Agitátor a exorcista je mrtvý (3)

Agitátor a exorcista je mŕtvy (3) 
Adieau Patrice Chéreau, metteur en scène sans limite 

Sme na konci. Umelec, ktorý mal už vo svojich tridsiatich rokoch za sebou film, celú radu divadelných inscenácií, vedenie dvoch divadelných súborov, začal podnikať vo svojej tvorbe nekonečnú a vždy novo fascinujúcu výpravu do temnoty duše. Diváci nielen v divadle ale aj kinách sú svedkom jeho citu pre dramatickosť, nie však v zmysle vonkajšieho gesta či okázalej akcie ale vnútorného zápasu zložito nejednoznačných emócií, ktoré intímne zachycujú herci a speváci, ktorých nesmierne herecky inšpiruje a vedie. Zároveň im ponúka veľký priestor a pochopenie. Na javisku dokáže predviesť oslnivo výtvarnú, divadelne štylizovanú i filmovo realistickú drámu. Na javisku neprestáva skúmať význam termínov ako intimita, citový chlad a citový hlad, výrazy emocionálneho sebaklamu, obrazy citovej frustrácie a nenaplnenosti, vyrovnanie sa s najzákladnejšou nutnosťou akou je smrť, prázdnota partnerského vzťahu, bolestivá vivisekcia dlho potlačovaných pocitov a tajných právd. Jeho postavy sa na scéne zraňujú slovom, dotykmi, emóciami či ich absenciou a diváka vždy čaká hlboko autentický obraz ich vnútorného života, ktorý je obrazom krajných skúseností každého z nás.Vzhľadom k režisérovej mimoriadnej citovosti, intuícii a tvorivej sexualite si zasluhujú pozornosť jeho operní hrdinovia. Nepochybne je na tomto mieste vhodné citovať dielo jeho veľkého priateľa Bernarda-Maria Koltèsa. „Dva muži, jejichž cesty se zkříží, nemají jinou volbu než udeřit na sebe se zuřivostí nepřátel nebo s bratrskou něhou. A pokud se nakonec v tuto hodinu prázdnoty rozhodnou hovořit o tom, co není na dosah, o minulosti, o snu, o strádání, je to tím, že s přílišnou podivností se nelze utkat přímo. Před tajemstvím se musíte otevřít, celý se obnažit, abyste pak zase vy pronikl a obnažil tajemství. Vzpomínky jsou tajné zbraně, které má člověk pořád při sobě, i když zůstal s holýma rukama, je to poslední otevřenost, na niž lze odpovědět zas jen otevřeností, je to ta úplně poslední nahota.“

S touto nahotou režisér pracuje, s nevšednou otvorenosťou, a svoje tajná zbrane upriamuje tak na vzťahy heterosexuálne i homosexuálne. „Nesnažím se vás obelstít a nechci nic, co byste nechtěl dát. Jediné kamarádství, které stojí za to, nestanovuje, že se má tak či onak jednat, ale že jednat není zapotřebí; nabízím vám nehybnost, nekonečnou trpělivost a slepou nespravedlnost přítele není totiž spravedlnost mezi těmi, kdo se neznají, a není přátelství mezi těmi, kdo se znají, protože není mostu bez propasti. Matka mi vždycky říkala, že je pošetilé odmítat deštník, když je déšť na spadnutí.“ Koltès v svojej hre Návrat do púšte definuje vzťah ženy a muža, tak ako ho režíruje jeho priateľ Chéreau: „Proč si toho necháš od mužských tolik líbit? Jsou samý klam, podfuk a faleš, prostě k ničemu. Žena, to je pásek od mužových kalhot; popustí, a muž stojí nahý jako žebrák.“