Seznamte se: Libor Suchý

Volání po tom, aby média vedle úspěšných zpěváků a hudebníků věnovala aspoň občas svůj prostor i teprve nastupující generaci umělců, je slyšet už hodně dlouho. A zdá se, že stále silněji, úměrně k tomu, jak postupně ubývá prostoru, který sdělovací prostředky kultuře věnují. I proto jsme se rozhodli vedle dalších našich aktivit přijít i s novým seriálem, ve kterém hodláme představovat ty nejúspěšnější současné studenty Pražské konzervatoře, školy s více než dvousetletou slavnou tradicí, se kterou si v lecčems nezadají ani její současné dny.
***

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře:
Libor Suchý – klarinet

Kdy a kde jsem se narodil
Narodil jsem se 22. listopadu 1994 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Moje matka je absolventkou konzervatoře v Teplicích, obor housle. Nyní vyučuje tento nástroj na základní umělecké škole a zároveň hraje v několika souborech v okolí mého bydliště.

Jaké byly moje hudební začátky
S hudbou jsem začal již v raném dětství. Od mládí jsem, právě na popud své maminky, začal hrát na zobcovou flétnu. Asi ve druhé třídě základní školy jsem začal hrát na klarinet pod vedením Františka Uhlíka.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Myslím, že právě osoba pana učitele mi byla inspirací, abych zůstal tomuto nástroji věrný.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Nejraději vzpomínám na jedno z mých prvních vystoupení. Myslím, že to bylo v divadelním sále v Hořicích, kdy jsem si, protože jsem byl skutečně velmi hubený, oblékl koncertní kalhoty zipem dozadu. Naštěstí si toho, kromě mé matky (která se asi v hledišti tiše modlila) nikdo nevšiml. Mimochodem, hubený jsem stále.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Jak jsem již výše uvedl, s klarinetem jsem začínal u pana učitele Františka Uhlíka na ZUŠ v Hořicích v Podkrkonoší. Již ve třinácti letech jsem byl na první konzultaci u docenta Milana Poláka, profesora Pražské konzervatoře. Při této první návštěvě jsem byl skutečně velmi nervózní, ale zároveň zvědavý na jeho hodnocení. Naštěstí vše dopadlo pro mě dobře a pan profesor se mi věnoval formou konzultací až do talentových zkoušek. To, že se mým učitelem stal pan profesor Polák, považuji za největší štěstí mé dosavadní kariéry. Na tomto místě ale musím zmínit jména dalších učitelů, kteří se mi stále věnují, hlavně pana profesora Milana Řeřichu a Ludmilu Peterkovou. Zúčastnil jsem se také řady mistrovských kurzů u různých pedagogů po celé Evropě, kdy různé pohledy jednotlivých profesorů jsou mi velkou inspirací.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel, a co hlavně mně daly
2011 – Carlino, Itálie – 2. cena
2011 – Breno, Itálie – 2. cena
2011 – Concertino Praga – 1. cena národní kolo
2011 – Concertino Praga – čestné uznání  mezinárodní kolo
2012 – Concertino Praga – 2. cena národní kolo (komorní hudba)
2012 – Concertino Praga – 2. cena mezinárodní kolo (komorní hudba)
2012 – Yamaha stipendium – vítěz
2012 – Bari, Itálie – 3. cena
2012 – Carlino,Itálie – 2. cena
2012 – Soutěžní přehlídka konzervatoří v Teplicích – 1. místo a titul Absolutního vítěze
2013 – Česká republika, Czech Clarinet Art – 2. cena
2013 – Milano, Italie International Competition Societa Umanitaria – postup do finále
Myslím si, že každá ze soutěží, tak jak jsem se jich postupně zúčastňoval, mne posunula vždy o  kousíček dál. Porovnání s ostatními klarinetisty z celého světa, konzultace s členy poroty, ale i vypjatá soutěžní vystoupení, to vše pro mne bylo a zůstává nenahraditelnou inspirací. Zde musím zmínit soutěž, která se uskutečnila na jaře letošního roku, Czech Clarinet Art, kdy se po dlouhé době objevila v České republice soutěž klarinetů skutečně světové úrovně.

Co považuji za svůj největší úspěch
Myslím, že to bylo letošní vítězství v konkurzu Zahraj si s Českou filharmonií. Hrdý jsem i na titul absolutního vítěze Soutěže  konzervatoří v roce 2012 a vítězství Yamaha stipendium 2012.

Jak hodně na svůj nástroj cvičím
Cvičím v průměru čtyři až šest hodin denně.

Můj profesní vzor
Opět na prvním místě musím zmínit mého pana profesora Poláka, je to můj skutečný vzor jak po stránce muzikantské, tak po stránce lidské. Pokud mohu soudit, je to dle mého názoru v současné době nejlepší klarinetový pedagog u nás. Je mým velkým štěstím, že se právě on stal mým učitelem. Dalším velkým vzorem je mi určitě pan profesor Milan Řeřicha ze švýcarského Lugana. Každá hodina, kterou mi dal, mě posunula vždy dál. Skvělou školou je i poslech jeho krásných CD.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Mým současným cílem je dokončit Pražskou konzervatoř a pokusit se studovat na některé ze zahraničních vysokých škol. Samozřejmě, že jako každý muzikant bych se chtěl stát sólistou nebo alespoň předním hráčem v některém ze světových orchestrů. Vím ale, že cesta k tomu bude ještě dlouhá a trnitá.

Jakou hudbu hraju nejraději
Samozřejmě nejraději hraji klasiku, jako jsou například Francaix, Mozart, Debussy, ale i české autory – Martinů, Kramáře a další.

Jakou muziku rád poslouchám
Poslouchám muziku napříč všemi žánry, ale skutečně rád si poslechnu swing a jazz. Samozřejmě mne zaujme každá dobrá hudba, kterou uslyším.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas
Hodně volného času trávím na koncertech, v divadle, ale rád si zahraji i fotbal.

Co mně dokáže udělat největší radost
Jsou to hlavně živé jazzové koncerty a posezení s přáteli.

Moje největší přání
To, co si skutečně nejvíc přeji, je moje tajemství, se kterým se v tuto chvíli nechci s nikým dělit. Doufám, že mi to čtenáři prominou.***

Milan Polák, profesor Libora Suchého
Libora jsem poznal před pěti lety na první konzultaci. Měl zájem o studium na Pražské konzervatoři a už v té době se dal rozpoznat jeho výjimečný hudební talent. S blížícím se termínem přijímacích zkoušek bylo potřeba procvičovat hru stupnic, což většině uchazečů činí problémy. Libor byl ale výjimka, stupnice hrál brilantně, ve velmi rychlých tempech a u přijímacích zkoušek všechny mé kolegy oslnil. Dokonce prohlásil, že hrát stupnice ho baví ze všeho nejvíc!

Dovolím si tvrdit, že Libor Suchý patří mezi nejvýraznější talenty, s jakými jsem se během mé pedagogické praxe setkal. Už po třech měsících studia zvítězil v soutěži mladých hudebníků Concertino Praga a pravidelně se umísťuje na předních místech v evropských soutěžích. Jedním z jeho mimořádných úspěchů je vítězství v přehrávce pro mladé hudebníky pořádané Českou filharmonií. To, že ve svých devatenácti letech bude vystupovat  sólově v Rudolfinu, za doprovodu České filharmonie, je nejen obrovský úspěch, ale i  pocta, které se nedostává každému. Troufám si říct, že o takovéto příležitosti sní většina interpretačních umělců u nás. Mimořádně oceňuji přístup České filharmonie a zejména šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka k mladé generaci posluchačů a mladým interpretačním umělcům. Chtěl bych také poděkovat vedení Pražské konzervatoře za podporu a vytváření nových příležitostí pro mimořádně talentované studenty.

Na Liborovi oceňuji jeho pracovitost, cílevědomost a houževnatost. Většině interpretů negativně poznamená tréma nebo nervozita jejich koncertní výkon. Libor patří mezi ty, kteří předvedou na pódiu ten nejlepší výkon, jakého jsou schopni, to je mimořádná schopnost a jsem vždy mile překvapen výsledkem.

Držím mu palce, aby dál úspěšně rozvíjel svoji kariéru a aby se mu vyplnilo všechno, co si předsevzal.
***

Pavel Trojan, ředitel Pražské konzervatoře
Klarinetová třída Pražské konzervatoře je ozdobou školy. Její výsledky jsou skutečně impozantní. Vedle mimořádného Libora Suchého, kterého představujeme, jsou zde dnes nejméně tři další nadprůměrně vynikající studenti: Marek Švejkar – žák Milana Poláka, Anna Paulová – žákyně Milana Poláka a Ludmily Darjanin Peterkové, a Lukáš Böhm – žák Milana Poláka. Ti také dělají škole čest, z významných soutěží nosí jednu cenu za druhou, úspěšně koncertují, jsou úspěšní v konkurzech atd. Podobně jako Libor Suchý mají předpoklady ke krásné umělecké dráze a mohou vyzrát ve výrazné umělecké individuality.

www.prgcons.cz

Foto archiv Libora Suchého, Václav Pancer