V Ostravě se pořád cítím jako doma

Rozhovor se sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou.

Během své nedlouhé umělecké kariéry sopranistka Jana Šrejma Kačírková dosáhla met, o kterých sní nejedna operní diva. Zpívá krásné a náročné postavy na několika scénách a slaví jeden úspěch za druhým. K jejím posledním triumfům patří Cena Thálie za rok 2012 – prestižní ocenění obdržela za Julii v Gounodově opeře Romeo a Julie, která byla v režii Petra Gábora inscenována v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Tam má Jana Šrejma Kačírková angažmá a tam v této sezoně zpívá Annu Bolenu i Mařenku v Prodané nevěstě. Brzy se na této scéně promění v Elvíru v nepříliš známé Verdiho opeře Ernani, jejíž premiéra je ohlášena na 10. října. Uvidí a uslyší ji však také publikum, které dorazí 24. listopadu do pražského Rudolfina na Benefiční galakoncert pro Operu Plus.
Už víte, co na Benefičním koncertě pro Operu Plus zazpíváte, anebo to necháte jako překvapení?

Ještě o tom přemýšlím. Ani jsem nevěděla, že to může být překvapení… Asi využiji této možnosti (smích).

Těšíte se na lidi, s nimiž na benefici vystoupíte?

Moc se těším na koncert i na kolegy, stejně jako na každé vystoupení, které mě čeká. Cítím stejnou zodpovědnost jako vždy, když mám jít na jeviště. Navíc u tohoto koncertu se moc těším na osobní setkání s lidmi, které znám pouze z poslechu DVD.

Zkusme se vrátit ještě k Ceně Thálie, kterou jste letos obdržela právě za vaši Julii v Gounodově opeře Romeo a Julie. Vy jste se ale na ceremoniálu neobjevila…

Bylo mi to moc líto, ale měla jsem již dlouhou dobu domluvené koncerty ve Španělsku. Dokonce jsem se snažila najít let, ale bylo to příliš komplikované a nebylo by jisté, že se vrátím včas na další koncert. Na dálku jsem to ale důkladně oslavila se svými kolegy, kteří mi fandili a věřili v tento výsledek víc než já.

Berete Cenu Thálie jako určité vyvrcholení jedné etapy?

Pokud by tomu tak mělo být, byla to krásná etapa, završená čtyřmi neočekávanými cenami, které mě moc potěšily. Dokonce jsem si pomyslela, že to snad už nebyla ani náhoda (smích).

Jaká to byla práce na Romeovi, ať už s pěveckými partnery, dirigenty Tomášem Braunerem a Jakubem Žídkem či režisérem Petrem Gáborem?

Mám strašně ráda zkušební proces. Když se sejde schopný režisér, dirigent a fajn parta, je to radost. Myslím, že i u inscenace Romea tomu tak bylo a bylo to na výsledku snad i vidět.

Jaký typ režiséra vám osobně nejvíc vyhovuje?

Vyhovuje mi režisér, který je připravený, má svou vizi, nutí mě přemýšlet a třeba i přehodnocovat můj pohled na postavu, ale zároveň mě nechá dát do postavy můj osobní vklad. Měla jsem štěstí, že jsem se, až na pár výjimek, setkala s režiséry, kteří byli přesně takoví.

Julii jste zpívala ve francouzštině, v kolika dalších jazycích ještě zpíváte?

Kromě francouzštiny zpívám v italštině, němčině, angličtině, latině a češtině…

Od roku 2010 jste stálou členkou operního souboru Národního divadla moravskoslezského, ale vy jste v Ostravě hostovala už pár let předtím. Vzpomenete si na vaši první roli?

Mojí první rolí v Ostravě, kterou jsem zpívala ještě jako studentka pražské konzervatoře, byla Fiordiligi v Mozartově opeře Cosi fan tutte. Opera se hrála v českém přebásnění Jaromíra Nohavici a byla velice úspěšná. Moje role byla přejmenovaná na Lízu a mojí sestrou Dorkou (Dorabellou) byla tenkrát Zuzka Dunajčanová (Šveda), se kterou jsme vstupovaly poprvé svorně na divadelní prkna. Bylo to díky soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde nás „objevil“ tehdejší ředitel ostravského divadla, Luděk Golat. Myslím, že hezčí vstup na profesionální scénu jsem si nemohla přát.

Na které role, které jste zpívala nebo zpíváte v Ostravě, jen tak nezapomenete?

V Ostravě jsem vždy dostávala krásné příležitosti, role „psané na tělo“, takže každá z nich byla nezapomenutelná. Asi nejvýraznější a zároveň nejtěžší rolí, kterou jsem zpívala, a to nejen v Ostravě, ale vůbec, byla role Zerbinetty ve Straussově Ariadně na Naxu. Krásná, ale náročná práce. Dokonce jsem byla přesvědčená, že to nemůžu zvládnout – ale vyšlo to. Od té doby si vždycky říkám, že když jsem zvládla Zerbinettu, zvládnu i další úkoly (smích).

Co vás kromě vlastní práce k Ostravě přitáhlo či přitahuje?

Ostrava si mě získala atmosférou, která v divadle vládne. Už jako úplnou začátečnici mě všichni přijali mezi sebe a chovali se ke mně jako k sobě rovné kolegyni. To se nikdy nezměnilo, a tak se tam doteď cítím jako doma.

S kým si z ostravských kolegů nejvíc rozumíte? Kdo vám imponuje?

Je to těžké říct, s každým z nich mám jiný vztah, ale se všemi příjemný. Za ta léta jsme se vzájemně dobře poznali – hostuji v tomto divadle od roku 2006, a myslím, že nám to jako kolektivu funguje výborně. Stejně tak mi každý z nich imponuje svým uměním, ale asi nejvíc, nejen uměním, ale i profesionalitou, nadhledem, pokorou a obrovským nadšením k jakémukoli úkolu, který je jí svěřen, mně imponuje Eva Dřízgová.Nestýská se vám po rodných Českých Budějovicích, kde přece jen máte kořeny a určitě jste tam zažila hodně krásného…?

Do mého rodného kraje se vracím tak často, jak mohu. Poslední dobou jezdím domů častěji než obvykle, takže se mi stýská méně. V divadle mě navíc čeká také jedna krásná role, takže si nemůžu stěžovat (smích).

V Českých Budějovicích jste ostatně získala tři Jihočeské Thálie. Za které postavy to bylo?

Jedna byla za roli Neddy v Komediantech, druhá za Gildu v Rigolettovi. A třetí Jihočeská Thálie byla oceněním publika za nejoblíbenější ženskou umělkyni. Večer předávání cen v Českých Budějovicích je vždy velmi milý a příjemný, a tak jsem ráda, že tam může přijít celá moje velká rodina a prožívat tyto vzácné chvíle se mnou.

Z posledních příležitostí na ostravské operní scéně je třeba rozhodně ještě zmínit vaši Annu Bolenu, která uchvátila publikum. Uchvátila i vás?

Každá role, která je nová, nově nastudovaná, je pro mě v tu chvíli výjimečná, intenzivní, zarytá pod kůží… Anna Bolena je krásná, ale náročná role. Myslím, že naše inscenace je ve všech směrech povedená, a já jsem moc ráda, že jsem tuto výzvu zvládla pokořit.

Kromě stálého angažmá hostujete i mimo Ostravu. Je hodně náročné zpívat v Ostravě a k tomu ještě jezdit do Českých Budějovic nebo do Prahy?

Vše je na domluvě. Já mám to štěstí, že ve všech divadlech mně zatím vycházejí maximálně vstříc, takže všechno se dá zvládat bez problémů. Je to sice určitě náročné, cestování je únavné, ale to je určitá daň, kterou všichni platíme za naše, jinak krásné povolání.

Každý umělec prochází na začátku fází poznávání a seznamování se s oborem a lidmi, kteří už něco umějí a mají na něj vliv. Kteří zajímaví lidé z branže posunuli dál vás?

Já jsem měla od začátku obrovské štěstí, že mě připravovala na konzervatoř a dál pak až doposud pěvecky vzdělávala paní Libuše Domanínská. To je velká škola všeho, co by pěvec měl zvládat a mít. Na konzervatoři mě velmi ovlivnila paní profesorka Regina Szymiková a můj nynější šéf Robert Jindra, kteří nám dali pevné základy k hudební přípravě, nastudování a provedení opery na jevišti. V divadle jsem se pak učila od každého něco, nejvíce mě asi ovlivňovali režiséři a dirigenti, kteří byli v Ostravě vždy na výborné úrovni. V poslední době se nejčastěji, kromě paní Domanínské, obracím k výbornému hudebnímu poradci a velkému hudebnímu nadšenci Marku Pinzowovi.

A co vás nejvíc ovlivnilo v životě? Nebo kdo?

Samozřejmě kromě mojí velké, obětavé rodiny, mě v životě nejvíc ovlivnila právě Libuška Domanínská. Já vím, že ji zmiňuji ve všech rozhovorech, a ona sama mi říká, že už to nemám dělat, že je to moje práce a moje zásluha, ale není to tak docela pravda. Bez ní bych rozhodně nebyla tam, kde jsem, a možná ani taková, jaká jsem. Je dost možné, že bych ani nezpívala operu. Zasluhuje si veškerý můj vděk, a kdo ji jen trochu zná, chápe, že si neodpustím ji vždy zmínit a poděkovat jí za všechno, co pro mě udělala a stále dělá.Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?

Určitě to, že můžu stát na jevišti Národního divadla v hlavních rolích a užívat si atmosféru zlaté kapličky.

Které postavy byste chtěla zpívat dejme tomu za takových deset let?

Hlas se stále vyvíjí, ale nevím, jak rychle a kam se bude vyvíjet ten můj. Myslím, že bych mohla spět k Normě, Aidě, Abigail…

Kdybyste měla vyjmenovat pět vašich TOP rolí, které by to byly a proč?

Podle mého soudu by to byla Markétka ve Faustovi, Julie v Romeovi a Julii, Nedda v Komediantech, Donna Anna v Donu Giovannim, Violetta v La traviatě a Anna Bolena. Proč? Cítím se v nich asi nejlépe a doufám, že tento pocit přechází i na diváky.

Kdo patřil v době, když jste byla ještě studentkou, mezi vaše oblíbence? Koho jste obdivovala, poslouchala? A nemyslím tím jen hvězdy opery, ale třeba i z oblasti rocku a popu…

V opeře je to Christina Vasileva z jeviště Státní opery, z nahrávek Libuše Domanínská, Milada Šubrtová, Stanislava Součková, Marie Podvalová, Gabriela Beňačková, Peter Dvorský… Ze zahraničních pěvců Luciano Pavarotti, Mirella Freni, Kiri Te Kanawa, Renee Fleming, Edita Gruberová, Maria Callas, Samuel Ramey, Montserrat Caballé, Beverly Sills, Elisabeth Schwarzkopf, Lucia Serra, Lucia Popp, Sumi Jo, Kathleen Battle, Anna Netrebko… A z populární hudby je to Celine Dion, Whitney Houston, Mariah Carey, Barbra Streisand, Michael Jackson, z naší scény moje láska Karel Gott, Lucie Bílá, Helena Vondráčková, také Waldemar Matuška a Dalibor Janda…

Při které činnosti si nejlíp odpočinete, co vám přináší nejlepší relax?

Kromě spánku to jsou chvíle s rodinou, kafe s přáteli, čtení, plavání, procházky, masáže, momentálně (rozhovor vznikal uprostřed září, pozn. aut.) sbírání hub v lese. (smích)

Čeho se bojíte?

Porodu. (smích)

Kdo se bojí vás…?

Doufám, že nikdo, možná občas po ránu můj manžel. (smích)

Co je pro vás naprostý luxus?

Nechci to zakřiknout, ale můj život je luxus, mám se jako v bavlnce. Jsem šťastný člověk a doufám, že to tak bude co nejdéle…

Když máte volný večer, není pro vás problém zajít do divadla a podívat se i na něco, v čem nezpíváte?

Musím uznat, že častěji chodím v Ostravě, protože jsem tam většinou bez manžela, tak večer nemusím domů. Ostravská činohra je skvělá, chodím na ni strašně ráda. Na operu samozřejmě také, ale opera nemá tolik představení. Rozhodně mi to nevadí, naopak, je to skvělý pocit, že někdy se můžete jít v klidu jen podívat a užít si to i z druhé strany. Jeden čas jsme s mým kamarádem a pěveckým kolegou Michalem Křístkem chodili v Ostravě od premiéry po derniéru na každou reprízu Divadelní komedie a vždycky jsme se královsky bavili! Na divadle je jedinečné to, že každé představení je jiné, vždy vás něco překvapí a pokaždé má stejné představení trochu jinou atmosféru. Ráda ale zajdu i na balet a kino mě baví snad jako každého mladého člověka. (smích)

Co vás v poslední době mimořádně zaujalo ve světě opery?

Asi nejčerstvější zážitky z opery, i když už to bude taky nějaká chvilka, jsou koncertní provedení opery Věc Makropulos a opera Lohengrin v Ostravě. Byly to jedinečné zážitky! Jinak mě stále mimořádně fascinuje můj velký kamarád Adam Plachetka, který se tak rychle, ale naprosto zaslouženě a vlastně i očekávaně, dostal do úplně jiného světa a začíná kopat za světovou první ligu…

Pokud vím, měla jste nejen náročnou minulou sezonu, ale nezahálela jste ani během prázdnin…

Minulá sezona byla opravdu náročná, ale zároveň nadmíru oceněná a završená krásným úkolem v podobě Anny Boleny. O prázdninách jsem měla pouze dvě představení Rigoletta na otáčivém hledišti v Českém Krumlově, takže jsem si bohatě a přece jen až neobvykle odpočinula…

Jakým způsobem jste během prázdnin relaxovala?

Byla jsem s rodinou ve Vysokých Tatrách, což byla taková fajn dovolená. Jinak jsem většinu času trávila ve Vidově, v rodné vesnici na jihu Čech, kde jsem si užívala nejvíc své roční neteřinky Natálky.Do nové sezóny jste nastoupila tedy odpočatá a dobře naladěná. Co nového vás v následujícím období čeká, na co se těšíte?

Teď nám v Ostravě vrcholí přípravy před premiérou Verdiho Ernaniho, která bude 10. října. Pak už budu zpívat představení v Ostravě, v Praze a v Plzni. Po Novém roce mě čeká nejkrásnější role, a to role maminky, na kterou se moc těším. A co bude dál, to se uvidí…

Existuje role, kterou vám ještě nikdo nenabídl a po které toužíte?

Asi role Manon Lescaut ve stejnojmenné opeře Giacoma Pucciniho. Nevím, jestli si ji někdy zazpívám, ale snít o tom můžu. (smích)

Kterou příčku ve vašem žebříčku hodnot zaujímá jeviště a vůbec čas tam strávený?

Asi třetí, hned po rodině a zdraví, přináší mi totiž všechno ostatní.

Děkuji za rozhovor.
*** 

Vizitka:
Sopranistka Jana Šrejma Kačírková pochází z Českých Budějovic. V roce 2006 absolvovala Pražskou konzervatoř. Již v době studií získala řadu ocenění na mezinárodních pěveckých soutěžích (mj. na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech).

V roce 2006 se stala hostem opery Národního divadla moravskoslezského, od roku 2010 je stálou členkou souboru. V uplynulých letech se zde představila například v rolích Anne Trulove ve Stravinského Životu prostopášníka, Anny Boleynové ve stejnojmenné Donizettiho opeře, Violetty Valéry ve Verdiho opeře La traviata, Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě a zejména Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie, za kterou jí byla udělena prestižní Cena Thálie 2012.

V poslední době se Jana Šrejma Kačírková představila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích jako Donna Anna v Mozartovu Donu Giovannim v režii Jiřího Menzela, v libereckém divadle F. X. Šaldy jako Amina v Belliniho Náměsíčné a Violetta Valéry ve Verdiho La traviatě a v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako Markétka v opeře Charlese Gounoda Faust a Markétka. Pravidelně hostuje v pražském Národním divadle v rolích Adiny v Donizettiho Nápoji lásky, Konstanze v Mozartovu Únosu ze serailu, Donny Anny v Mozartovu Donu Giovannim, Zuzanky v Mozartově Figarově svatbě a Terinky v Dvořákově Jakobínovi.

Jana Šrejma Kačírková byla hostem řady významných festivalů – Ercolano, Lecca, Pafos Afrodite Festival na Kypru, Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl a Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, na kterém účinkovala společně s José Curou. Je trojnásobnou držitelkou ceny Jihočeská Thálie. V roce 2013 získala čestnou cenu Libuška na Festivalu hudebního divadla OPERA 2013 za mimořádnou interpretaci role Gildy v opeře Giuseppa Verdiho Rigoletto v nastudování Jihočeského divadla České Budějovice.
(zdroj: www.ndm.cz)
***
A tady je ještě douška Petra Gábora, který režíroval tolik úspěšnou operní inscenaci Gounodova Romea a Julie, kde postavu Julie vytvořila právě Jana Šrejma Kačírková:

Herecká spolupráca s pani Kačírkovou na postave Julie prebiehala s veľkým nasadením. Janka je veľmi intuitívna a emotívna žena a v tom duchu rozvíjala aj svoj herecký talent. Réžijné pripomienky spracúváva veľmi dosledne a výsledkom je výrazne koncentrovaný, plnokrvný a prirodzený herecký výkon. Júliu obdarila úprimnou emóciou a krehkosťou jej duše. Jednoducho s Jankou je radosť spolupracovať, ma zmysel pre humor, ktorý mám pri práci veľmi rád i ja. 

Foto Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, archiv Jany Šrejma Kačírkové a Robert Rohál