O Íránu, Rejchovi a žestích

Zápisník Jindřicha Bálka (30)

Z událostí minulého týdne musím vzpomenout setkání s íránským dirigentem a skladatelem, který dirigoval Orchestr FOK. Ani ne proto, že by Šardád Rohání komponoval tak objevnou hudbu – sám navíc v Iránu už desítky let nežije a zvolil si Ameriku. Jenom jsem si ale znovu uvědomil, jak málo informací a hlavně bezprostředních informací člověk o této zemi má. V běžném povědomí máme vlastně jen perské koberce a „íránský jaderný program“. A pak je člověk vděčný i za normální novinářské setkání s někým, kdo z takové „nebezpečné“ země pochází a dělá tam něco normálního.Asi bychom taková setkání měli vždycky víc vyhledávat, protože jinak nám bude opravdu stačit zpravodajství o „napětí na Blízkém východě“. Takže díky FOKu za tuto Hudbu Persie – byl to navíc projekt, který navazoval na Hudbu pro perského Šáha, která před rokem zcela jedinečným způsobem připomněla až objevila jednu kapitolu z filmové hudby Zdeňka Lišky.

A když jsme u toho objevování, Musica Florea znovu připomněla Antonína Rejchu – zajímavého skladatele a jednoho z našich historicky nejvlivnějších hudebních pedagogů. „Učil Francka i Berlioze – a byl to takový učitel národů v hudbě,“ řekl dokonce v rozhovoru Marek Štryncl. Rozhodl se pro Rejchovu experimentální skladbu Harmonie sfér a v rámci svého festivalového cyklu ji v pátek uvedl.Jinou méně sledovanou událostí bylo finále rozhlasové soutěže Concerto Bohemia 2013 ve středu na Žofíně. Studentské tváře vždycky sympaticky oživí koncertní sál, který už člověk kvůli tolika komerčním akcím málem vytěsnil z kulturního povědomí. Soutěž mladých ansámblů různého obsazení letos vyhrál Žesťový soubor Pražské konzervatoře pod vedením učitele a dirigenta Jiřího Šedivého. A skvěle zahráli atraktivní a jistě nejen mě do té doby neznámé Londýnské miniatury Gordona Langforda. S jistým překvapením jsem si uvědomil, že skladbu pro takový soubor – hrál ve složení čtyři trubky, čtyři trombóny, lesní roh a tuba – člověk vlastně nemá šanci u nás slyšet v jiném provedení než od souboru konzervatoristů.Žesťové skupiny orchestrů koncertují minimálně, Hudba hradní stráže se drží svého jiného repertoáru a kromě Janáčkovy Symfonietty se jí také nedostává dost prostoru. A velký soubor žesťů navíc může těžko dlouhodobě fungovat jako samostatný ansámbl. Třeba se ale někdo časem inspiruje a k atraktivnímu repertoáru pro žesťové soubory se bude sahat více. Dodnes s úžasem a nadšením poslouchám CD, které natočila žesťová sekce Berlínských filharmoniků – nechybí na něm Purcell, ale ani transkripce Bachova třetího Braniborského koncertu pro žestě, a ani skladby soudobých autorů. Je to virtuózní i vznešeně slavnostní hraní. Takže zpětně dík studentům a studentské soutěži za připomenutí vzácně uváděného repertoáru. Naším nejznámějším „dechařským“ souborem samozřejmě zůstává Afflatus kvintet, který hraje tuto neděli pro velký zájem v Rudolfinu dokonce dvakrát. Takže snad bude mít dost následovníků.

Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava