Piotr Olech, polská kontratenorová superstar

Polský kontratenorista Piotr Olech je tichý, introvertní člověk. Myslím, že právě to je klíčem k jeho hluboce procítěnému, niternému pěveckému projevu. Do svojí interpretace dokáže posluchače doslova vtáhnout tak, že se jim tají dech. Nastupuje ono tajemné kouzlo, pro které se jen těžko hledají slova. I proto jsem měla před rozhovorem s ním tak trochu obavy, jakým bude pro náš dialog partnerem. Obavy to byly zbytečné. Byl vtipný, sdílný, příjemný, přátelský. A musím přiznat, že ta jeho cesta ke zpívání mě dost překvapila.
Piotre, kdy a kde začal váš zájem o hudbu? Pocházíte z hudební rodiny?

V mojí rodině nikdy žádní profesionální hudebníci nebyli, ale všichni jsme rádi muzicírovali a zpívali. Myslím, že jsem tedy díky všem podědil svůj dobrý sluch. Jako malý jsem začal chodit do základní hudební školy, kterou jsem opustil až po maturitě, po dvanácti letech. Měli jsme rozšířenou výuku hudební výchovy, každý hrál na nějaký nástroj. Já na klarinet, se kterým jsem školu absolvoval.

A co zpěv? Chodil jste zpívat do školního sboru?

Ve škole sbor byl, ale já jsem – právě díky klarinetu – hrál ve školním orchestru. Zpívat ve sboru jsem začal až na vysoké škole, na Akademii muzycznej ve Varšavě. Začal jsem studovat hudební výchovu a sbormistrovství, a tehdy na začátku studia jsme měli tříletý pěvecký kurz. Musel jsem tedy zpívat i ve sboru. Tam jsem přišel jako nováček a samozřejmě – chyběli tenoři. Sbormistr mi tehdy řekl, že mám za sebou dvanáct roků studia hudby a že budu zpívat v tenorech. Já, baryton, jsem se s tenorem musel nějak vyrovnat, musel jsem začít zpívat technicky jinak. Začal jsem tak více méně „nevědomě“, na vyšší tóny jsem musel falzetem a docela se mi to zalíbilo! A tak jsem se snažil víc rozvinout tuto svoji nečekanou hlasovou dispozici a začal jsem zpívat altové party. Je to paradoxní, zpíval jsem v polském Národním symfonickém sboru Varšava v barytonech, abych si vydělal nějaké peníze, ale začalo mě to více táhnout ke kontratenoru.

Myslíte si, že byste jako barytonista neuspěl?

Jako baryton jsem byl celkem dobrý, ale můj hlas nebyl ničím výjimečný. Myslím, že jsem neměl moc šancí jako baryton prorazit, je jich hodně. Zjistil jsem, že v kontratenorové poloze je můj hlas mnohem zajímavější. Cítil jsem, že se pěkně rozvíjí. Prostě jsem se mu začal více věnovat, začal jsem zpívat starou hudbu, především madrigaly a moteta, nejprve v kvintetu. Přišly i první menší sólové příležitosti, komorní koncerty.

Přelomový okamžik nastal, když mě pozvali do Lublinské filharmonie jako alt do Händelova Mesiáše. Já, tehdy ještě bez pořádného pedagogického kontratenorového vedení, jsem najednou stál na scéně mezi významnými sólisty, profesory zpěvu z akademie. Byli jsme kolegové! Pan profesor zpěvu Piotr Kusiewicz z akademie z Gdaňska se mě po koncertě zeptal, jestli bych chtěl u něho studovat obor kontratenor. Je to znamenitý tenorista a v Polsku je velice váženým umělcem. Naštěstí věděl, jak kontratenor učit. U něho jsem pak dva roky individuálně studoval. Studia mi šla rychle i díky tomu, že už jsem dostával docela velké příležitosti. Zpíval jsem například ve Varšavě v Händelově Rinaldovi a to mi ve studiu uznali.Takže vy jste vlastně diplomovaný polský kontratenorista!

Ano, je to tak!

Jakou hudbu zpíváte nejvíc?

Zpívám samozřejmě nejvíce hudbu barokní, ale i raný klasicismus. S ansámblem Ars Cantus Wroclaw jsem zpíval renesanční hudbu, ale i dřívější…

…dostáváte nějaké příležitosti i v opeře?

Poprvé jsem zpíval v Monteverdiho opeře Korunovace Poppey. No, zpíval… Pilně jsem zkoušel a pan ředitel opery nakonec řekl, že má na hostování nějakého kontratenora ze západu, a já skončil bez jediného představení. Tak to byla moje první, ale neuskutečněná role (smích). Druhou roli v Mozartově Apollo a Hyacinthus jsem si už pak v Komorní opeře Varšava zazpíval! A dokonce jsem si postupně zazpíval obě hlavní role, nejprve Hyacintha a pak i Apolla. V této inscenaci jsem vystupoval celých deset let. Ale musím přiznat, že operních příležitostí mám ve srovnání s koncertními mnohem méně.

Byla jsem poměrně hodně překvapená množstvím CD, na kterých jste se podílel… Kolik jich přesně je?

Asi okolo třiceti…

Vy jste tedy vlastně polská kontratenorová superstar!

(smích) …To nevím! Ale když jsem začínal v roce 1994, v Polsku moc kontratenorů nebylo. Dnes se to už mění, přichází nová generace mladých zpěváků, kteří se tomuto oboru věnují. Navíc, v dnešní době není problém jakékoli CD vydat, když si ho zaplatíte.

Vraťme se k vaší koncertní činnosti. Kdy jste s ní začal? Řekněte něco o svých zajímavých příležitostech…

První koncert jako sólista jsem měl v roce 1998. Bude to už patnáct let… Zpívám samozřejmě hodně s polskými orchestry. Nejdůležitější je pro mě Marek Toporowski, vynikající cembalista, varhaník. S ním jsem svou koncertní kariéru začínal a naše spolupráce trvá do dneška. Cenná je i spolupráce s orchestrem Capella Cracoviensis včele s Janem Tomaszem Adamusem, také skvělým cembalistou, varhaníkem a ředitelem v jedné osobě. Oba jsou i vynikajícími specialisty na barokní hudbu a jako cembalisté hrající basso kontinuo jsou i dirigenti.

V roce 2003 jsem byl 2 měsíce na barokních kurzech v Ambronay ve Francii. Tam jsem se potkal s Paulem McCreeshem z Londýna. Zpíval jsem Händlovo oratorium Athalia. Nejdřív jsme připravili scénické provedení, bylo to moderní pojetí. A po měsíci zkoušení a příprav jsme projeli Francii, Portugalsko a Belgii. Rád vzpomínám také na Bachovy Matoušovy pašije, při kterých jsem se potkal s Konradem Junghänelem ze souboru Cantus Köln. A nesmím zapomenout na setkání s Andreasem Speringem, se kterým jsme provedli koncertní verzi Händelovy opery Ariodante. Já jsem zpíval roli Polinessa. Andreas Spering patří také k vynikajícím dirigentům, cembalistům a specialistům na baroko, to byla také nezapomenutelná zkušenost!Co zajímavého máte ve svém kalendáři v současné době? Jaké koncerty? Projekty?

V prosinci 2013 jsem vystupoval na hodně zajímavém adventním koncertu s Wroclawským barokním orchestrem. Byl to Magnificat od Bacha a totéž i od polského barokního skladatele Marcina Józefa Źebrowského. Na to jsem se moc těšil, už jen proto, že koncert byl zaznamenáván a přenášen rozhlasem, pro posluchače v celé Evropě. V obou skladbách nebyl sbor, takže jsme zpívali všechny ansámbly. Mimochodem, na tomto projektu se podíleli i čeští zpěváci – Tomáš Král a Markéta Cukrová, přijeli sólisté i z Portugalska.

A nejnověji: kolo osudu se pěkně zatočilo, v březnu 2014 budu s Markem Toporowskim znovu zpívat Händelova Mesiáše, tedy roli, kterou jsem svou kariéru začínal! Bude to s Filharmonií Śląska Katowice. Tím se po patnácti letech vrátím ke svému prvnímu velkému sólovému partu! A na jaře 2014 mě čeká i první spolupráce se souborem Collegium Vocale Gent.

Piotre, platí stále, že vyučujete na pedagogické fakultě?

Ano, vyučuji zpěv na pedagogické fakultě Univerzity Lublin. Občas vyučuji i na kurzech. Byl jsem několikrát třeba na kurzech v Rajnochovicích, v Holešově…

… tak to jste se musel potkat i s Adamem Plachetkou, naší současnou nastupující českou operní hvězdou.

Ano, společně jsme se připravovali na barokní provedení Händelova Mesiáše... Vloni jsem také vedl společně se svým kolegou, německým kontratenoristou Stevem Wächterem první kontratenorové mistrovské kurzy v Olomouci, organizované nadšenou propagátorkou kontratenorového oboru Kateřinou Zahradníčkovou. Doufám, že i tato spolupráce bude pokračovat!

Děkuji za rozhovor, hodně dalších úspěchů!

Vizitka:
Piotr Olech – kontratenor

Absolvoval s vyznamenámím studia na katedře zpěvu a herectví na Hudební akademii v Gdaňsku ve třídě profesora Piotra Kusiewicze. Diplom získal i na katedře hudební výchovy na Hudební akedemii Frederica Chopina ve Varšavě. Zúčastnil se mnoha mistrovských kurzů, například s Paulem Eswoodem, Kai Wesselem, Stephenem Taylorem a se členy ansámblu The King´s Singers. V letech 1995–2000 byl členem ansámblu Cantus, se kterým získal druhou cenu na souteži rané hudby The Past for the Future ve Varšavě a cenu nejlepšího debutanta na osmém ročníku Festivalu staré hudby ve Varšavě.

Spolupracuje s Varšavskou komorní operou, Krakovskou Komorní operou, stejně jako s polskými a zahraničními  filharmoniemi, komorními  orchestry a soubory specializujícími se na interpretaci staré hudby, například Concerto Polacco, Concerto Köln, Capella Cracoviensis, Fretwork, Wrocław Baroque Orchestra, Ars Cantus, Czech Ensemble Baroque, Solamente Naturali.

Vystupoval s dirigenty Andrew Parrottem, Paul McCreeshem, Markem Toporowskim, Janem Tomaszem Adamusem, Konradem Junghänelem, Andreasem Speringem, Paulem Goodwinem, Massimilianem Caldim, Robertem Balconim, Marco Vitalem, hostuje na mnoha významných hudebních festivalech teměř po celé Evropě.

Zpívá rád především barokní hudbu, ale často si vybírá i klasicistní, raně romantický, případně soudobý repertoár (má důvěru skladatelů k premiérování jejich děl). Nahrává také pro polské rádio i televizi. Nahrál okolo třiceti CD. Tři z nich získaly cenu Fryderyk polské gramofonové akademie.

Piotr Olech vyučuje na  Hudebním istitutu Univerzity Marie Curie-Skłodowské v Lublinu. Vedl také mistrovské kurzy barokní hudby v Polsku a v České republice.

Foto archiv, archiv Divadla Juliuzsa Osterwy v Lublinu