Fabio Luisi: Moje tajné přání? Určitě nemá nic společného s mojí kariérou…

Jsou umělci, k jejichž jménu netřeba nic dalšího dodávat. V jejichž jménu je vyjádřeno vlastně vše. Jejichž jméno je synonymem všeho, čeho ve svojí kariéře dosáhli. Dirigent Fabio Luisi je bezpochyby jedním z nich. 

Pokud se nemýlím, kvůli Metropolitní opeře jste se přestěhoval s celou svojí rodinou do New Yorku. Jak jste si zvykli? A jak jste spokojen se svým dosavadním angažmá v Met? Stálo to přestěhování vašich blízkých za to?

Život v New Yorku si s celou rodinou moc užíváme. Tohle město má člověku mnoho co nabídnout, zejména co se týče kultury a umění. Je to místo, kde si můžete vybrat z nepřeberného množství výstav, koncertů, muzeí. Je to také město, které má nesmírnou energii. Pro mne jako pro člověka, který žije hudbou, je to město inspirující, pulsující životem, město, kde není jeden den stejný jako druhý. Ano, užíváme si tohle báječné město plnými doušky!

V čem je podle vás specifikum práce v Met, které vaši kolegové docela často zmiňují? Čím se podle vás Met nejvíc liší od evropských či italských operních divadel?

Já to takhle nemám. Nepracuji jinak v La Scale a jinak v New Yorku. Můj způsob práce je všude stejný. Pokud se ptáte na specifika nebo odlišnosti práce v Metropolitní a v jiných velkých operních domech na světě, moje odpověď je taková,  že práce v Met je pro mě stejně důležitá jako práce pro jakýkoli jiný operní dům na světě. Vlastně ano, lze najít určité specifikum. V Metropolitní opeře jako velkém a významném operním domě je a musí být velmi pevný řád, pracovní řád. Metropolitní nejenom že uvádí, ale paralelně i zkouší mnoho inscenací v jedné sezoně. Často se připravuje na obnovené nastudování starší inscenace a zároveň se tu zkouší dvě nové premiéry. To je velmi organizačně náročné a vyžaduje to precizní a přesnou práci všech. Takže z tohoto pohledu je to práce zajímavá, hektická a vyžadující od každého jednotlivce podílejícího se na umělecké, ale i technické přípravě, osobní zodpovědnost. I jen malé porušení nastaveného časového plánu nebo nedodržení termínu znamená kolaps celého systému práce v tomto operním domě. Takže z tohoto pohledu je to práce velmi náročná na vnitřní disciplínu každého zaměstnance a pro mě tím pádem znamená také výzvu.

Jste hlavním dirigentem Met. Jaké jsou vůbec vaše kompetence a povinnosti? Co všechno máte možnost ovlivnit? Jste bezpochyby ambiciózní člověk, a tak mi nedá se nezeptat, zda máte také ambice díky svému postu v Metropolitní něco změnit, zlepšit, případně nastavit v celém tom systému lépe, než je nastaveno nyní?

Víte, že ani ne? Je to obrovský zaběhnutý kolos, kde všechno funguje precizně a organizačně velmi dobře. Takže z tohoto pohledu určitě žádné ambice nemám. Snažím se, aby můj přínos byl hlavně v umělecké oblasti. Jsem dirigent a stopa mého působení by měla být znát zejména v uměleckém přístupu k provedení jednotlivých děl.

Jaké konkrétní hlavní projekty vás v Met v této a následující sezoně čekají?

Vrátíme se zpátky k Rossiniho Popelce a pak mám v kalendáři také pár představení Madamy Butterfly. Ale víc vám neprozradím. Určitě se to brzy dozvíte! (smích)

A vaše plány mimo Metropolitní operu?

Budu pracovat pro La Scalu na Donu Carlosovi, budu otevírat koncertní sezonu s Hélène Grimaud, příští jaro budu dirigovat Londýnské symfoniky, na programu bude Britten a Strauss. A vrátím se také do svého domovského operního domu v Curychu, kde povedu novou produkci Fidelia, vrátím se i k Aidě. Budu také dirigovat Verdiho Requiem v Madridu… Tak toto jsou asi moje nejdůležitější závazky v blízké budoucnosti.Hodně Čechů vás zná nejen z přenosů z Metropolitní opery, ale také z doby vašeho působení v Drážďanech. Jak teď, s odstupem času, svůj odchod od Staatskapelle vidíte? Zachoval byste se stejně?

Pro mě je to uzavřená kapitola. A kdybych to měl hodnotit s odstupem, respektive ta situace nastala nyní, tak bych se zachoval stejně jako tehdy. Zcela jistě. Ale je to minulost a není to proto už pro mě teď důležité.

Je rok Verdiho. Co pro vás jako Itala jeho dílo znamená? A které partitury z jeho odkazu máte nejraději?

Na Verdiho jsem samozřejmě hrdý, je to jeden z nejvýznamnějších a také asi nejznámějších italských skladatelů, samozřejmě také jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů. A také velký průkopník. Vlastně opera měla v devatenáctém století dva průkopníky a těmi byli Verdi a Wagner. A já samozřejmě jako Ital, jako italský dirigent, mám k Verdimu blízko. Dirigoval jsem mnoho jeho oper a pokaždé nacházím i při opakovaném nastudování jeho oper nové věci, rozkrývám nové interpretační pohledy. Ale je pro mě těžké říct, která jeho opera je nejlepší nebo kterou mám nejraději. Protože každá je jiná, každá má co říct posluchačům a každá je něčím specifická. Jeho nejlepší operní díla jsou z mého pohledu asi Falstaff, Don Carlos, Aida… Je ale opravdu těžké říci, která je nejlepší.

V Praze se objevíte už tento měsíc ve Verdiho Requiem. Jaký vztah máte k této partituře? 

Zcela jistě je to Verdiho mistrovské dílo, hluboké. Je z něho cítit osobnost skladatele víc než z jakéhokoli jiného jeho díla. Je to prostě fantastická kompozice a já k ní mám velmi hluboký osobní vztah, protože už jsem ji prováděl mnohokrát. Ale pokaždé, když Verdiho Requiem diriguji, tak v něm nalézám nové a nové věci, které jsou skryty v partituře a které se s každým novým nastudováním snažím posluchačům rozkrýt. Vím, že se s nadsázkou někdy říká, že Requiem je nejlepší Verdiho opera. Nesouhlasím s tímto názorem. Já se snažím Requiem dirigovat tak, aby neznělo jako opera, protože to opera není. Je v něm spiritualismus a ten se snažím předat posluchači spíš, než řekněme jistý operní efekt tohoto díla. – Jinak co se Prahy týče, navštívil jsem ji již několikrát, ale je to moje první vystoupení s Českou filharmonií.

A Wagner, kterého jste před chvílí také zmínil? I on má letos kulaté výročí. Jak moc máte jeho hudbu rád? Například vaše pojetí Ringu je velmi pozoruhodné…

Není na mně, abych hodnotil svoje provedení, svoje představení. Užil jsem si moc nastudování Ringu s orchestrem Metropolitní opery a s pěvci, kteří vystupovali v mnou dirigovaných představeních. Ale jak jsme o tom spolu hovořili před chvílí: Verdi a Wagner byli důležitými milníky v operní tvorbě i vážné hudbě v devatenáctém století. A tak jsem rád, že mohu v jednom krátkém časovém úseku provést některá přelomová díla z tvorby každého z nich. Requiem v Praze a Prsten loni v Metropolitní. Z toho mám velkou radost!

A vaše tajné přání? Ať už v profesním, či soukromém životě?

Osobní přání? Už to není o tom, že bych přemýšlel nad kariérou. Raduji se z toho, co mám, čeho jsem dosáhl. Ve své profesi jsem zažil mnoho radostných i šťastných chvil, které můj život naplnily a vlastně stále naplňují. A tak je mým největším přáním být se svou rodinou, vidět vyrůstat své děti. Ne, nemám mnoho přání, to by bylo neskromné. Jsem rád za to, co mám, a  to mě také naplňuje!

Děkujeme za Váš čas, který jste věnoval čtenářům Opery Plus, přejeme vše dobré a těšíme se na setkání s vámi v Praze!

Já zase děkuji za vaše otázky a srdečně všechny vaše čtenáře pozdravuji! 
*** 

Vizitka:
Fabio Luisi (1959)
V divadelní sezoně 2012-13 zahájí Luisi své působení v novém postavení v Curyšské opeře řízením první premiéry sezony, kterou bude Janáčkova Její pastorkyňa, aby se poté vrátil do Metropolitní opery a řídil tam novou inscenaci Maškarního plesu G. Verdiho v produkci Davida Aldena se sólisty Dmitriem Hvorostovským, Dolorou Zajick a Sondrou Radvanovska. Luisi bude také v Met řídit obnovená nastudování Berliozových Trójanů s Deborah Voigtovou a Susan Grahamovou, a Aidy. Obě tato představení, stejně jako Maškarní bál, jsou naplánována k živému vysílání na HD.

Ve své nové funkci v Curyšské opeře se Luisi chystá zahájit novou iniciativu, která si klade za cíl uvádět větší počet orchestrálních koncertů. Koncerty bude uvádět nově přejmenovaná Curyšská filharmonie, která byla až do začátku této sezony známá pod názvem Orchestr Curyšské opery (Orchester der Oper Zürich). Jádrem programu této sezony je hudba Roberta Schumanna a Luisi bude dirigovat tři koncerty v Tonhalle Zürich. Na programu těchto koncertů bude Schumannova první a čtvrtá symfonie, klavírní koncert a moll a epické oratorium Das Paradies und die Peri, které koncertní nabídku sezony uzavře.

Mezi další významné budoucí počiny, ke kterým se Luisi zavázal, patří další tři kompletní cykly koncertní série “Ring” Metropolitní opery, různé koncertní programy s operním orchestrem Met a pianistou Yefimem Bronfmanem v Carnegie Hall; produkce Curyšské opery, mezi nimiž budou opery Tosca, Bohéma, Rigoletto, Belliniho La straniera, a Růžový kavalír; Don Carlos v La Scale a řada dalších programů, včetně Schubertových, Brahmsových a Brucknerových symfonií s Vídeňskými symfoniky.

Maestro Luisi zahájil své působení jako šéfdirigent Metropolitní opery v září 2011. Od té doby zde řídil řadu produkcí (včetně šesti různých produkcí v jediném měsíci, což je výkon, který se zde ještě nikomu před ním nepodařil). V tomto rámci provedl Zlato Rýna, Valkýru, Siegfrieda a Soumrak bohů (čtyři opery nového vizionářského cyklu Roberta Lepage “Ring”, ve kterém vystoupili Bryn Terfel, Stephanie Blythe, Deborah Voigt, a Jay Hunter Morris), a řadu dalších významných nových produkcí: Dona Giovanniho s Mariuszem Kwiecienem v titulní roli, Traviatu s Natalií Dessay a Manon s Annou Netrebko v hlavní roli. Tatáž nová produkce Massenetova mistrovského díla od Laurenta Pellyho se stala také prostředníkem Luisiho dlouho očekávaného debutu v La Scale. Další významné počiny minulé sezony zahrnovaly debut s Clevelandským orchestrem a s Filarmonica della Scala, a hostující vystoupení s Florentským orchestrem Maggio Musicale, s Filharmonií Oslo a Janovským operním orchestrem. Kromě účasti na vídeňské koncertní sezoně realizoval Luisi s Vídeňskými symfoniky turné po Severní Americe a Evropě. V létě 2012 se vrátil do japonského Sappora, aby tam zakončil svou poslední sezonu v postavení uměleckého ředitele Pacifického hudebního festivalu.

Luisiho předcházející angažmá zahrnují funkci Generálního hudebního ředitele Staatskapelle Dresden a Saské státní opery (v letech 2007–10), funkci uměleckého ředitele Leipzig Mitteldeutscher Rundfunk (1999–2007), hudebního ředitele Orchestre de la Suisse Romande (1997–2002), šéfdirigenta Tonkünstler-orchester Vídeň (1995–2000), a uměleckého ředitele Symfonického orchestru Štýrského Hradce (1990–96). Udržuje si také aktivní program hostováním s mezinárodními orchestry a v různých operních domech, v jejichž rámci vystoupil například s Orchestrem bavorského rozhlasu (Bayerischer Rundfunk), s Vídeňskými filharmoniky, s Chicagským symfonickým orchestrem, s Bostonskou symfonií, s Filadelfským orchestrem, se Symfoniky ze San Francisca, s Royal Concertgebouw Orchestra, s Orchestre de Paris, s Londýnskou filharmonií, Tokijskou symfonií NHK, s Mnichovskou filharmonií, s Orchestrem Santa Cecilia v Římě a s Mahlerovým komorním orchestrem. Často také hostuje ve Vídeňské státní opeře, Bavorské státní opeře, v Deutsche Oper a ve Státní opeře v Berlíně. Jako dirigent debutoval na Salzburském festivalu s Die Liebe der Danae Richarda Strausse v roce 2002 a v následujícím roce se vrátil se Straussovou Die Ägyptische Helena.

Luisiho rozsáhlá diskografie zahrnuje neznámé Verdiho opery (Jérusalem, Alzira a Aroldo), Salieriho La locandiera, Belliniho Puritány, kritiky vychvalovanou nahrávku Belliniho Monteků a Kapuletů s Annou Netrebko a Elinou Garanca pro Deutsche Grammophon a symfonická díla Honeggera, Respighiho a Liszta. Nahrál také všechny symfonie a oratorium Das Buch mit den sieben Siegeln opomíjeného rakouského skladatele Franze Schmidta; několik děl Richarda Strausse pro Sony Classical a oceněnou nahrávku Brucknerovy Deváté symfonie s Dresden Staatskapelle.

Fabio Luisi se narodil v Janově v roce 1959, ve čtyřech letech se začal věnovat hře na klavír a v roce 1978 absolvoval Konzervatoř Nicolò Paganiniho. Později studoval dirigentství u Milana Horvata na Konzervatoři ve Štýrském Hradci.
(Zdroj: www.dvorakovapraha.cz)

Foto Barbara Luisi