práci Alicie Alonso, ale aj o politicko-spoločenskej – napríklad na ochranu tanečníkov proti úradnej perzekúcii homosexuálov. Pripomeniete si, že prvé sériové zbehnutie členov baletného súboru prišlo vo francúzskom hlavnom meste v roku 1966, kedy desať umelcov žiadalo o politický azyl, pretože sa báli vrátiť na Kubu v období tropických gulagov pre mladých homosexuálov, veriacich a nepriateľov socializmu. Začiatkom tohtoročného apríla si pamätáme, ako sedem ďalších tanečníkov hľadalo útočisko v Mexico City. Alicia Alonso, hovorí spisovateľka, našla v diktatúre vzor, čo “znamená realizovať svoje vlastné sny a plniť svoje ambície: Vytvoriť medzinárodný súbor, ktorého by bola absolútnym majiteľom a bude súčasťou jeho slávy“. Kniha La ballerine & El Comandante je prehľadný prístup, materiál priamo a bez príkras popisujúci patologický vzťah medzi umením a propagandou. Je to štúdia založená na skutočnosti, bojujúca proti vláde gerontokracie. Príbeh končí v úbohom marazme senility a úpadku, pre primabalerínu niet z baletu úniku.Alonso, ktorá je spätá i s Acostom, ktorému pomáhala, vám môže pripraviť skutočne horúce chvíle. Ak sa vám nechce utrácať, môžete si prečítať na ceste spomienky na už minulú sezónu českých tanečníkov. Tým završujeme cyklus, ktorý sprevádzal panorámu posledný mesiac.
***
Tanečníci spomínajú na minulú sezónu a prázdninujú 

Čo bolo na uplynulej sezóne najkrajšie? Nielen umelecky ale aj ľudsky?

Lukáš Slavický (první sólista Bavorského státního baletu v Mnichově): V uplynulé sezoně, trvá ještě týden, bylo mnoho zajímavých momentů. Za všechny bych chtěl připomenout práci na baletu Choreartium od Leonida Mjassina. To byla velmi zajímavá zkušenost. Pracovali jsme se synem Mjassina Lorcou, což byla velmi pěkná zkušenost i lidsky. (poznámka redakcie: Lukáš Slavický odpovedal 8. júla)Michal Krčmář (první sólista Národního baletu v Helsinkách): Začneme z profesní stránky. Umělecky musím rozhodně vzpomenout na připravování obnovené premiéry Manon od Kenetha MacMillana, musím vyzvednout jméno skvělé partnerky Petii Ilievy. To byl pro mne umělecký zážitek s ní pracovat. Bohužel na premiéru pak nedošlo, kvůli mému zranění, ale i tak to byl můj největší umělecký zážitek. Bohužel neměl jsem moc času ani příležitostí vidět nějaká představení, takže abych řekl, co mě zaujalo: byla to Verdiho La traviata ve Finské národní opeře, skvělé představení. A taky bych rád vzpomenul pozvání do rakouského Grazu, kde sem tančil s partnerkou Lucií Rákosníkovou, pas de deux ze Šeherezády v choreografii Kennetha Greve, kde mi bylo ctí se podílet na takovém krásném gala se spoustou skvělých lidí. A z toho lidského hlediska byl pro mne největší zážitek pomoc mých přátel a kolegů po operaci a jejich časté návštěvy u mne doma.

Jan Fousek (sólista baletu Národního divadla v Brně): Abych pravdu řekl, nic, co bych mohl označit za nejhezčí, mě nenapadá. Vytvořil jsem dvě nové role – Vladimíra v baletu Lucidor a Arabela a Sólo ve Zjasněné noci, což ale za nějaký výrazný počin své kariéry nepovažuji (přestože mám obě rád). Využil bych ale této příležitosti, abych poděkoval svému publiku za stálou přízeň. Je hezké vědět, že si lidé kupují lístky nejen podle titulu, ale také podle obsazení. A když si vás pak zvolí po osmé v řadě svým nejoblíbenějším sólistou… Řekněte sami, komu by to radost neudělalo?!Ondřej Vinklát (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): Mně v podstatě sezona 2012/13 začala již červnu na konci sezony 2011/12, kdy jsem začal zkoušet s Liborem Vaculíkem krásný balet Anna Karenina (hudba: Dmitrij Šostakovič, premiéra v Divadle Josefa Kajetána Tyla listopad 2012), ve kterém jsem společně se Zuzanou Pokornou ztvárnil hlavní zamilovanou dvojici Anny Kareniny a Alexeje Vronského. Libor obsadil do baletu také Petra Zusku jako Alexeje Karenina. Bylo velmi obohacující být u kreace s tak zkušenými lidmi. Libor je choreograf, který umí pracovat s tanečníky jako s herci. Vše je podloženo pocitem a tím role dostává život a smysl. Tento způsob práce mě velmi posunul vpřed. Mimo velké dřiny jsme si užili také spoustu legrace!

O prázdninách jsem si užil volna a zároveň jsem měl spoustu krásných zážitků spojených s tancem. S Bohemia Baletem jsem letěl na v pořadí šestý festival Festival Internacional de Ballet do kolumbijského Cali, kde jsme vystupovali před zrakem 3500 nadšených lidí! Tam jsem pochopil, co opravdu znamená vážit si tance. Dále jsem byl s Bohemia Baletem na festivalu The World Festival of Children Performing Arts v japonské Toyamě, kde jsme společně s Kasai Dancing Company vystupovali v představení Děvčátko se sirkami. Bylo ohromně inspirující vidět Japonce při práci. Jsou nesmírně disciplinovaní a neexistuje, že by něco nešlo…

Po příletu z Japonska jsem nastoupil do angažmá Baletu Národního divadla. Zpočátku to pro mne bylo hodně náročné, protože jsem musel dostoupit do repertoáru a zároveň jsem zkoušel Annu Kareninu a novou premiéru Amerikana III, kterou tvoří díla světoznámých choreografů George Balanchina, Williama Forsytha a Jeroma Robbinse. Byl jsem šťastný, že jsem byl vybrán do všech tří kusů a mohl tudíž pracovat na třech odlišných stylech. Musím také říci, že mě velmi posunula práce na tréninku. Na sále je vždy úžasná energie! Myslím si, že sloučením souborů Státní opery a Národního divadla se krůček po krůčku dosahuje zlepšování kvality celého ansámblu.

Další krásná spolupráce byla na přípravě baletu Čarodějův učeň, kde jsem ztvárnil titulní roli sirotka Krabata. Sešel se výborný tým lidí – choreograf Jan Kodet, který nám dal na zkouškách prostor pro tvorbu, což mě velmi bavilo. Zbyněk Matějů, který napsal impresivní hudbu. Režijní dvojice SKUTR, která působila jako takové oko shůry co sleduje, jestli vše sedí po dramaturgické stránce. A vše dotvořila scéna Jakuba Kopeckého a krásné kostýmy Saši Gruskové. Zpočátku tomuto představení většina souboru a to včetně mě moc nevěřila, ale na generálkách jsme všichni změnili názor.

To co mě v sezoně 2012/13 potěšilo opravdu nejvíc, byla tvorba choreografie Přesně včas s mým kamarádem a kolegou Štěpánem Pecharem. Samozřejmě nebylo jednoduché najít společný čas, protože Štěpán je na volné noze, ale vše jsme dotáhli do zdárného konce! Chtěl bych velmi poděkovat tanečníkům Aye Watanabe, Kristýně Němečkové, Giovannimu Rotolo a Kryštofu Šimkovi za jejich čas, který nám věnovali. Byli skvělí!

Chtěl bych ještě poděkovat své rodině, přátelům a kolegům za jejich úžasnou podporu, se kterou to bylo vše o padesát procent snazší. Díky!Jiří Pokorný (Freelance Dancer, emeritní člen Nederlands Dans Theater 2, Holandsko): Na uplynulé sezoně byla nejzajímavější její různorodost. V počátku působeni v souboru Kidd Pivot, pod vedením Crystal Pite. Poté v druhé polovině přišla zdravá změna, kdy jsem přešel na volnou nohu jako choreograf a pedagog. Vytvořeni dvou děl pro NDT2 a DekkaDancers v Praze mi bylo velkým přínosem a bohatou zkušeností. Dále se věnuji i pedagogice, vedeni workshopu contemporary dance v různých částech Evropy. Kombinace těchto tří disciplín je ideální, jedna motivuje druhou, ta druhá zas tu třetí, a tak můžeme pokračovat s velmi příjemnou setrvačností, která se neustále mění a nenabírá na fádnosti.

Matěj Šust (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): Na minulé sezoně to byl pro mou maličkost zcela jistě zájezd do Barcelony, kde jsme hráli Louskáčka. Tehdy už jsem totiž věděl, že až se vrátíme zpět do Čech, budu v něm tančit Ďábla což je jedna z mých vysněných rolí a to pochopitelně radost z celého zájezdu umocnilo.

Arthur Abraham (Balet Bratislava): V uplynulé sezoně bylo mnoho úžasných okamžiků. Za prvé, měl jsem dostatek příležitostí k cestování po celé Evropě. Týden jsem pracoval v Basileji, dvakrát jsem jel do skandinávských zemí a nakonec na soutěž v Srbsku, odkud se naší skupině podařilo přivézt Cenu kritiky a první místo Festivalu choreografických miniatur v Bělehradě za choreografii Dana Datcu. A samozřejmě při cestování vždy poznáte mnoho zajímavých lidí, které znovu potkáte v dalších životních situacích. Za druhé, měli jsme několik premiér, což je příjemná obměna obvyklého repertoáru. A nakonec, získání nové práce v jiném městě otvírá obzory a dává možnost rozvíjet se v novém prostředí.Ivo Jambor (sólista baletu Moravského divadla v Olomouci): Pokud myslím na pracovní věci tak to, že mě paní Vláčilová pochválila a byla spokojená s princátkem z Labutího jezera (smích)… Teda vážně – s Princem. Já totiž těch princů moc nedělal. Měl jsem výborné partnerky, tak to bylo prima. 

Patrik Ulman (balet Národního divadla moravskoslezského v Ostravě): Nejkrásnější pro mě bylo v sezoně to, že všichni byli dobře naladěni a panovala u nás skvělá atmosféra a energie. Po taneční stránce mě nejvíc zaujalo představení Poslední samuraj od Erica Trottiera, ve kterém tančím zlého ninju, a ta postava mě opravdu baví. K tomu jsem mimo jiné obhájil titul mistra České republiky v tanečním stylu electric boogie 🙂 Takže práce se vyplatila.

Ondřej Martiš (balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích): Samozřejmě nejhezčí je asi pro každého, tak i pro mě pochvala, když už si člověk myslí, že je v koncích. Pro mě to byla pochvala od našeho baletního mistra před mou první premiérou. Bylo to pro mě tak silné, že mi to vehnalo slzy do očí.Aké máte plány na leto?

Lukáš Slavický (první sólista Bavorského státního baletu v Mnichově): V létě budu nejdříve odpočívat týden u moře, abych dobil baterie, poté budu několik dní v Praze a pak letím do Tokia na dvě gala představení. Pak mi zbývá několik málo dní, kdy se budu už připravovat na další sezonu.

Michal Krčmář (první sólista Národního baletu v Helsinkách): Moje plány vypadají tak, že připravuji velkou inscenaci baletu Kráska a zvíře, která bude mít premiéru až v únoru 2014, ale my s partnerkou Editou Raušerovou jsme už začali připravovat nejnáročnější části z baletu již teď v červnu na sále v Národním divadle v Praze, choreograf Javier Torres přijel s námi zkoušet. Na červenec zatím žádné plány nemám, ale rozhodně se budu věnovat rodině a přátelům.

Jiří Pokorný (Freelance Dancer, emeritní člen Nederlands Dans Theater 2, Holandsko): V létě budu pracovat, ale mám i vyhrazené dny k odpočinku. Čeká mne šňůra worshopů, a to v Itálii, Holandsku, Slovinsku
a také v Čechách. Koncem srpna pojedu nastudovat dílo od Crystal Pite The Other You pro soubor Royal Swedish Ballet ve Stockholmu.Ondřej Vinklát (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): O prázdninách budu hlavně odpočívat, jelikož ty minulé jsem to jaksi nestihl. Ale samozřejmě ne v tom smyslu, že bych se válel a nic nedělal, protože po třech, čtyřech dnech nicnedělání mám pocit, že je něco v nepořádku a že se musím začít hýbat (smích).

Matěj Šust (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): V létě mám naplánováno mnoho různých malých oslav s lidmi, na které přes rok nemám dost času, kratší dovolenou u moře, pravidelnou posilovnu a pak začátkem srpna se zase začnu dostávat do taneční kondice.

Arthur Abram (Balet Bratislava): V létě, mezi dvěma sezonami, obvykle letím domů do Kanady a trávím čas s rodinou a také trochu zapomenu na tanec sportovními aktivitami. Například v létě rád jezdím na kole, udržuje mě to v kondici, můžu si užít přírodu a slunce (nebo déšť, pokud nesleduji předpověď počasí).

Jan Fousek (sólista baletu Národního divadla v Brně): V létě se chystám hlavně odpočívat. Nejprve pojedu autem po trase Vídeň-Ljubljana-Benátky-Florencie, což bude spíše taková historicko-kulturní část dovolené, při které se chystám navštívit nejznámější památky a muzea těchto měst. No a potom poletím na měsíc do Brazílie, kde budu jen ležet na pláži, jíst vynikající jídlo, pít kokosovou vodu, poslouchat mořský příboj a hledat inspiraci pro nadcházející sezonu.

Ivo Jambor (sólista baletu Moravské divadlo v Olomouci): V létě se těším, že nebude žádné divadlo. Ono se to nezdá, ale šest dní v týdnu celých deset měsíců být v divadle…(smích) takže se těším, že konečně budu s mou skvělou přítelkyní. Pojedeme na kolo, koupat se do Pískovny, to je takové speciální místo, o kterém lidi neví a je tam krásná čistá voda, byt už mám opravený, budu pomáhat bratrovi s tím jeho, posilovna, také uvidím víc svého pejska. Takže právě v létě se dostanu k těm příjemným lidským věcem.Patrik Ulman (balet Národního divadla moravskoslezského v Ostravě): V létě chci určitě relaxovat, bavit se a koukat na hezké slečny, kterých není u nás málo 🙂 Ale taky mě čeká plno práce, jelikož trénuji v různých tanečních klubech a studiích a neminou mě také různé taneční vystoupení na festivalech.

Ondřej Martiš (balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích): Mé plány na léto (smích), hezká otázka. Pro mě je to práce, celé léto hrajeme na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově, během toho asi budeme připravovat i novou premiéru. Týden volna už byl, který jsme s přítelem strávili na Slovensku, a další volno bude až v srpnu. Tak to se uvidí.

S akými pocitmi sa dívate na novú sezónu, ktorá je tu čo nevidieť? Viete už konkrétne úlohy a roly?

Lukáš Slavický (první sólista Bavorského státního baletu v Mnichově): V další sezoně mě čeká Romeo a Julie od Johna Cranka a potom Sen noci svatojanské od Johna Neumeiera. Zbytek ještě nevím, to až v průběhu sezony.

Michal Krčmář (první sólista Národního baletu v Helsinkách): Určitě se moc těším na příští sezonu, neboť jsem víc než půlku této strávil, jak se říká, na lavičce. Už přes dva měsíce se dávám pomalu do formy a ještě stále se necítím úplně v pořádku. Musel jsem odmítnout spoustu skvělých nabídek přes prázdniny; měl jsem nabídky z jižní Afriky do Johannesburgu, na Taiwan, kde jsem mohl tančit Prince v Labutím jezeře a to jsem taky musel odmítnout, jelikož se necítím stále fit, tak o to víc se na tu příští sezonu těším. A k těm rolím… Už teď vím, že se budu podílet na velké premiéře baletu Seven Brothers, kterou budeme mít hned na začátku sezony. Ve Finsku je tato literární povídka populární tak, jak u nás Babička Boženy Němcové. Mohl bych říct víc, ale bylo by to teď zbytečně moc informací o této produkci. Také mě čeká Princ v Šípkové Růžence, již ve čtvrté verzi této choreografie. Poté mě čeká Káj ve Sněhové královně, již jsem zmínil Krásku a zvíře a sólo v In The Midlle Somewhat Elevated od Williama Forsytha. Inscenací bude víc, doufám, že se najdou i příležitosti k hostování a gala, ale toto je zatím vše co vím o příští sezoně a již se nemůžu dočkat.Jan Fousek (sólista baletu Národního divadla v Brně): Pocity z nadcházející sezony mám velmi smíšené. Vedení zatím nemáme a ani to nevypadá, že by v brzké době bylo, což pro soubor rozhodně dobré není. Doufám, že se podaří najít osobnost, která soubor povede správným směrem, tím myslím vpřed, osobnost, která bude mít jasnou vizi o podobě a směřování baletního souboru a které se podaří přinášet na repertoár kvalitní a různorodé choreografie, jako se to dařilo, i přes finanční krizi, Lence Dřímalové. Každopádně ať už to bude kdokoliv, na podobě nadcházející sezony se nic nezmění. Z nově připravovaných baletů je zveřejněno pouze obsazení na podzimní obnovenou premiéru Bajadéry, kde budu tančit hlavní roli Solora.

Ondřej Vinklát (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): Na sezonu 2013/14 se velmi těším. Čeká nás světová premiéra baletu Romeo a Julie v choreografii Petra Zusky a jako druhou premiéru si Balet Národního divadla připravil triptych Česká baletní symfonie II, kde uvede své práce Petr Zuska, Jiří Kylián a Viktor Konvalinka. Jaké úlohy a role mě čekají, to bych nerad prozrazoval, je to interní tajemství (smích)!

Jiří Pokorný (Freelance Dancer, emeritní člen Nederlands Dans Theater 2, Holandsko): Na příští sezonu se moc těším, i když si zatím nechávám odstup a snažím se na ni nemyslet. Nerad vše plánuji do posledního detailu. Pak se není na co těšit… Můj pracovní harmonogram je připraven a bude velmi bohatý. Jak jsem již zmínil, bude se pohybovat mezi tancem, choreografií a pedagogikou.

Matěj Šust (demi sólista Balet Národního divadla v Praze): Na novou sezonu se koukám zatím velmi optimisticky, čeká mě hierarchický postup na demi-solo a krásná role Merkucia v novém baletu Romeo a Julie od Petra Zusky. Těším se taky na Českou baletní symfonii II, kde krom pana Zusky a Kyliána bude mít svou kreativní příležitost kolega a kamarád Viktor Konvalinka, se kterým pracovat je vždy zábavné. Takže si myslím, že nudit se rozhodně nebudu (smích).Arthur Abram (Balet Bratislava): Na novou sezonu se těším. Bude to můj třetí soubor a třetí změna země od mého narození. Tak jsem zvědavý, jaké překvapení pro mě život ještě schovává, už jen se vrátit zpět do práce s obvyklou energií a odhodláním! (poznámka redakcie: Arthur Abram nastupuje do baletu Národního divadla Brno).

Ivo Jambor (sólista baletu Moravského divadla v Olomouci): Vůbec netuším, co mě čeká. Máme dvě velké premiéry: Romea a Julie a klasiku –  Esmeraldu. Takže mě přechází můj proslulý smích a dívám se na to s respektem. Taky mám ještě nějaké ty jiné balety třeba Queeny, Fridu a tak. Ale kdyby mě potkal nějaký ten Tybald a bylo tam hodně šermu, to by mě nejspíš velmi velmi bavilo (smích). Ale nesmím dostat nějakého troubu co se bojí, to si pak člověk vůbec neužije (smích), ale máme v souboru kluky šikovný, tak to půjde jedna báseň.

Patrik Ulman (balet Národního divadla moravskoslezského v Ostravě): Dívám se na ní pozitivně, nastaly určité změny ale toho se nebojím, naopak se těším na nové výzvy a novou práci. Čekají nás opravdu kvalitní balety, za kterými stojí uznávaní tanečníci a choreografové. Co se týče mé role, tak jsem zatím velmi spokojený, ale zbytek nebudu prozrazovat. Nechte se překvapit (smích).Ondřej Martiš (balet Jihočeského divadla v Českých Budějovicích): Já se na nadcházející sezonu těším moc. Čeká nás totiž premiéra MozArt, kde budeme uvádět Mozartovo Rekviem, které je jedno z mých životních děl. Dále je to Šest tanců od pana Kyliána rovněž na Mozartovu hudbu. Moc bych si přál tančit premiéru, protože se řadím mezi lidi závislé na Mozartovi.

Tak príjemný baletný týždeň i v polovici leta a nezabudnite si so sebou vďaka internetu pribaliť na cesty Operu Plus.

Foto T. Gutiérrez, A. Špunda, P. Paleček, archiv