Seznamte se: Aliaksandr Yasinski

  1. 1
  2. 2
Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře: Aliaksandr Yasinski – akordeon, skladba
Aliaksandr Yasinski (zdroj archiv A. Yasinski)

 

Kdy a kde jsem se narodil

Reklama

Narodil jsem se v roce 1989 ve městě Baranavičy, Bělorusko.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Ačkoliv se hudbě u nás v rodině nikdo nevěnoval profesionálně, táta hraje na kytaru, klavír a knoflíkový akordeon (u nás se tomu říká „bajan“), děda krásně zpívá a babička měla skvělý hudební sluch – neuměla číst noty, ale uměla zahrát jakoukoliv melodii na libovolný nástroj.

Jaké byly moje hudební začátky

Jako „normální“ kluk jsem chtěl hrát na kytaru. Ale moje první učitelka nějak přemluvila moji mámu a rozhodly za mě, že budu chodit na akordeon.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor

Vybral jsem si hudbu, protože ji miluji. Baví mě to a naplňuje. A taky ji chci poznávat z různých směrů – studoval jsem akordeon na konzervatoři v běloruském Minsku, pak akordeon a dirigování na Běloruské státní hudební akademii, poté akordeon na Pražské konzervatoři. Teď jsem v absolventském ročníku v oboru skladba na Pražské konzervatoři a současně studuji zvukovou tvorbu na HAMU.

Aliaksandr Yasinski (zdroj archiv A. Yasinski)

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Své úplně první vystoupení si bohužel nepamatuji. Myslím, že podstatnější jsou ta „první“, kdy už jsem se rozhodl, že hudba bude mým profesním oborem. A pamatuji si, že mi to moc nešlo. Měl jsem velkou trému a nebyl jsem spokojen s tím, jak na veřejnosti hraji. Byla to dlouhá, ale hodně zábavná cesta, než jsem došel k přijatelným výsledkům.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Moje učitelky na základní umělecké škole v mém městě v Bělorusku – paní Elena Zaliotava a paní Iryna Žuchaucova, vždy byly a jsou pro mě příkladem toho, jak člověk může milovat to, co dělá, jak se své činnosti může věnovat opravdu naplno. Každá lekce byla zajímavá a inspirující. Je hodně důležité, aby začínající hudebník potkal učitele s čistou duší, učitele, který ho naučí pracovat, přemýšlet a milovat hudbu.

V Minsku jsem studoval u pana profesora Mirona Buly, naučil mě pracovat samostatně a mít svůj hudební názor.

V Praze jsem měl velké štěstí, že jsem mohl studovat akordeon u pana profesora Josefa Hřebíka, který je skvělým interpretem a pedagogem, hodně jsem se u něj naučil.

Vždy jsem také obdivoval vedoucího oddělení akordeonu, pana profesora Ladislava Horáka, jeho nekonečnou energii, tvořivost a organizační schopnosti.

V oboru skladba mi předal mnoho zkušeností můj profesor Otomar Kvěch.

Jsem hodně vděčný všem svým pedagogům.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel, a co hlavně mi daly

Přestože jsem laureátem a vítězem několika soutěží, nikdy jsem to nepovažoval za svůj úspěch. Hudba je věc subjektivní. Myslím, že nejvíce dává příprava k soutěži, je větší motivace cvičit a člověk je na sebe přísnější.

Aliaksandr Yasinski (zdroj archiv A. Yasinski)

Co považuji za svůj největší úspěch

Úspěch je pro mě to, že můžu udělat posluchači radost, že jej můžu inspirovat. Pro určitou společnost je ale bohužel potřeba uvádět fakta, podle kterých se někdy posuzuje i úroveň umělce – v mém případě bych zmínil to, že jsem vystupoval jako sólista a autor skladeb se symfonickými orchestry v Bělorusku, Česku a na Slovensku, psal jsem filmovou hudbu pro Státní běloruskou televizi, že mám nahranou píseň s Lucii Bílou a že jsem jednou doprovázel duo Karla Gotta a Radky Fišarové, nebo že se mi podařilo vybudovat své nahrávací studio, zatím spíš domácí, ale postupně se rozšiřující.

Jak hodně cvičím

Když jsem studoval akordeon, tak jsem cvičil tři až osm hodin denně. Teď mne momentálně různé hudební aktivity zaměstnávají natolik, že jsem rád za každou volnou chvíli, kterou můžu věnovat cvičení na nástroj – zkoušky a vystoupení jsou totiž odlišné od toho, kdy se můžu během cvičení věnovat detailům a neustále se k nim vracet.

Můj profesní vzor

Je to člověk, který se stále vzdělává, proniká hlouběji do podstaty své činnosti a člověk, který je stále ve vývoji.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

Z nejbližších plánů – nahrát sólové CD se svými skladbami. Jako sen, který bych chtěl uskutečnit – světové turné se zajímavým hudebním tělesem.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Baví mě hrát klasickou hudbu, soudobou hudbu, jazz. Baví mě hrát francouzské a české šansony, jako třeba ty, které hrajeme spolu se zpěvačkou Radkou Fišarovou. Nebo mě též baví naše autorské písně s Ivou Marešovou, které jsou hodně ovlivněny rockovou hudbou. Baví mě hrát jak „cizí“ skladby, tak i svoje autorské. Rád hraji s experimentálním uskupením The Unlimited Trio nebo s klezmer kapelou Shum Davar.

Jakou muziku rád poslouchám

Je toho hodně, proto raději uvedu, co mně přišlo zajímavé a inspirativní poslední dobou – polská jazz-pop kapela Mikromusic, nahrávka z koncertu Jimmyho Smitha z roku 1965 nebo Jazzová symfonie pro 3 klavíry a orchestr od Geroge Antheila.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas

Mám rád přírodu, pěší procházky, rád čtu současnou běloruskou literaturu.

Co mi dokáže udělat největší radost

Pocit, že jsem se něčemu novému naučil, že jsem zvládl něco, co jsem před časem zvládnout nedokázal.

Moje největší přání

Aby moje rodina, moji příbuzní byli šťastni – to je největší přání. Také bych chtěl, aby se lidé nebáli objevovat novou hudbu a byli více otevření současné hudbě klasické.

***

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na