Album týdne Normana Lebrechta: Česká filharmonie – Mahlerova Symfonie č. 4

Britský hudební kritik a publicista se tento týden věnuje nové nahrávce Mahlerovy Čtvrté symfonie, kterou nahráli hudebníci České filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova jako první část nového projektu nahrání kompletních Mahlerových symfonií.

Semjon Byčkov, Česká filharmonie (zdroj Česká filharmonie)
Semjon Byčkov, Česká filharmonie (zdroj Česká filharmonie)

České filharmonie a její šéfdirigent ruského a židovského původu Semjon Byčkov mají k Mahlerovi blízko z celé řady důvodů: Mahler vyrůstal v české krajině, v židovské rodině, kde se mluvilo německy a jidiš. Česká filharmonie provedla premiéru Mahlerovy sedmé symfonie, a uchovává řadu skladatelových not ve svém archivu, kde jsem i já měl možnost je studovat. Mahler za život dvakrát navštívil své příbuzné v Byčkovově rodném Petrohradu, a ruští umělci k jeho dílu cítí empatii, která je zřejmá například v symfoniích Šostakoviče a promítla se i do vzdělání Byčkova. Díky těmto spojitostem je toto provedení Mahlerova díla neobvykle zajímavé, a to ještě předtím, než zazní první nota.

Č. 4 je skladatelova nejskromnější symfonie, ačkoliv vyžaduje stohlavý orchestr a trvá téměř hodinu. Její partitura je plná překážek. Jak se vypořádat s tempem efektu saňových zvonků, kterým dílo začíná, je otázka, která motá hlavu většině dirigentů. Holanďan Willem Mengelberg, který symfonii dirigoval za skladatelovy přítomnosti, zvolil divoké tempo a jeho orchestr pádil tak, že ho dirigentská hůlka jen sotva stihla ovládat. Mahlerův student Bruno Walter zase úvod symfonie nechal hrát pomalu a s respektem. Byčkovovi se podařilo najít zlatý střed mezi oběma extrémy.

Další problém často nastává na začátku druhé věty, kde Mahler vyžaduje po koncertním mistrovi, aby zapomněl že drží v rukou cenný nástroj a hrál drsně a falešně, jako na cikánské oslavě. Český koncertní mistr na této nahrávce se na můj vkus dostatečně neodvázal, ale zbytek orchestru zní přesvědčivě otřeseně, ačkoliv stále hrají nadmíru elegantně.

 Třetí věta, jedno z Mahlerových skvělých adagií, by mohla tavit led na Aljašce, a čtvrtá obsahuje sopránovou píseň o zvířatech chvíli dovádějících v ráji, než je někdo naservíruje k obědu. Mahler chtěl, aby se tato část zpívala „naivně, bez ironie“. Sólistka Chen Reiss zní možná příliš chytře. Ale jako celek má toto provedení symfonie autentickou a zcela nenapodobitelnou českou melodičnost, která jej činí nepostradatelným pro všechny milovníky Mahlera. Tato nahrávka je velmi slibným začátkem plánované série.

Ukázka:

Mahler: Symphony No. 4
G. Mahler: Symfonie č. 4, G dur

Chen Reiss – soprán
Česká filharmonie
Semjon Byčkov – dirigent

Label: Pentatone
Datum vydání: 8. dubna 2022
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments